Adam a jeho rod
právě čtu knížku Adam a jeho rod, je to záznam výzkumu naší cesty z Afriky, který probíhá pomocí zkoumání chromozomu Y. Starší metoda používala DNA z mitochondrií, které dědíme po mateřské linii, a díky ní byla objevena pramatka nás všech mitochondriální Eva. Její mitochondrie máme my všichni, mitochondrie ostatních tehdy žijících žen, vymřeli. Teď genetici využili chromozom Y, který dědí jen muži a který zase vede k jedinému muži, jehož chromozom zdědili všichni dnes žijící muži. Je zajímavé, že ta Eva žila asi před 160 tisíci lety, kdežto muž asi před 60 000 lety.
Je to fascinující, ale pořád mi na tom genetickém výzkumu něco nehraje, je tam nějaká mezera. Pokládám si totiž otázku, kdo jsou vlastně naší předci? Máme dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů, v šesté generaci už je to 64 lidí, v desáté 1024, ve dvacáté milion, ale čí genetickou informaci skutečně neseme? Ono to přeci není tak, že v sobě máme miliontinu informace od každého člověka z před dvaceti generací, protože genetická informace je rozdělena jen do 46 balíčků (23 párových chromozomů). Takže od té šesté generace jsme potomky vlastně jen 46 lidí, kdy od každého máme jeden chromozom. Tohle má docela důležité důsledky, ovšem ještě jsem nečetl žádnou knížku, kde by to pořádně rozebrali.
Stále víc si uvědomuju, jaké obrovské množství informací je v našem genetickém kódu, ono nejde jen o 3 miliardy písmen, které genetici přečetli v projektu Hugo (Human genom), ale taky o to, že tenhle kód je zde v sedmi miliardách neidentických kopií a když se tohle všechno dá dohromady, dají se z toho vyčíst neuvěřitelné věci, o našem původu, o putování lidí po planetě, o našem spojení se vším živým. Ale pořád mi tam něco neštymuje, jako by tam chyběla jedna vrstva pochopení, známe genetický kód, víme jak se replikuje, jak se z něho vyrábějí bílkoviny a ty staví těla, sledujeme vývoj toho kódu v čase. Co mě ale fascinuje, je ta úžasná architektura toho procesu. Sice uznávám Darwina a miliardy let trvající evoluci, ale v té teorii ještě něco podstatného chybí, ten proces evoluce totiž není vůbec náhodný, ale záměrný. Když se člověk podívá na jakéhokoliv živočicha a rostlinu, vidí takovou úžasnou provázanost všeho živého na tolika úrovních, že pochybuju, že tohle vzniklo náhodou. Ovšem na druhou stranu nevěřím, že jakýkoliv organismus vyskočil z boží hlavy jak Athéna v plné zbroji z té Diovi. V genetickém kódu je zapsán ten vývoj, od mutace k mutaci, od předka k potomkovi. Kreacionismus je blábol, ale evoluční teorie má ještě velké mezery, jak to tedy je?
Z channelingů mám informaci, které mi v evoluční teorii chybí, ale zatím netuším, jestli jí půjde vědecky ověřit. Jde o to, že to, co prochází evolucí, nejsou těla organismů, dokonce to není ani DNA, ale archetypy jednotlivých druhů. Archetyp je energetická či informační struktura, ze které jsou odvozeny matrice jedinců v hmotném světě na mnoha různých úrovní, od molekulární a genetické úrovně, přes svět bílkovin a buněk, přes orgány a celá těla a konče celým vývojem i vztahy s okolím. Tenhle archetyp se prvotně mění, na to reaguje DNA a to se odráží v životě.Zatím je ale mezi tím, kam dospěla věda a touhle informací, skok. Snad by cesta mohla vést před výzkum vědomí a toho, kde se v nás vzalo a kde se bere. Opět ze channelingu mám info, že se to nepodaří objasnit jako chemickou reakci nebo souhru buněk (neuronů).
Co v poslední době vnímám stále zřetelněji, je lidský archetyp. Již staří kabbalisté ho nazvali Adam Kadmon, je to obrovská struktura, ve které má každý z nás své místo, ale je tam místo i všech lidí, kteří kdy žili i budou žít a je v něm předznamenána i naše evoluce. A právě teď se blížíme k dalšímu evolučnímu skoku a to k "novému" vědomí. Tak už se těším...
25.9.2010