Ekonomická kriza a Nová spiritualita
Jsme uprostřed finanční krize, světové burzy se hroutí, ceny akcií padají, banky krachují. Lidé přicházejí o peníze či o majetek. Ve vnějším světě se děje mnoho znepokojujících věcí, přesto si uchovejme čistou mysl a klid v srdci. Bouři, která přichází, jsme vyvolali my lidé, je součástí obrovského spirituálního plánu našeho vzestupu. Vstupujme proto do ní s odvahou a láskou v srdci. Tahle krize může být poslední, protože dostáváme příležitost změnit celý systém. Využijeme jí?
Jde o peníze. O nic víc a o nic míň, buďme si toho jasně vědomí. Bohatství našeho světa zůstává nedotčeno. I kdyby zítra ceny akcií spadly na nulu a peníze přestaly existovat, budeme stejně bohatí jako včera, protože bohatství nejsou peníze.
Podívejme se na probíhající finanční krizi ze spirituálního hlediska. V jejím jádru je totiž to, co je naší lidskou podstatou a jedině, když tuto podstatu poznáme, pochopíme a přijmeme, můžeme objevit cestu dál. Tahle krize je důsledkem našich záměrů, přání a systémů přesvědčení, podle kterých jsme jednali a žili v uplynulých letech. Díky téhle situaci si můžeme uvědomit, v čem byly naše záměry nefunkční, kde jsou rozpory v našich přáních a jak naše přesvědčení o světě a jeho fungování vytvořily to, co prožíváme. Dnes dostáváme šanci to všechno změnit. Jsme tvůrci a tak, jako jsme vytvořili současné problémy, můžeme vytvořit jejich řešení. Je v nás obrovská síla a máme v rukách vše k vytvoření světa podle našich nejkrásnější představ.
Co je naší podstatou, která vyvěrá z našich srdcí a která nás vede do světa míru, harmonie a lásky? Všichni chceme žít spokojený život, kde se cítíme v bezpečí a podporovaní a můžeme svobodně vyjadřovat to, kým skutečně jsme. Tuhle potřebu máme každý v sobě zakódovánu, je podstatou našeho lidství. První problém nastává v tom, že náš skutečný život se od téhle ideální představy liší a my celým svým životem hledáme způsob, jak se do toho světa bezpečí, podpory a svobody dostat. Někteří lidé už podobný život žijí, jsou to ti opravdu bohatí, proto i my ostatní chceme být bohatými. Jak se ovšem stát bohatým? Jak získat bohatství? Tyhle otázky jsou vlastně zavádějící, protože bohatým lze jedině BÝT, nikoliv se jím STÁT. Bohatí jsme tehdy, když se prostě takovými cítíme být, ale většina lidí tohle neví, to je další problém. Cítíme se být chudí a snažíme se bohatství získat, na jeho tvoření jsme dokonce vybudovali mohutný systém, kterému říkáme ekonomika.
Současná ekonomika je založena na ideji, že bohatství pochází ze zisku. Takže pokud chceme být bohatí, musíme mít maximální zisk. Maximalizace zisku je pak základem fungování firem a kolem zisku se točí celá ekonomická kultura, podle výše zisku se určuje, kdo je úspěšný a kdo ne, dokonce se určuje, kdo je dobrý nebo špatný. Proto se všichni snaží zisk maximalizovat, protože podle našeho přesvědčení se maximální zisk rovná maximálnímu bohatství. Systémová chyba, která nevyhnutelně vytváří krize podobné dnešní, je v tom, že každý zisk je vyvážen na druhé straně systému ztrátou či chudobou. Pokud ze systému zisk odtéká ve formě osobního bohatství jednotlivců, systém se vždy zhroutí. Za posledních pár let se z tohoto systému přesunulo na osobní účty mnoho bilionů dolarů. Zisk, který zmizel, vytvořil prázdná místa či dutiny, kde je místo bohatství chudoba. Spousta lidí tak platí ztrátu způsobenou tím, že jiní měli zisk. Podobných dutin vzniklo mnoho, dnes se spojily a vytvořily rozsáhlý prázdný prostor ztráty, který už je neudržitelný a dochází k jeho zhroucení. Jak k tomu mohlo dojít?
Za posledních sto let se podařilo ekonomickými nástroji či politickými dohodami vytěsnit ztrátu za hranice našeho vnímání. Když v 19.století byl zisk podnikatelů vyvážen bídou jejich dělníků, bylo to velmi viditelné a bolestné. Dnes už je valná většina lidí alespoň na Západě v plusu, jsou v zisku, ale ztráta nezmizela, jen jsme jí odsunuli mimo prostor, který dokážeme myslí uchopit nebo který jsme definovali jako ekonomiku. Ekonomický zisk je vyvážen těžkými ztrátami například v životním prostředí, ve zdraví lidí, v mezilidských vztazích, rozpadem rodiny, zločiností nebo poklesem porodnosti. Vše je spojeno se vším. Chtěli jsme tvořit bohatství pomocí zisku a za zády se nám rozpadla společnost.
Dovolili jsme některým lidem mít zisk a prohlásili je za bohaté a ztráty jsme vzali na svá bedra a stali se chudými.
Ovšem ekonomika není prázdná bublina, ona přes všechny výše zmíněné peripetie tvoří skutečné bohatství. Jeho zdrojem není zisk ale lidská práce, tím že pracujeme a tvoříme, zvyšujeme bohatství. Náš život je bezpečnější než minulosti, jsme více podporováni zdravotním nebo sociálním systémem, máme spoustu volného času i dost peněz k seberealizaci, jsme relativně bohatí. Problém není v ekonomice, problém je v tom, co od ekonomiky chceme. Je to stroj a tvoří to, co mu řekneme. Současná krize vznikla, protože ten stroj pracuje podle špatného programu, je na čase ho změnit. Je nejvyšší čas dát ekonomice jiný cíl, takový cíl, který je jí vlastní a který v ní byl od začátku – tvořit bohatství.
Když si uvědomíme, že ani zisk ani peníze nejsou bohatstvím, zmizí důvody, kvůli který vznikají krize. Co jsou to vlastně peníze? Jak se vytvářejí? A proč způsobují problémy, které právě vidíme? Většina lidí si myslí, že peníze vznikají prací a že k tomu, aby člověk peníze měl, tak je musí prací vydělat. Ale vydělávání už je příjem existujících peněz, nikoliv jejich tvorba.
Způsob, jakým skutečně vznikají peníze je ovšem naprosto děsivý. Přijdete do banky, řeknete, že chcete půjčit sto tisíc a banka vám na konto připíše příslušnou sumu. Prakticky z ničeho. Většina lidí si myslí, že banky půjčují peníze, které u nich uložili střádalové, ale to platí jen o části peněz. Už hodně dlouho platí, že se mnohem víc půjčuje než spoří, proto zde je mechanismus vytváření peněz. Peníze se samozřejmě nevytváří v té pobočce, kde si peníze vybíráme, většinou se netvoří ani ve velkých světových bankách. Místem jejich tvoření je mezibankovní trh.
Peníze ovšem mají ukazovat hodnotu práce, která byla v ekonomice odvedena. Proto je potřeba ty půjčené peníze splatit a vlastně dodatečně je pokrýt prací, půjčka je vlastně závazek dlužníka, že bude pracovat. Problém nastane, pokud ten, co si půjčil, nemá na splacení. Banka mu většinou něco sebere v exekuci a tak pokryje peníze, které vydala. Tou exekucí se banka dostane do zisku, ztrátu nese dlužník.Ovšem, když si uvědomíme, že tím pokrývá peníze, které si vycucala z prstu a jejichž získání jí stálo minimum námahy, začne nám docházet, že někde je chyba.
Velký problém nastane, když banky masově půjčují a dlužníci nestačí svou prací pokrývat množství peněz v ekonomice. Krize v roce 2008 vznikla tak, že spoustu hráčů si půjčovalo peníze a za ně kupovali levné akcie, které následně se ziskem prodávali. Dokud nakupovali, cena akcií rostla, honba za ziskem (což je rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou) je vedla k dalším a další nákupům a aby mohli nakupovat, banky jim půjčovali další nové peníze. Nic z toho nebylo ovšem podloženo skutečnou prací, za těmi penězi ani za cenami akcií nebyla žádná skutečná hodnota. Proto se tomu říká spekulační bublina. Ta teď praskla.
Co se teď děje? Zisk je vlastně fiktivní číslo, ale to, že se mu přikládá takový význam a všichni ho chtějí dosáhnout, způsobilo masivní ztrátu na druhé straně systému, což teď znamená, že mnoha lidem může být odebráno jejich bohatství, které vytvořili svou skutečnou prací a tím pokryjí spekulativní zisk hráčů. Politici celého světa teď vymýšlejí způsob, jak tohle provést, jak sebrat peníze jedněm lidem (těm, kteří se dají) a poslat je těm, kteří deklarují, že mají mít zisk. Po pravdě řečeno, je to velice nechutné. Děje se tak prostřednictví daní a různých „záchraných“ plánů a se spoustou spasitelských řečí. Podstata je ovšem ta, že se těm, kteří opravdu nějaké hodnoty vytvořili, část sebere a dá se spekulantům.
Jak z téhle šlamastyky ven? Způsobila jí idea zisku, opusťme jí a dejme nové ekonomice za cíl tvorbu bohatství. Minimalizujme množství peněz, které dáváme do rukou státu a politikům. Jak? Tvořme bohatství, to, pokud není vyjádřeno penězi, se velmi těžko zdaňuje. Ani jedno z toho ovšem nepůjde udělat v tomto ekonomickém prostoru, proto vytvořme jiný prostor s novými pravidly, kam můžeme přesunout svou ekonomickou aktivitu. Tenhle prostor může vzniknout na internetu a protože ten je globální, můžeme vyrvat ekonomiku z moci lokálních politiků. A pokud budeme pracovat kvůli jiným motivům než je platba v místní měně, politici nebudou mít ani co zdanit.
Stojíme před velkou výzvou, jejíž realizace vyžaduje mnoho odvahy. Přichází k nám vize nového světa, Nové Země, kterou nikdy nikdo neviděl a nikdy si nikdo na vlastní kůži nevyzkoušel, jak to tam funguje. Dokud se řídíme rozumem a zkušenostmi předků, jsme odrazováni od další cesty, ale nás láká dál hlas srdce, naše intuice, láska, která z nás tryská. Dokud po těch cestách jdeme osamocení, naše naděje je malá, ale my se teď spojujeme, vnímáme, že všichni jsme součástí jednoho celku a to, co tvoříme, je naše společné dílo. Pojďme na to.
Cesty duší 2008