Bytosti světla a Nová spiritualita

Chci zde představit spiritualitu, kterou v současnosti přinášejí na Zemi Bytosti světla. Je nás spoustu a sdílíme svou spiritualitu, píšeme o ní, mluvíme o ní, prožíváme jí. Tahle Nová spiritualita není něco, co by bylo ostatním cizí, je to něco, co máme každý z nás hluboko v sobě.

Novou spiritualitu jsme si začali naplno uvědomovat v devadesátých letech dvacátého století. Navazuje na spiritualitu bytostí, které podnítily dění v 60.letech dvacátého století, ale obsahuje v sobě i soustu spirituální moudrosti uložené v západních i východní duchovních naukách. K hledání a tvoření této spirituality nás dovedla nespokojenost s dosavadním civilizačním vývojem na planetě, je naší reakcí na psychické odcizování lidí, narušené životní prostředí, velký technologický pokrok s náhlým rozmachem výpočetní techniky v čele, na politické změny po pádu Železné opony, na vlnu paranormálních jevů a vědecké objevy na poli kvantové fyziky, které všechny dohromady popřely hmotnou objektivní realitu, na kterou jsme se vázali a znovu nám ukázali propojenost všech věcí a spirituální podstatu tohoto světa. Zároveň jsme si uvědomili, že stojíme před hrozbou zničení života na Zemi tak, jak ho známe. Toto zničení může nastat každou chvílí, například i použitím zbraní hromadného ničení ve jménu odděleného Boha.


Co je Nová spiritualita? Je to náš postoj k životu, ke světu kolem nás. Hledáme zdroj síly a pravdy v každém člověku, každou lidskou bytost vnímáme jako zdroj světla, lásky, neomezené radosti a svobody, kdy nám nikdo nemůže nařídit za jakých podmínek je můžeme prožívat. Nehledáme zdroje této síly a pravdy ve vnějším světě, v žádné z věcí světa, v žádné specifické síle světa ani konkrétní osobě či instituci. Takto vnímaná spiritualita od nás nevyžaduje žádné předem určené jednání, nenařizuje nám, co máme jíst, kam máme chodit, komu se klanět ani jaké emoce můžeme vyjadřovat. Považujeme každého člověka za duchovního mistra, který svou vlastní formou naslouchá své duši a Bohu v ní. Osvícení je pro nás záležitostí uvědomění si existence této skutečnosti. Rozšířujeme také chápání termínu Já, věříme, že čím širší je naše sebepojetí, tím je náš život plnější a bohatší a tím větší silou disponujeme.

Rušíme dogmata a klademe otázky

Opustili jsme představu, že chápeme všechno, co potřebujeme k vytvoření světa, o kterém sníme, čili světa míru, radosti a harmonie. Připouštíme, že potřebujeme dále poznávat a rozšiřovat své názorové systémy o Bohu a Životě o nové myšlenky či představy s zahrnovat do nich všechny lidi a celý svět. Místo výkladů o tom, co je správné nebo morální, ověřujeme funkčnost našeho jednání či systémů přesvědčení, pro dosažení toho, co chceme prožívat tady a teď. Pokládáme si navzájem otázky o skutečné povaze věcí či dějů kolem nás, a tím znovuzvažujeme nejzákladnější pravdy. Velmi dobře si uvědomujeme, že právě naše myšlenky a představy jsou zdrojem všeho dění a veškeré konání je až jejich důsledkem.

Vidíme štěstí pro všechny

Současné teologie a ideologie vnímáme jako teologie a ideologie oddělenosti či vyvolenosti, protože nám říkají, že spása či uspokojení náleží jen určitému jedinci, určité skupině, určitému národu, jen jedné rase či druhu. Odkláníme se od pojetí Boha, který rozlišuje lidskou rasu na „oni“ a „my“ a tvoříme funkčnější představu jednoty.

Bereme na zřetel proměnlivost slova

Pro nás jsou cenná a smysluplná všechna svatá písma a žádné není horší než druhé, ale je třeba je chápat v kontextu doby, místa a jazyka. Uvědomujeme si, že slova jsou proměnlivá a každá jejich interpretace může být omylná. Proto netvoříme žádný statický ideál, ale živou proměnu. Jednota je pro nás vědomím si celku a vůlí ke spolupráci všech jeho částí. Slovo Bůh chápeme jako označení Živé Jednoty. Zároveň slovo Bůh zaměňujeme i s dalšími slovy jako jsou Láska, Jednota, Pravda, Změna, Proces, Absolutno, Radost, Svoboda nebo např. Tao, jelikož je považujeme za identická. Boha pak ztotožňujeme i s Životem samým. Lze to chápat i tak, že v Boha nevěříme, ale uvědomujeme si svět jako celek, který je více než součtem všech jeho částí a tvoří tak i celistvou vědomou bytost.

Oživujeme spojení a jednotu

Lidstvo, příroda i vše ostatní jsou pro nás nedělitelným celkem a z toho vyvozujeme své principy. Spojujeme každého člověka s Bohem i s druhými lidmi, tvoříme jejich jednotu a nerozdělenost. Nedělíme jevy na světské a duchovní, dobré a zlé, milované a nemilované, ale vidíme je jako jednu skutečnost. Propojujeme tělo, mysl, srdce a duši. Ani jevy, které se nám nelíbí, nepovažujeme za oddělené a na nás nezávislé, ale díky nim si uvědomujeme zodpovědnost každého z nás za to, co se v našem světě odehrává a od čeho se nemůžeme distancovat. Ale zároveň si uvědomujeme, že každý dělá ze svého pohledu a momentálního pochopení to nejlepší, co může.

Uznáváme svobodu individuální cesty

Nevytváříme nový systém filozofie či náboženství a respektujeme mnoho cest k pravdě. Nikoho neodsuzujeme za způsob, jakým se vztahuje k absolutnu aneb ke všemu, co je. Vyznáváme neustálou proměnlivost a relativitu. Cokoli chceme změnit, měníme v sobě a vůbec neusilujeme o změnu druhých lidí, druhým pak přinášíme to, co považujeme za nejlepší ze sebe.

Každý z nás je svobodný a zodpovědný za svůj život

Svoboda není pro nás něco, co bychom si měli zasloužit, ale naše vrozená přirozenost, o kterou nemůžeme být připraveni a donuceni prožíval něco jiného, než co právě chceme. Boží vůle je pak totožná s vůlí každého z nás, a tak nepotřebujeme ke svému štěstí nic vnějšího. To neznamená, že záměrně trpíme nebo ignorujeme dění vnějšího světa, ale umožňuje nám to nevydělovat nic ze sebe, ale přijímat vše jako svou součást. Uvědomujeme si, že jen my rozhodujeme o svém životě a svobodu nám nikdo nemůže vzít. „Co chceme my pro sebe, chce i Bůh pro nás“.

Za měřítko máme funkčnost

Nic nehodnotíme jako správné nebo špatné, toto dělení má pro nás smysl jen v kontextu toho, čeho chceme jednotlivě nebo jako společnost svým jednáním dosáhnout. Nic není správné či špatné samo o sobě. Jediným měřítkem je funkčnost, jestli to, co děláme, vede k výsledkům, které očekáváme. Neřídíme se žádnou morálkou a vyzýváme každého k tomu, aby vědomě rozhodoval, co pro něj v tuto chvíli platí. Místo hrozeb trestů nebo slibování odměn se rozhodujeme na základě funkčnosti v přítomném místě a čase – v tady a teď.

Popisujeme, co Bůh je, nikoli, co chce

Bůh je pro nás Jednota, Absolutno či Celek, je již vším, a tudíž nic nepotřebuje a nevyžaduje. Bůh tedy netvrdí, že něco musíme dělat, abychom uspokojili jeho potřeby, dokonce v něj nemusíme ani věřit nebo ho jakkoliv vyznávat. Místo popisu toho, co Bůh chce, se věnujeme popisu toho, co Bůh je. Vidíme ho jako Celek. Je vším, co je, tím jediným, co ve skutečnosti existuje, jediným časem, který kdy nastal, jediným místem, které kdy existovalo, jedinou věcí, jedinou myšlenkou a jedinou bytostí, která existuje. Odpovídáme na tři základní otázky:


1.Co je Bůh? Naše odpověď: Bůh je život a všechno v životě.

2.Co chce Bůh? Naše odpověď: Nic.

3.Co je smyslem existece Boha? Naše odpověď: Může být použit – je zdrojem síly.


Jelikož Bůh již je vším, co by kdy mohl chtít, nezůstává nic, po čem by toužil, co by po lidech vyžadoval nebo čím by svou lásku podmiňoval. Naopak nám dává veškerou svoji sílu k dispozici. Jelikož je spokojený tak, jak je, nepřeje si nic a svou vůli odkazuje lidem. Chceme-li být s ním a využít jeho pomoci, stačí, když si uvědomíme svou jednotu a využijeme skutečnosti, že od ničeho doopravdy nejsme oddělení. Proto je naším cílem sjednocení lidstva, protože když jednáme jako celek, máme všechno, co si přejeme.



Uznáváme soběstačnost života a tedy sebe

Vnímáme, že život je zcela soběstačný, nic mu neschází a všeho má dostatek, protože jeho součástí už je vše, co by kdy mohl teoreticky potřebovat. Radost je pak přirozeným stavem bytí člověka, protože celku nic nechybí a nic nepotřebuje, čímž nepotřebuje ani utrpení a nemá důvod proč radostný nebýt. Vnímáme život jako dokonalý a soběstačný, a tak se inspirujeme přírodou. Pozorujeme, jak příroda zachází s energií, hmotou či organismy, usilujeme o pochopení přirozenosti a kopírujeme její metody, které vědomě aplikujeme do života lidské společnosti.

Život máme za nejvyšší hodnotu

Chápeme Boha a Život jako rozvíjející se vědomí, které poznává život v podobě života. Jinými slovy vidíme, že vše je jeden Život, který si je sebe vědom a skrze sebe se poznává a opět shledává, že je Životem. Život je naší nejsvatější vírou a je naší nejvyšší hodnotou, vidíme ho jako sebezáchovný a tedy sebemilující.

Lásku bereme jako univerzální, přirozený a svobodný stav

Ve chvíli, kdy si uvědomujeme, že jsme jeden celek, který nic nerozděluje, můžeme pocítit, že jsme soběstační, radostní a svobodní. Pak naše láska nezná omezení a podmiňování. Taková láska prostě je a buď ji cítíte, nebo ne.

Přetváříme realitu

Chápeme, že se neustále rozhodujeme a své osudy utváříme svými záměry a tyto záměry jsou odvozeny od našich přesvědčení. Neochvějná rozhodnutí pak přivolávají zázračné události, pokud vycházejí z přesvědčení o světě a jeho možnostech. Každá další část světa pak reaguje na naše přesvědčení a je-li takové přesvědčení s nimi v souladu, podporují ho. Vychází-li záměr z vědomí spojeni s celkem, je podporován vším. Věříme tomu, že co je prospěšné celku, je prospěšné i jedinci, ale také naopak, že co je prospěšné pro jednoho, je prospěšné všem, pokud to vychází z nejkrásnějších představ o životě. Pokud je záměr vyjádřením celku a ne vzepřením vůči němu, je realizovatelné vše. Z pohledu celku vše již existuje v jednom jediném přítomném okamžiku, a tak si lidé jen vybírají, kterou jeho část chtějí prožít. To znamená, že máme možnost prožít cokoli. Celek nic nepotřebuje, jelikož je celý, úplný a zcela uspokojený, a tak je to jen na nás, na lidech. Proto můžeme měnit vše, co je nefunkční.

Poselství Nové spirituality

Věříme, že lidé žijí proto, že touží poznat a uvědomit si svou podstatu, chtějí se na ní rozpomenout za pomocí svobodného a radostného tvoření. Nejsme zde proto, abychom trpěli a pouze reagovali na vnější podněty. Věříme, že co dá člověk jiným, to sám bude prožívat a to získá, protože si uvědomí, že už to má.

Kdo jsme?

Novou spiritualitu už mají v srdci a ve vědomí tisíce a miliony lidí na téhle planetě. Jedním z těch, kteří ji výslovně formulovali, je americký novinář a spisovatel Neale Donald Walsch ve svých knihách Hovorů s Bohem. Dále o ní píší desítky a stovky autorů, Bytostí světla mezi námi, jako jsou Don Miguel Ruiz (Čtyři dohody), Eckhart Tolle (Moc přítomného okamžiku), Sanaya Roman (Žít s radostí, Láska duše, Duchovní růst), Barbara Ann Brennan (Ruce světla, Zjevení světla) nebo Tej Steiner (Kruhy srdce) a další.

Novou spiritualitu chceme aktivně prožívat i zde v České republice, proto překládáme texty, které o ní napsali jiní, sami o ní píšeme, sdílíme své nejkrásnější představy o životě, scházíme se a tvoříme.