Čtyři otázky České konference
Zúčastnil jsem se České konference a rád bych napsal svoje odpovědi na čtyři otázky, které byly na konferenci položeny a na které chce v letech 2009 až 2019 hledat odpovědi. Mým cílem není mluvit za všechny lidi, uvědomuji si, že vždy mluvím jen za sebe. To, co chápu pod pojmem spiritualita, je právě vydávání takovéto osobní výpovědi, která je pak absolutní a neoddiskutovatelná, protože žádný druhý člověk nemůže říct, že toto neprožívám nebo že toho není moje zkušenost.
Je pro člověka poznatelná a pochopitelná síla, která zformovala hmotný vesmír?
Má odpověď je ano, je poznatelná a pochopitelná. My sami jsme byli tou silou zformováni a proto je ukryta i v nás, jsme její součástí. Ta síla se v nás transformuje a vším, co děláme, o čem sníme nebo co říkáme, vyjadřujeme tu sílu, prostupuje celým naším životem a my jí používáme a tím jí také poznáváme a chápeme, někdy lépe někdy hůře, někdy s výsledkem, který se nám líbí, jindy s velmi nepěkným. Nejsme od ní odděleni a ta síla nás dokonce všechny spojuje do jediného celku, sdílíme jí spolu, my lidé, i vše živé na téhle planetě. Je to Život a Láska.
Jaký je smysl lidského života?
Jak kdysi řekla jedna studentka: „Smysl životu dáváme my sami.“ Ano, lidský život má smysl, ale každý člověk má svůj vlastní, je ukrytý v něm a žádný druhý člověk ho za něj nemůže vyjádřit, odžít ho, ani mu ho vzít. Žádný duchovní mistr, žádný moudrý filozof ani žádná kniha nám nemůže říct, co je smyslem právě toho našeho života. Každý z nás si může jen položit otázku: „Jaký smysl dám svému životu?“
Je možné dosáhnout trvalého udržení harmonie a spravedlnosti ve společenském životě?
Má odpověď je ano. Je to dokonce náš záměr, který je ukrytý v našich snech, tu touhu po harmonii máme ukrytou ve svých srdcích. Když hledáme nejkrásnější představu života, která se v nás skrývá, nacházíme právě vize světa lásky, míru a harmonie. Je to ten nejvyšší potenciál, který v nás je. A do tohoto světa vede cesta, kterou někteří nazývají Cestou k sobě, k sobě samým i k sobě navzájem. Je to hluboký proces sebepoznání a soustředění pozornosti do vlastního nitra, díky kterému padají bariery, které nás oddělují. Zdroj té harmonie a spravedlnosti je v každém z nás, nelze být v harmonické společnosti, pokud člověk není v harmonii sám se sebou, nelze dávat druhým, pokud člověk sám nepřetéká, nelze být spravedlivý k druhým, dokud člověk sám sebe neocení jako dokonalou božskou bytost. Společnost takto zaměřená do svého nitra, je velmi odlišná od všeho, co vidíme v současnosti nebo co známe z minulosti, proto se jí právem říká Nová Země.
Je možné žít bez sporů, válek a násilí? Jsme my lidé toho schopní?
Má odpověď je ano, ano. Žít v míru a jeden druhého podporovat je naší nejhlubší přirozeností, svět válek, bojů a násilí je naopak velmi nepřirozený a spíš je s podivem, že tenhle svět jsme schopní udržovat, protože nepodporuje život, naopak ho z nás vysává. Co a jak změnit? Dávná moudrost praví, že nemůžeme změnit svět, nemůžeme změnit žádného člověka a jediný, koho každý z nás může změnit, je on sám. Můžeme změnit svůj pohled na svět, svůj systém přesvědčení, své záměry, svá slova nebo své činy. A podle zákona přitažlivosti vesmír zhmotňuje to, čemu dáváme svou pozornost. Dosud jsme se soustředili na boj proti válkám, na boj za nenásilí a tím pádem jsme na svět přitáhli ještě víc válek a násilí. Je načase začít se soustředit na pozitivní vizi toho, co chceme v lidské společnosti prožívat.
-----------------------------------
Jak zní otázka lidské společnosti? "Osud nebo naděje?"
Může být na nejasně nebo chybně položenou otázku nalezena smysluplná odpověď? A kdo by na ní měl odpovídat? Celá konference se nesla v duchu odpovědí moudrých mužů na nejasně formulovanou otázku "otázka lidské společnosti - osud nebo naděje?", proto také jejich odpovědi byly nejasné a těžko uchopitelné a prakticky nepřenosné do společnosti. Tito moudří mužové totiž odpovídají na otázky, které si kromě nich nikdo neklade. Jak tedy pokračovat dál? Jak vůbec v situaci, kdy tyhle odpovědi skoro nikdo neposlouchá, rozvíjet lidskou společnost? Mluvilo se o paradigmatu a tady jsme narazili na hranici toho současného, ve kterém „společnost“ se táže a duchovní mistři či filozofové odpovídají. Cestou dál je otočení této optiky. Moudří a osvícení formulují a pokládají smysluplné otázky a my ostatní na ně odpovídáme a sdílíme mezi sebou své odpovědi, protože každý z nás je zdrojem pravdy a moudrosti. Slyší jí ti osvícení? A dokáží jí využít? Zatím vůbec.
HT komunita 2009