Nahá malířka

Seděla nahá v trávě a malovala obraz budoucnosti
byl ohnivý a žhnoucí jako její srdce
červené skvrny vášnivé lásky, oranžová vůně sexu
stačily jemné tahy štětcem a objevily se jeho oči

Hleděla na jeho tvář přes propast věčnosti
je moudrý? je laskavý? je vášnivý? je milující?
Slyšela jeho slova, znala jeho myšlenky, cítila jeho doteky
a její srdce vědělo, že našlo, co hledalo

Pak přiběhlo stádo koní a trávu podupalo

Seděla před zrcadlem a malovala cizí autoportrét
neznámá malířka si ji prohlížela a zachytávala její rysy
jak namalovat víru? jak touhu? jak důvěru?
modré linky naděje, zelené pokušení a žlutý vír světla

Prohlížela si svou tvář, která se vynořila z hlubin času
nevěřila té kráse, bála se lásky, zavřela oči před radostí
takto ji nikdo nesmí spatřit, nahou a zranitelnou
ale její srdce vědělo, že on jí takto vidí

Pak vzala kámen a zrcadlo rozbila

Seděla v bílém sále a malovala obraz tanečnice
znala tu dívku jen z vyprávění, ale žila její život
ve vlasech měla barvy duhy a bílou svatozář
stačil poslední tah a dívka se roztančila

On seděl u ní a pozoroval ji při malování
sledoval její ruce, oči i nahé tělo, její horoucí srdce
prožíval obrazy, které miluje její duše
Byl jejím obrazem, duhou ve vlasech malířky

Pak vstali a sál už nebyl bílý.