Cesta k sobě
Od iluze oddělenosti k vědomí sounáležitosti
Každý z nás je v určitém bodě své životní cesty a právě teď se rozhoduje, kam půjde dál. A právě v tuto chvíli máme na výběr cestu, která vede k prožitku jednoty. Všichni jsme na křižovatce a dostáváme znamení, kudy se můžeme k jednotě vydat. Není zde žádná vnější síla, která by dokázala kohokoliv donutit jít touhle cestou a spousta lidí se opravdu jinými cestami vydává, zkouší jít cestami, kde se snaží získávat věci na úkor druhých, bojovat s nimi, manipulovat je, obelhávat atd. Vše tohle je legitimní volba, ale spousta z nás zjistilo, že je zde jakási vnitřní síla, která nám stále víc a víc brání pokračovat tímhle směrem. Je to jisté znechucení či ztráta radosti či smyslu života, které se dostavují, když jdeme těmito cestami a tak se více či méně dobrovolně otáčíme směrem k větší radosti, k něčemu, co má smysl. A to je cesta spolupráce s druhými, jejich podpora a pochopení.
Když se ocitáme v bodu obratu, máme vždy možnost zvolit si cestu k prožitku jednoty s druhými lidmi. Vidíme majáky, které nás na tuhle cestu navádějí? Chceme se vydat za těmi světly, které jsou pro nás na téhle cestě rozsvíceny?
Tu cestu má každý z nás individuální, není zde nikdo, kdo by za druhého mohl ujít byť jediný krok, přesto nejsme na našich cestách sami, jsou zde ti, kteří nám svítí v temnotách a jichž se můžeme zeptat na radu kudy dál, ti, kteří nás doprovázejí jako společníci, průvodci či přátelé, ti, kteří tvoří bezpečná místa zastavení, zahrady, pohostinství či domovy v krajině, kterou procházíme. Když se vydáme touhle cestou, jdeme k sobě, každý sám do svého nitra, ale i k sobě navzájem. Přibližujeme se, protože mizí bariery, které jsme kolem sebe postavili, a začínáme se jeden druhého dotýkat a z těchto doteků na cestách vzniká vědomí sounáležitosti, které vrcholí uvědoměním si, že jsme propojeni ve společenství jménem Lidstvo, že jsme jeden na druhém bytostně závislí, že společně žijeme na jediné planetě Zemi a že jedině spoluprací z ní dokážeme vytvořit dobré místo pro život.
Všichni jsme jeden, jsme součástí jednoho celku. Tohle je vědomí, které sídlí uvnitř každého z nás, a když jsme tam uvnitř, můžeme prožívat naše propojení, pocit sounáležitosti, vědomí jednoty Života či splynutí duší. Zároveň si ale uvědomujeme, že tyto prožitky nejsou běžné v našem životě, často se cítíme odděleni, osamoceni nebo opuštěni a výsledkem je svět oddělenosti plný boje o moc a peníze, plný válek, chudých a nemocných, plný strachu, manipulace a nenávisti. Opravdu to chceme prožívat? Nebo v sobě najdeme sílu a odvahu změnit se? Už teď je zde prostor, kde lidé mohou získat prožitek propojenosti nebo se spojit s vědomím jednoty. Odvážíme se do něho vstoupit?
Jsme na cestě. Kudy kráčíme? A kam jdeme? Putujeme krajinou srdce plnou emocí a pocitů, jako jsou strach, radost, zlost či naděje. A někteří lidé kolem nás nám říkají, že můžeme dojít na místo, které je plné lásky, světla, míru a harmonie. To místo je prý někde uvnitř nás, každý prý máme své vlastní a přesto dohromady tvoří náš společný prostor, kterému říkají Nová Země. Smyslem naší cesty životem, je prý dosáhnout tohoto prostoru, být v něm a užívat si jeho dary. Dokážeme tomu uvěřit nebo budeme stále věřit tomu, že život je utrpení, bolest a boj o přežití? Je něco, co by nás dokázalo bytostně přesvědčit, že Nová Země existuje? Ano, je to přímý prožitek a osobní zkušenost. Uvěříme, když to uvidíme na vlastní oči.
Existuje cesta, po které se můžeme dostat na Novou Zemi a na vlastní kůži si vyzkoušet její existenci. Lidé, kteří jí vytvořili, jí nazvali Cesta k sobě. Je to program či soubor aktivit, jak krůček po krůčku přejít z iluze oddělenosti k vědomí sounáležitosti.
Každý, kdo se na tu cestu vydá, může jít svým vlastním tempem, po svém vlastním chodníčku a přes ta místa, které ho lákají. Není zde žádný předem nalinkovaný koridor. Je to jako průzkum neznámé krajiny, která se ovšem nenachází někde v přírodě, ale uvnitř nás nebo mezi námi.
Ty aktivity, které tvoří Cestu k sobě, jsou různorodé a rozmanité, přesto jsou integrovány do jediného celku krajiny Nové Země. Jsou to akce různých druhů a typů, s různou náplní i cílem. Lidé se mohou scházet v malých přátelských skupinách nebo v pracovních týmech, mohou se účastnit větších setkání, prezentací či seminářů. Mohou objevovat sami sebe, ale i druhé, mohou dělat opatrné první kroky nebo běžet s větrem. Mohou být spolu v radosti či objetí, zpívat a tancovat. Mohou se zapojovat do společného tvoření, spolupracovat na společných záměrech, programech či projektech nebo společně prozkoumávat svá srdce, své pocity a životní cesty.
Co se děje, když tohle dělají lidé společně? Kam nás vede propojování, které na takových setkáních prožíváme? Jsou lidé k sobě blíž, když se mohou lépe poznat, hlouběji se vnímat či proniknout do svých emocí a záměrů? Ano, když jdeme k sobě blíž, tak se přirozeně spojujeme, stávají se z nás spojenci, přátelé či spolupracovníci. Cesta k sobě je to, co nás spojuje.
Chcete se takto propojit s lidmi kolem Vás, s rodinou, s přáteli, se sousedy, se spolupracovníky? Chcete vytvořit plán, jak dojít od iluze oddělenosti k vědomí toho, že jste propojeni? Chcete udělat první krůčky k harmonii vašich vztahů? A prozkoumat své osobní cesty za štěstím a zjistit, kam až tohle vaše propojení vede? Už teď můžete přidat svůj dílek do pestré mozaiky aktivit, které tvoří Novou Zemi.
Cesta k sobě není seminář, kde jsou učitelé a žáci, není to terapie, kde jsou léčitelé a pacienti, je to prostě CESTA, kde jsme všichni poutníky, kde skrze sebepoznání, poznání druhých lidí, skrze společné prožitky a tvoření jdeme k vědomí jednoty.
A co může být vaším prvním krokem? Třeba Obejmi změnu…
Cesty duší 2009