Globální změna společenského klimatu

Prostě Slunce svítí víc než v minulosti, a tak se otepluje nejen Země, ale i Mars a Jupiter. Není to nic světoborného, i v nedávné minulosti, ve středověku, bylo na Zemi daleko tepleji než teď, Grónsko bylo zelené a v jižní Skandinávii se pěstovalo víno, a přežili jsme, příroda přežila, Země přežila. To, co se děje teď, je vynořování planety z malé doby ledové, která trvala asi od 14. do 19. století. Ano otepluje se, klima se mění, ale není to vina člověka, není to vina hospodářských zvířat, příčinou (ne viníkem) je Slunce. My lidé na Zemi můžeme dělat cokoliv, dokonce můžeme proti tomuto bojovat, máme tu svobodu, ale tenhle boj zákonitě prohrajeme, protože když současnou situaci bereme jako válku, tak nemůžeme vyhrát. Museli bychom totiž něco udělat se Sluncem a na něj nemáme vůbec žádný vliv.

To, co nám pomůže, je změna myšlení a představ o současné situaci. Problémem nejsou hospodářská zvířata, není jím průmysl ani energetika, není jím CO2, není jím to, co jíme, ale to, jak myslíme a systém našich přesvědčení. Můžeme současnou situaci brát jako válku anebo můžeme změnit své přesvědčení a vidět jí jako příležitost ke změně myšlení a chápání světa.

Nedokážeme změnit přírodu ani druhé lidi, ale každý může změnit sám sebe. Už pochopení tohohle je obrovskou změnou. Co můžeme udělat dál? Jakým způsobem se může proměňovat náš systém přesvědčení? Je to cesta, pojďme krok za krokem.

Prvním krokem je přijetí situace TAKOVÉ, jaká je. Přijetí je akceptace a pochopení bez obviňování a souzení. Klima se mění. TAK. Otepluje se nebo se ochlazuje a není to ani dobře ani špatně a nikdo za to nemůže, není zde žádný viník. Přijetí je zastavením boje a ukončením války, kterou stejně nemůžeme vyhrát, protože není nad kým. Příroda s námi nebojuje, jen se prostě mění a my její proměnu nemůžeme zastavit jen proto, že si myslíme, že víme, jak by měla vypadat. Přijetí je obrácení pozornosti od proměn okolního světa k proměně sebe sama.

Druhým krokem je splynutí s tím přírodním rytmem, přizpůsobení se mu, hladina moře stoupá či klesá, a lidé dnes bydlí zde a zítra někde jinde, pouště, ledovce či zmrzlá půda se posunují a spolu s nimi se posunují i lidé. Nemůžeme si myslet, že se vyhneme změnám, kterými prochází celá planeta jen proto, že jsme si vymysleli koncept vlastnictví půdy či nedotknutelnosti hranic.

Třetím krokem je tvořivé snění. Jakmile se napojíme na podstatu Země a Života, můžeme je začít modelovat. Ale to funguje jen tehdy, když jsme s nimi v souladu, ne v opozici a rozporu. Současný svět se nám nelíbí a představovali bychom si ho úplně jinak, a protože takový není, tak s ním zápasíme. Výsledkem je, že situace je pořád horší, protože jak jsme se světem v nesouladu, další nesoulad tvoříme. Prostý zákon přitažlivosti. Ale když tento svět akceptujeme a jsme s ním na jedné vlně, můžeme ho přetvářet podle svých nejkrásnějších vizí k obrazu svému. Tohle je náš úkol na Zemi, udělat z ní nejlepší místo pro Život.

A to nejlepší místo tvoříme už teď, ať vědomě či nevědomě, ať se nám to líbí nebo ne, ať si myslíme, že to je úspěch nebo globální katastrofa. Nikde není napsáno, že současná teplota je ta nejlepší a co když právě zvýšení globální teploty a obsahu CO2 povede k rozvoji Života na Zemi?

Země ani Život nestojí před zánikem, před zánikem je akorát systém našich představ o světě, civilizaci i o nás samých. Takže to, co opravdu potřebujeme změnit, je globální společenské klima, oteplit naše vztahy a skončit politickou dobu ledovou.
 

Cesty duší 2010