Dělám to, co mě baví

Diskutovali jsme s kamarádem Láďou o ekonomii strachu a lásky, která je o tom, že lidé dělají, co je baví. On je trochu skeptický v tom, jestli je reálné jí uvést do reality, obzvlášť když má člověk zaplatit nájem nebo živit děti atd. „Co budeš dělat ty, až tě vyhodí z práce?

Budeš si jen představovat jaký to je dělat něco, co tě baví, když ti to nikdo v tomto ekonomickém modelu nezaplatí? Nebo půjdeš dělat práci, za kterou jsou peníze, i když to nebude 100% podle tvého gusta? Nebo půjdeš na pracák?“

Uvědomil jsem si, že mi dává tři možnosti, které obvykle člověka napadnou, ale já měl ještě čtvrtou, a tu jsem mu napsal: „prostě dělám to, co mě baví.“

zrovna tenhle týden jsem si uvědomil, co všechno prožívám ve svém zaměstnání a jak hodně se v něm učím i duchovní věci. Byl jsem v trochu jiné situaci, než je diskuse - dělám vysoce specializovanou práci a můj zaměstnavatel (Katastrální úřad) si mě opravdu váží, mám kolem sebe skvělé lidi, ale...ALE přestalo mě to bavit. Už je to asi dva a půl roku, co jsem si začal vymýšlet práci svých snů, která je o tvoření Nové Země, o její spirituální architektuře a duchovním průvodcovství, a když jsem to srovnával s tím, co skutečně dělám, cítil jsem netrpělivost, nudu, ztrátu motivace. Dokonce jsem měl už dvakrát napsanou výpověď, ale nepřicházel ten správný spirituální impuls, tak jsem na úřadě dosud. A začaly se dít věci.

Někdy jsem upřímnější než stačím myslet, tak jsem jednou řekl šéfovi, že mě to tam nebaví a že mám v plánu odejít. Ale on je opravdu úžasnej chlap, vzal to úplně v klidu a asi tak rok mě nechal dělat to, co mě baví...prostě jsem v práci za peníze daňových poplatníků dělal, co mi srdce velelo - psal jsem. Většinu toho, co jsem napsal na net jsem vytvořil v pracovní době, četl jsem Novou Zemi atd. a tak 80% času jsem dělal práci, co mě baví (ale i část té katastrální mě baví). A pak jsem si vymyslel, že do konce roku odejdu, že si prostřednictvím vizualizací a zákona přitažlivosti přitáhnut práci svých snů. A začal jsem se připravovat na odchod, připravoval jsem to oddělení na to, aby mohlo fungovat i beze mě. A tehdy se stalo něco, nad čím mi rozum zůstává stát, mě ta práce začala opět bavit a teď si uvědomuju, že i tam na tom "blbým" úřadě dělám přesně to, co chci dělat v duchovní sféře nebo naopak jsem tu duchovní sféru nějak přinesl na úřad. Dělám tam tu spirituální architekturu, o které jsem vždycky snil. V současnosti se učím o své budoucí práci snad nejvíc ve svém životě.

Například jsem se naučil jak tvořit jen bytím v přítomném okamžiku, my se pořád snažíme horečně něco vytvářet, ale co vlastně naší prací vzniká? A teď jsem pochopil, že to může fungovat úplně jinak. Já jsem často z té své nudy neudělal pro svého zaměstnavatele za celý den vůbec nic, ale byl jsem PŘÍTOMEN a vesmír tvořil nějak skrze mě a výkony mého oddělení se zlepšily o 50 či 100%, najednou začalo snadno jít to, co před tím byl problém. Uvědomuju si, že to ale byla fuška, to nebylo o tom, že bych nic nedělal a flákal se. Ne. Ale dělal jsem to, co mi velelo srdce a přenášelo se to i do chodu oddělení, i když jsem dělal něco úplně jiného...

A poučení, které si z toho nesu? Ať dělám cokoliv, může to být duchovní práce, ať řeším jakýkoliv problém, vždy se připravuju na řešení spirituálních problémů, ať jsem kdekoliv, vždycky tvořím Novou Zemi