Bezpodmínečná láska

Láska buď je nebo není a má několik vlastností - je nekonečná, všudypřítomná, všemohoucí, absolutní a mimo mnoho dalších je i bezpodmínečná. Ale láska je jen jedna, a jejím vyjádřením je např. čisté a prosté "Miluji Tě". A to "miluji" je osobní, nevyvratitelné, pravdivé, absolutní a mimo jiné též bezpodmínečné.

Čili žádná "bezpodmínečná láska" jako speciální kategorie odlišná od jiné lásky neexistuje, přesto často termín "bezpodmínečná láska" používáme. Co to vlastně je? Je to prostě a jednoduše láska dávaná bez podmínek, nic víc a nic míň. A druhým či sobě buď dáváme lásku nebo místo ní dáváme podmínky.

Někteří lidé hledají za termínem „bezpodmínečná láska“ spoustu dalších komplikací a dodatečných vysvětlení, které často doplňují výčtem toho, proč taková láska je nemožná či nepravděpodobná. „Abych začal milovat bezpodmínečnou láskou, tak bych musel..." a vyjmenují deset podmínek, kterými podmiňují svou lásku. Bezpodmínečná láska je ale jen bezpodmínečná, prostě je, nečeká nic zpět a je dávaná z čistého srdce.

Pro názornost napíšu, co je to "podmíněná láska", která je opakem toho bezpodmínečného „miluji tě“: "Budu tě milovat, až se zlepšíš." "Miloval bych tě, ale když ty jsi tak hrozná." "Dokud budeš dělat takové věci, nebudu tě mít rád." "Abych tě mohl milovat, musíš přestat kouřit." „Budu tě milovat, až budeš milovat ty mě.“ „Když už mě nemiluješ, tak tě ani já nemiluji.“ „Miloval jsem tě, ale ty jsi se tak změnila."- jak vidíte, v podmíněné lásce je vždy nějaká podmínka (aby, abych) nebo výjimka (ale, až), kterou musí druhý splnit, abychom ho milovali a tak ta láska není přítomná v přítomném okamžiku, ale jen v minulosti či budoucnosti. Čili jednoduše NENÍ přítomná.

Bezpodmínečná láska JE naopak přítomná tady a teď a pro to, aby jí druhá osoba od nás dostala, nemusí udělat vůbec nic, nemusí se změnit, nemusí se zlepšit, nemusí nás milovat, nemusí se kát za minulost, je jedno, co v minulosti udělala nebo co chce udělat v budoucnosti, nečekáme žádnou protislužbu (např.sex). Prostě ten člověk má naší lásku bezpodmínečně, čili si neklademe žádnou podmínku k tomu, abychom jí byli ochotni dávat.

Mnoho lidí si myslí, že na světě není nikdo, kdo umí bezpodmínečně milovat, nebo se ti lidé dají spočítat na prstech jedné ruky, protože to jsou takoví svatí jako matka Tereza nebo dalajlama. Ale já věřím, že to umíme všichni, vždyť základní vlastností lásky je všudypřítomnost, vidím tu lásku na každém z nás. Každý člověk čas od času, místo od místa, či situace od situace dává svou lásku bezpodmínečně. Když se narodí miminko, tak na něj naprosto nic než bezpodmínečně dávaná láska neplatí, zkuste mu hrozit nebo mu něco slibovat nebo mu dávat nějaké podmínky, vysměje se Vám. Nebo jak milujeme naše domácí mazlíčky nebo přírodu nebo vesmír. Téměř všemu na světě jsme ochotní dát lásku bezpodmínečně, snad jen sobě samým nebo určitým druhým lidem ne, a zde vytváříme hory podmínek. Není to směšné?

Mnoho lidí si myslí, že milovat bezpodmínečně je těžké, ale bezpodmínečná láska je ta nejsnadnější láska na světě, milovat bezpodmínečně je to nejjednodušší milování. Všechny ty těžkosti a trable v lásce způsobují jen ty podmínky, které sobě či druhým klademe. Bez podmínek je to prostě jednoduché. Každé malé dítě umí milovat bezpodmínečně, nikde se to neučilo, nikdo mu nic nemusel vysvětlovat, prostě to umělo od narození, protože to je naší podstatou. Co jsme se ovšem museli naučit, je klást si ty podmínky. Takže návrat k bezpodmínečné lásce není o učení, ale o odnaučování, je to o zapomínání. Odnaučujeme se klást podmínky a zapomínáme je. Všimněte si, že stejně bezpodmínečně jako malé děti milují i staří a nemocní lidé, protože už zapomněli na všechen ten balast a zůstala jen ta podstata - bezpodmínečná láska.

A po teorii trochu praxe. Vyjadřujete lásku, kterou v sobě máte? Dokážete druhým lidem (nejen svým partnerům) říkat bezpodmínečně „miluji tě?“ Pokud ještě ne, můžete zkusit mezikroky.

Stydíte se za svou lásku nebo za to, že byste jí vyjádřili druhým? Ale přitom víte, že to v sobě máte, jenže se vám takové přímé vyjádření lásky zdá nebezpečné a nekonvenční? Tak zkuste říkat to „miluji tě“ bez hlasu či potichu.

Už jste se trochu srovnali s tím, že jste plní lásky a už si dokážete přiznat, že druhé lidi milujete? A dokážete jim to říkat v duchu? Můžete zkusit další krok, říct to nahlas. Možná je pro vás těžké vyjádřit to z očí do očí, protože byste se raději neviděli, tak to zkuste s pohledem bokem. Vynikající příležitost je při odejmutí. Mnoho lidí se také cítí bezpečněji, když místo „miluji tě“, zpočátku říkají třeba "s láskou" nebo "mám tě rád", obě vyjádření jsou nepřímá, ale je to prostě krok dál.

A když už se nestydíte za svou lásku a máte čistou mysl i čisté srdce, dokážete druhému do očí říct „miluji tě“. Je v tom obrovská síla a odvaha a to druzí lidé cítí, takhle vyjádřená láska jde přímo na komoru, k podstatě a dotýká se srdcí.

Miluji Vás.

Cesty duší 2010