Bezpodmínečná láska ve světě strachu
Bezpodmínečná láska na jedné straně a zavírání očí před zlem nebo dovolení druhým lidem nám ubližovat na druhé straně jsou dvě rozdílné věci. Když je mícháme a trpně přijímáme násilí vůči sobě či druhým, často hledáme hranice bezpodmínečné lásky a pokládáme otázky, jestli jsme vůbec schopní bezpodmínečně milovat, jestli taková láska není pokrytectvím, či jestli je vůbec nutné takto milovat druhé dospělé lidi a jestli taková láska není vyhrazená pouze dětem.
Proto prosím nemíchat. Bezpodmínečná láska je prostě láska bez podmínek: Miluji Tě !!!! bez vysvětlivek, bez uvozovek, bez důvodů... je to proud energie, která plyne bez omezení, bez barier, bez hranic a bez masek...jen tak, protože je a protože tohle plynutí je její podstatou...
Kolem sebe vidíme mnoho násilí, nespravedlnosti, bolesti a utrpení. Jsou v lidech kolem nás, vidíme je v televizi, slyšíme je. Dotýkají se nás i osobně, procházejí našimi životy. Jak na ně máme reagovat? Máme svou duši naplnit hněvem a své srdce nenávistí vůči původcům násilí či nespravedlnosti? A když tohle uděláme, potrestáme je anebo sebe? Pokud reagujeme s hněvem a nenávistí, právě tyto dvě emoce naplní naše srdce místo lásky. A také tyhle emoce dáváme světu a lidem kolem sebe. Hněv a nenávist, které stály za násilím, se rozmnožily a zesílily, protože my sami jsme jim dali poroznost a energii a tak mohou vyprodukovat ještě více násilí. Bylo to ovšem naším záměrem?
Tuhle spirálu násilí – nenávist – násilí – nenávist můžeme zastavit jedině přijetím a láskou. Důležité je ovšem uvědomění si, co přijímáme a co je to láska a klíčové je obrátit pozornost do svého nitra a to, co je uvnitř nás, protože to je to jediné, co můžeme změnit.
Pokud se máme rádi a to bezpodmínečně a tak dáváme sami sobě jen to nejlepší a tak své srdce naplňujeme láskou a neklademe si žádné podmínky, jako že zrovna nikoho nesmějí nikde zavraždit, proto kdykoliv jsem v televizi slyšel o těch masakrech (ale i jiných v Iráku, v Africe atd.), říkal jsem mantru: Miluju, miluju, miluju. Bezpodmínečně, bezdůvodně a neomezeně. Proč? Protože je to o tom, co mám v sobě a jedině za to jsem zodpovědný a tak si dělám pořádek sám v sobě.
Ti lidé, teroristi, ale možná i jejich objeti, možná nikdy v životě nepocítili bezpodmínečnou lásku, už jako miminka byli zahlceni spoustou podmínek, aby mohli být milováni. Rodiče jim říkali, co musí nebo nesmí dělat, a pokud to dělali odměnou byla láska, pokud to nedělali, odměnou byl trest a zloba. Takhle byli vychováni, pak jim řekli, že pokud chtějí lásku Boha, musí pro něho něco udělat, tak vzali samopaly a zastřelili 195 lidí. A proč? Protože žijí v iluzi, že lásku si musí zasloužit, že je jí na světě nedostatek, že se o ní musí bojovat, že existuje jen podmíněná láska. Ano, podmíněná "láska" to je to, co hýbe světem a projevuje se vražděním, hladomory, válkami, znečištěním přírody, rozpadem rodin, nenávistí a bolestí. Proto vidím, že bezpodmínečnou lásku potřebují naprosto všichni, děti i dospělí...
Jsme schopni bezpodmínečně milovat? A máme to dělat? Proč? Komu to prospěje? - To jsou otázky, které pokládá Ivana. A mé odpovědi? Ano, jsme schopní bezpodmínečně milovat, je to totiž naší podstatou, jsme čistá láska, která tryská. Milujeme, dokonce nemůžeme nemilovat, protože to je smrt. Milujme, protože to je vyjádřením naší podstaty. Láska je jen jedna a ta je bezpodmínečná, jakmile si začneme klást podmínky, je s láskou konec a jakmile žijeme život bez lásky, je konec i se životem, viz ta Bombej. A komu to prospěje?
Teď jsem tři dny posílal bezpodmínečnou lásku tomu teroristickému komandu (i jejich obětem) a velmi mě to prospělo, měl jsem v srdci mír a pokoj a porozumění a soucit a víru a odvahu...
Vášeň, nenávist, zamilovanost, strach, pocit bezpečí, odvaha, výsměch, vymezování...to všechno je LÁSKA...je to láska, kterou v sobě máme a vyjadřujeme jí tak, jak umíme...
Kde tedy podle vás je hranice mezi onou "bezpodmínečnou" láskou a vymezením osobních hranic? jsou to dvě věci, které nelze míchat dohromady, láska nemá žádné hranice, je absolutní, bezpodmínečná, věčná a všudypřítomná. A je důležité vnímat, jak jí tady a teď prožíváme, do jakého aktuálního pocitu v těle se přeměnila napříkad v interakci s druhým člověkem - ve strach, bolest, nepochopení, nedorozumění. Druhým krokem je říkat tomu druhému člověku, co právě prožíváme a ptát se ho, co prožívá on. Třetím krokem je říkat mu, co se svým stavem chceme udělat, čeho chceme dosáhnout a zase se ho ptáme, co chce on. Takhle dochází k vymezení osobních hranic, ale s absolutní láskou....takže konkrétně (například, když jsem tenhle týden měl konflikt se svým šéfem)...někdo mě ubližuje, napaluje mě, šidí atd...můj pocit z toho je např. nespravedlnost, ponížení, strach...mluvím o svých pocitech a říkám, že chci klid, pochopení a harmonii...naslouchám, co chce ten druhý, většinou chce něco hodně podobného, co já a ten útok byl vyjádřením strachu, že on to ode mě nedostane "mírovými" prostředky, tak si to chtěl vzít násilím, nakonec se dohodneme na způsobu soužití... v takových kritických situacích vždy využívám 4 dohody...když by tyhle mé pokusy ignoroval nebo sabotoval, vždy mám svobodu odejít, s láskou :-)
Otázky a odpovědi
Kde je hranice mezi láskou k bližnímu svému a láskou sama k sobě?
žádná hranice neexistuje, je jen jediná Láska. Nechat si ubližovat ovšem není projevem lásky, ale strachu a hlavně nedostatkem lásky k sobě
Walsch a další opakují, že protikladem lásky je strach, ale opakem strachu je pocit bezpečí...
Ne, tohle Walsch neříká, nedává lásku a strach do protikladu. Říká, že zdroj lásky máme v srdci, je věčný a neuhasitelný, ale pokud se začneme bát, že tam není, že na světě není dostatek lásky, že musíme lásku dostávat, jinak žádnou nemáme, že pokud si jí nevezmeme, tak žádnou nebudeme mít, tak tenhle strach obklopí naše srdce jako mrak a zastíní to světlo, které z nás září. Krokem z bludného kruhu je Zářit, prostě dávat lásku bez očekávání a bez podmínek a bez důvodů. Prostě Miluji Tě. protože jediná láska, kterou máme je ta, kterou dáváme...pro mě je opakem strachu odvaha.
Není protiklad nenávisti spíš vášeň?
hmmm, vášeň a nenávist jdou často ruku v ruce, mnoho lidí vášnivě nenávidí. Myslím, že ty opaky můžeme vidět naprosto individuálně, například pro mě je opakem vášně nuda a opakem nenávisti přijetí, ale všechno dohromady je to LÁSKA.