Odpolední verše
Víla
Potkal jsem tě
ty jsi byla sama
já byl taky sám
to bylo toho rána
na které vzpomínám
Bylo létp
a než slunce zahřálo
paseky zdejší
les býval nejkrásnější
tehdy jsme mohli spolu jít
na louku nejskrytější
kde mohou jen milenci být
na paseku, kam vodu nejčistější
chodí zrána laně pít
jen tam jsme mohli žít
Ta louka byla zvláštní
vždy, jdyž seděli jsme v trávě
a na laně dívali se právě
byl jsem zmítán vášní
Tehdy tvé něžné tělo
tvar bílé laně mělo
tvá ústa byla z malin rudých
jen utrhnout je chtělo
tvé vlasy z klasů zlatých
s nimiž si hrají vánky
tvé oči byly z jehličí
spadlého do studánky
a ruce z kůže jehničí
z beránků na červánky
Tvá ňadra malá, milá
jak z hříbků byla
pak se mi hlava zamotala
vždyť jsi mě omámila
A po polibku posledním
jenž jsem ti na rty dal
vítr zafoukal
padl na mě stín
a letní sen byl v dál
Když jsem se probudil
byl jsem v lese sám
a tak na léto vzpomínám
a chtěl bych s tebou opět být
na palouku zase snít
ale kde tě hledat mám
Sen pod hvězdami
Je letní hvězdná noc
měsíc neviděn
bez mraků na pomoc
teplý vánek vane
večer jako sen
kdy i zázrak se možná stane
jen na nebi ale
Myslím na své nejsrytější přání
když meteor se zrodí v Panně
a ozařuje šíji bílé laně
běžící přes provoněné pláně
pláně, navoněné letní milující nocí
kdy by se tak krásně spalo
a naplnil se lásky pocit
mít jen s kým
v tu chvíli se ti stane
tajemné bílé světlo vzplane
snad není to jen vílí šprým
Hvězda padá, padá
září, svítí, nedopadne stejně
avšak mlha přede mnou se skládá
do tvatu podobného ženě
Už vidím tě krásko
možná budoucí má lásko
cítím tvůj dech
když spolu tiše jdem
tím pohádkovým snem
kde ustal světa běh
Je letní čas
kytky začly bíle kvést
a na ústa tě líbám snáz
když nechala ses ve snu svézt
Jen pro nás noční nebe září
planety krouží, hvězdy planou
teď listuji v tom nejkrásnějším snáři
tou kniho hebkou, milovanou
Ve vlasech máš kopretinu bílou
tvůj mlžný závoj do noci tu svítí
magickou máš oči obdařeny silou
když chytily mě do svých sítí
Nejsi však jen letní vílou?
Vprostřed vonícího třešňového sadu
kolem svůdného tě držím pasu
omámeně hledám někde spásu
marně čekám moudrou radu
jak odolat tvému vnadu
Do očí ti nevidím
avšak jistě vím
není podvod v nich
ani krutý vílí smích
snad jen lehký splín
s panenstvím ztraceným
Na nebi hvozd komety kvet
a v trávš byla chladná rosa
tys tam šla nahá, bosa
tak do náruče jsem tě zved
Po tváři jsem tě pohladil
ústa políbil a do očí se zahleděl
a v nich skrytý smutek uviděl
pak mlžný se závoj rozpustil
a ty s ním
tak přece – byl to pouhý šprým
Dál ležím ve vysoké trávě
a pozoruji nekonečné nebe
a jako bych tam viděl tebe
ve hvězdách zářících tak hravě
potrhlá vílo z mého snění
rozjímám, byl to klam anebo bdění
to noční poblouznění
Na mysli stále mám
jak ti slíbávám ze rtů hvězdný prach
a stírám slzu uvízlou na řasách
stále cítím heřmánkovou vůni
tvých hebkých dlouhých vlasů
a když jsem tě držel kolem pasu
poznal jsem, že láskou stůni
A ty pak zmizíš bez jediného hlasu
vždyť ani nevím, kde hladat mám tvou krásu…
Odpolední verše
V mém srdci se rodí touha
při pohledu na nebe
má duše se rouhá
když vzpomenu si na tebe
kdo dal ti krásu
bůh či ďábel sám
kde najdu spásu
když po boku tě mám
Vášeň v očích máš
a na rtech smích
o lásce verše znáš
při spánku na růžích
Ponořeni v heřmánkovém lánu
prosyceni vůní kvítků
něžně se milujem
a než dá kohout signál ránu
než slunce začne hlídku
tak se rozejdem
vydáš se vpravo
já půjdu vlevo zas
vzpomínej na lásku
a večer se sejdem snáz
Sedím a z okna hledím
růže si zas klidně kvetou a voní
mraky po nebi si plujou a slzy roní
pohodovka slunečního odpoledne
Kdejaká moucha mi na lep sedne
a pak se plácá a marně mrská křídly
pohodovka mezi báječnými jídly
ústřice, kaviár, šampaňské
ne, nic takového, já myslím na ženské
směje se blondýna, mává mi černovláska
ale proč pryč se otáčí tajemná sedmikráska?
Však příjdou další dívky
jež nažhaví mé mocné cívky
pohodovka s nejkrásnější z nich
už slyším tvůj jasný smích
a blížící se lehké kroky
skládám verše, skládám sloky
na tvou fantastickou postavu
nesvedu to, i když si stoupnu na hlavu
zkrátka pohodovka
Trocha lásky
trocha strachu
mírné sázky
vše bez možnosti krachu
Trocha splínu
trocha hrůzy
a plno šprýmů
ladné můzy
Hlava se mi točí
z tvých modrých očí
jsou jako nebe
hlava se mi točí z tebe
oči čisté a zářivé
rty jako růže
sladké a marnivé
hebounká kůže
srdce je zvon
co buší v duši
se šípem z Amorovy kuži
k lásce má sklon
asi rok 1991