Dušičky na výletě
Byla jednou Jedna dušička a moc se jí na tomhle světě líbilo, ale od té doby, co začala chodit s dalšíma dušičkama na výlety, líbilo se jí tu ještě víc. Ty výlety byly zábavné a radostné a vždycky se na nich všichni vyřádili. Jedné dušičce bylo s těmi druhými zkrátka moc dobře, mohla s nimi být tou, kterou skutečně je a všichni jí takovou přijímali, cítila se v bezpečí, prostě jako doma. Akorát byla vždycky smutná, když výlet skončil a všechny dušičky se rozutekly domů. Tehdy chodila dušička sama a těšila se na další společný výlet a nejraději by byla pořád na nějakém výletě. I Jedna dušička měla své Doma, pár dušiček, se kterými jí bylo dobře a kde byla v bezpečí, ale když byla s výletníky, bylo to jiné, dobrodružné a Jedna dušička zjišťovala, co v ní všechno dříma, objevovala věci, které Doma nikdy nepoznala. „Kéž bych byla Doma tam i tam,“ vzdychala Jedna dušička, ale nevěděla, jak to udělat.
Jednou, když byly zase na výletě, začala se Jedna dušička druhých vyptávat, jak ony se tady cítí, jestli i ony se tu mají jako Doma. Dušičky nevěděly. Jedna dušička byla zklamaná, protože Doma vždycky všichni vědí, že jsou doma, protože doma je pelíšek, kde se k sobě dušičky choulí a tisknou. Nevěděla, jestli je mezi výletníky opravdu Doma, když jako doma se tam cítila možná jen ona sama a ostatní prostě byly na výletě a jejich Doma bylo asi někde jinde.
Občas i na výletě vytvořily dušičky pelíšek a všem bylo dobře a Jedna dušička pořád nevěděla jaký je pro ostatní rozdíl být Doma v pelíšku nebo být v pelíšku na výletě. Jednou, když se takhle choulily, tak si uvědomila, že tu je s nimi ještě něco navíc, že nejsou jen k sobě tulícími se dušičkami, ale že jsou MY. My všichni, my spolu, my dohromady. Jedna dušička měla obrovskou radost ze svého objevu a hned o něm všem povídala. „Existuje MY. Cítíte to?“ zeptala se. Dušičky se zamyslely a nevěděly. Všichni tam tak stáli a debatovali a Jedna dušička už za chvíli nevěděla, jestli se jí o tom MY jen nezdálo. A pak výlet skončil.
Už druhý den se Jedné dušičce po MY začalo stýskat. Když včera prožívala, že všichni výletníci jsou MY, bylo to jako být Doma. Proč jen ty výlety nejsou častěji, proč jen nemůžeme být víc v tom pelíšku, kde je nám všem dobře, zoufala si Jedna dušička a začala si vymýšlet, jak to zařídit. Jak se vlastně stane, že jedeme na výlet? V tu chvíli se Jedna dušička dozvěděla, že jsou nejenom výletníci, ale taky Výletníci. Výletníci s velkým V byly dušičky, které vždycky vymyslely, kam se pojede, co se tam bude dělat a když bylo vše připraveno, zavolaly na ostatní. To je dobře zařízené, radovala se Jedna dušička a rozhodla se, že se taky stane Výletníkem. Šla za Copatou dušičkou, která výlety často pořádala a zeptala se jí, jestli by už nemohly jen na výlet, že už se teď těší. Copatá dušička se jí zeptala, kam by chtěla jet. Jedna dušička jí hned začala vyprávět, kam všude by mohli vyrazit. „To je skvělé, tak uspořádej výlet ty.“
Jedna dušička měla takovou radost, že se hned rozhodla, že udělá výlet, kde bude pelíšek a zase to bude jako Doma. Hned jí napadlo, kam by mohli jet a co by tam dělali a jaké by to bylo pěkné. MY na výletě. Hned běžela za Pruhovanou dušičkou, jestli by jí nepomohla s přípravou NAŠEHO výletu. A ta řekla, jo, jo, jo. Obě zavřely oči a představily si, jak jsou na výletě. Pruhovaná dušička si představila, co tam budou všichni jíst a kde budou spinkat, malovala to jemnými barvami, ale Jedna dušička nadšeně kreslila sytými barvami a nakreslila pelíšek a Doma a MY. „Hmm, to je hezké,“ řekla Pruhovaná dušička. Jedna dušička měla radost, protože do toho obrazu dala to nejlepší, co měla.
Pak Jedna dušička běžela za Kytičkovanou dušičkou, jestli se taky chce připojit, a ta hned jo, jo, jo. Zase zavřely obě oči a zase začaly malovat. Kytičkovaná dušička kreslila, jak si dušičky hrajou na louce a Jedna dušička nakreslila slunce a hory a moře a zvířátka. „Hmm, to je hezké,“ řekla Kytičkovaná dušička a pozorovala nadšení Jedné dušičky. A Jedna dušička měla radost, jak je snadné zorganizovat výlet. A když všechno bylo připraveno, Jedna dušička zakřičela: „Dušičky, jedeme na NÁŠ výlet.“ A už se těšila, jak se všechny dušičky nadšeně seběhnou, jak to bude prima, jako vždycky, že zase bude MY.
Čekala, ale další dušičky pořád nikde. Tu se jedna nesměle přiloudala, pak druhá. Ostatní dušičky postávaly někde v dálce a Jedna dušička nevěděla, co se děje. Kytičkovaná dušička si sedla vedle Pruhované a tak koukaly. „Dušičky, je výlet, proč se netěšíte? Bude pelíšek a zase bude MY.“ „Víš Jedna dušičko, já mám MY doma,“ řekla Kytičkovaná dušička a odešla. Pak se zvedla i Pruhovaná dušička a řekla: „Já na TVŮJ výlet jet nechci.“ Jedna dušička byla překvapená „vždyť je to přeci NÁŠ výlet.“ „Hmm,“ řekly ostatní dušičky a odešly taky. Jedna dušička zůstala úplně sama a vzdychala. Proč se NÁŠ výlet nepovedl? Proč si všechny dušičky myslely, že to je MŮJ výlet? Vždyť jsme ho kreslili společně. MY dušičky.
„Dušičky, dušičky, já jsem tak smutná,“ plakala o samotě Jedna dušička, „existuje nějaké MY nebo jsem opravdu úplně sama? Existovalo vůbec nějaké MY? Protože když není MY, nemůže být ani NAŠE.“ Pro slzy neviděla na svět a tak si nevšimla, co se kolem ní děje….
Ještě chvíli plakala, ale pak si vzpoměla, kým skutečně je, že je nádherným světýlkem, které je rádo na tomhle světě, s ostatníma dušičkama. A že tady byla ráda i než poznala výletníky a že na světě byla jako Doma i bez nich. A v tu chvíli ucítila, jakoby to MY tady bylo, i když byla Jedna dušička úplně sama. Jedna dušička byla MY, byla Doma. Slzy nadobro zmizely a Jedna dušička se začala usmívat. Pak otevřela oči, a uviděla ostatní dušičky, jak stojí kolem ní potichu jak myšky a napjatě čekají, co se bude dít. „Už vím, že nemusím jezdit na výlety, aby bylo MY, už vím, že MY nevzniká, když se spolu tiskneme v pelíšku, protože MY je tady pořád.“ Všechny dušičky se začaly smát a radovat a přitiskly se k sobě jak nejvíc uměly a Jedna dušička byla uprostřed a věděla, že JE Doma. A byl to ten nejveselejší výlet, který kdy zažili, ačkoliv vůbec nikam nejeli.
Cesty duší 2008