Ach jo

"Znám pár lidí, kteří vydávají spoustu světla. Je to tím, že sami hodně světla vstřebali. Přímo září. Samozřejmě to není světlo, jaké byste mohli vidět na vlastní oči. Ale my hodně částí světelného spektra vidět nemůžeme. Přesto pociťujeme důsledky jeho existence. Předpokládá to dívat se trochu jinak."

"Dívat se tak znamená vidět.
Vidět znamená prozřít.
Prozřít znamená pochopit.
Pochopit znamená vědět.
Vědět znamená něčím se stát.
Něčím se stát znamená žít naplno.
Žít naplno znamená dávat smysl.
A dávat smysl znamená stát se světlem.
A stát se světlem znamená být milován.
A být milován znamená hořet.
A hořet znamená existovat.
Tma a světlo.
Možná na to světlušky přišly."

Jedna kamarádka si včera četla knížku Ach jo od Roberta Fulghuma a poslala mi předcházející pasáž, která s ní obrovsky souzněla. Když jsem si to četl, usmíval jsem se a úplně mě to rozzářilo a věděl jsem: JO to je přesně ono, o to se chci dnes podělit s lidmi. Tak jsem se rozhodl poslat tu energii, to světlo, dál. Začal jsem procházet své mailové adresáře a vybírat "Komu" ten mail pošlu. Přibývalo jméno za jménem a když jsem došel nakonec a podíval se na tu stovku jmen, řekl si: "ACH já mám tolik přátel? to je úžasný." A poslal ho.

Ten mail četlo v tu chvíli asi sto lidí, mých přátel, ani se všichni navzájem neznají, ale všichni znají mě. Ale už když jsem ho posílal, tušil jsem, že mám ještě mnohem víc přátel než těch sto, hned mě napadlo pár z těch, kteří mezi adresáty nejsou. Na některé ani nemám mail nebo prostě jen nejsou v mém adresáři nebo se zrovna jim stydím tohle poslat. Možná že těch přátel je další stovka nebo tisíc nebo možná milion nebo taky 6 miliard. Přemýšlel jsem, jak to světlo poslat i jim. Možná bych strávil celý život shromažďováním všech mailových adres mých přátel a pak, těsně před smrtí, bych na všechny poslal ten mail, ale já se rozhodl, že ho pošlu teď hned těm, které mám zrovna po ruce. Došlo mi, že vlastně nejsem jediný, který TO může posílat dál, umíme to všichni. S úlevou jsem si uvědomil, že na to posílání nejsem sám, že mám je, že se máme navzájem, že komu to nepošlu já, tomu to mohou poslat oni. A tak to dostane každý.

V tom mailu bylo napsáno, že ho není nutné přeposílat, aby se něco nepřerušilo, protože to, co každý můžeme přeposílat i bez mailů, je to světlo. Stačí, když se na sebe usmějeme, máme spolu radost, předáme si dobrou náladu. Třeba teď hned.

A pak jsem si řekl, že by bylo fajn podělit se o tuhle historku s Vámi. Mám ale maličko strach z přísných správců blogu, protože pravidla o autorských právech jsem četl opravdu z rychlíku. Přiznávám, že naprosto nemám žádný souhlas pana Fulghuma s publikováním jeho textu. Přesto cítím, že právě teď a tady ten text tvoří přesně to, proč byl napsán. Radost, úsměvy, dobrou náladu. Prosvětluje pošmourný podzimní den. Překonal jsem svůj strach, třeba je úplně zbytečný a iluzorní, a poslal to sem, Vám, přátelům, čtenářům i správcům blogu :-)

V tom Robertově textu je taková energie, moudrost a láska, že dokáže zažehnout jiskru v každém z nás nebo nám aspoň připomene, že tam v našem srdci kdysi ta jiskra byla. Vzpomínáte? Ale to nemusí být jen ztracená minulost nebo vzdálená budoucnost. Ten oheň může plát teď a tady, každý můžeme stále posílat to světlo, smát se a radovat. Co se stane, když každý z nás pošle to svoje světlo svým přátelům, které má zrovna v adresáři nebo v hlavě nebo v srdci nebo kolem sebe?

Prostě chodím a usmívám se na lidi kolem sebe a oni se usmívají na mě. Vím, že na to posílání a usmívání nejsem sám, že už mám i Vás.
Achhh!!! Jóóó!!! Ach, to je krása. Jó, povedlo se.....
 

iDnes 2007