Hmota a vědomí

Dobrý den pane doktore,

Zaujal mě váš článek Hmota a vědomí, Psychologie nevědomí a kvantová fyzika, který jsem objevil na internetu a s ním i mailové adresy na Vás. Ačkoliv nejsem fyzik, matematik, psycholog nebo biolog, narazil jsem na podobný problém z jiné strany. Ale neznám naprosto nikoho, s kým bych si o tom mohl seriozně pohovořit. Proto hledám.

Naprosto laicky se zajímám o teorii relativity, kvantovou mechaniku, teorii strun atd. beru to jako zajímavý doplněk hlavních směrů mých zájmů, které jsou jiného druhu, ale teď jsem narazil na mnoho souvislostí, které mě přiměly i k tomuto dopisu.

Odkud začít? Třeba serií otázek, které jsem si položil.

Byl Velký třesk. Co při něm vzniklo? Obvykle se uvažuje o těchto komponentách: časoprostoru, hmotě-energii-světlu a silách (gravitační, elektromagnetické, silné a slabé interakci). Je to opravdu všechno? Pokud ano, je takto vzniklý vesmír kompletní? Nebo se v něm v průběhu evoluce může objevit něco navíc? Je 13,7 miliardy let po Velkém Třesku a ve vesmíru máme život, dokonce inteligentní a dokonce vědomý. Jak život a vědomí ve vesmíru vznikly? Pokud je život a vědomí kombinací shora uvedených komponent, je naše teorie Velkého třesku úplná, a v tom případě lze jednoznačně ukázat, jak vědomí a život ve vesmíru vznikly pomocí evoluce. Ale pokud mě mé znalosti biologie neklamou, právě tohle se ne a ne podařit. A to je závažný problém, který ohrožuje celou stavbu fyziky. Mám takový dojem, že pokud současná kosmologie nedokáže uspokojivě vysvětlit vznik života a vědomí ve hmotě, budeme muset hledat naprosto odlišnou kosmologii.

Problém vědomí se totiž vynoří i z jiné strany, z kvantové mechaniky, o čemž byl váš článek. Máme nějakou elementární částici, popsanou vlnovou funkcí, dejme tomu elektron. Dojde k pozorování a tím ke kolapsu vlnové funkce, elektron už se nemůže nacházet kdekoliv ve vesmíru, ale pouze tam, kde jsme ho lokalizovali, podle principu neurčitosti pak známe buď jeho polohu nebo rychlost. Otázkou je, co způsobí kolaps vlnové fukce? Je to pozorování čili vliv pozorovatele. Ve svém článku již konkretizujete, co z pozorovatele tam působí, je to jeho vědomí. To, že si uvědomí, kde je částice, způsobí kolaps vlnové funkce. Einstein s tímhle závěrem kvantové teorie nesouhlasil a říkal: „copak není Měsíc na svém místě, když se na něj nikdo nedívá?“ Tohle vědomí má tedy docela veliký vliv, to že astronom pozoruje vesmír, může mít dalekosáhlé následky. Ale jak to bylo před narozením prvního astronoma? Opravdu Měsíc neexistoval, když se na něj nikdo nedíval? A nebo existoval, ale to potom znamená, že vlnová funkce kolabuje i bez astronomů nebo pozorovatelů. A tak mě napadla otázka, mohlo dojít ke kolapsu vlnové funkce, třeba 1 vteřinu po Velkém třesku? Když tam tedy nebyl žádný živý pozorovatel vzniklý evolucí s vědomím vzniklým též evolucí? Brání tomu snad něco? Dovolím si předpovídat, že nebrání. Ale pak z toho lze vyvodit, že vědomí bylo přítomno ve vesmíru od počátku, v okamžiku Velkého třesku. Vzniká tedy vědomí kombinací časoprostoru, hmoty-energie a sil již tehdy nebo je nezávislou komponentou? Dalším elementem, který musíme vzít v úvahu, pokud chceme pochopit vesmír? Jak by vypadala kvantová mechanika, která by brala v potaz existenci vědomí?

Možná jsou mé úvahy chybné, proto vám píšu, hledám oponenta. Prosím najděte chyby v mých úvahách.

Velice mě zaráží, jak málo se kvantoví fyzici zabývají, právě pozorovatelem. Píšete, že „fyzika je v důsledku zásadní situace označované jako "komplementárnost" konfrontována s nemožností vyloučit vlivy pozorovatele determinovatelnými korekturami, a proto musela v zásadě rezignovat na objektivní zachycení všech fyzikálních fenoménů“ , ale tohle je přeci horká stopa, něco, co nám naznačuje, že něco je jinak. Fyzici nemohou vyloučit vliv vědomí na svá pozorování, třeba je to proto, že vědomí je skutečný, existující faktor, něco co nám právě v současném popisu vesmíru chybí.

Ve svém článku se také zmiňujete o jistých fenoménech obcházejících časoprostorovou kauzalitu (např. telepatie atd.), fyzika, psychologie ani biologie by neměla dávat přednost jejich ignorování před řádným vysvětlením. Ale pokud čtu vědecké práce na dané téma, jasně vidím, že vědci nemají žádný rámec, kde by tyhle fenomény mohly existovat. Někteří se je snaží neignorovat, ale naprosto tápou nad jejich podstatou, protože prostě v současném vědeckém paradigmatu pro ně není místo. Z oblastí mého hlavního zájmu vím, že je na čase změnit paradigma, to současné vyčerpalo své možnosti a my musíme najít nové.

Chápu, že pro spoustu vědců to bude asi těžké, přesto nové paradigma bude stejně vědecké jako to předcházející, akorát nám umožní vidět věci z jiného úhlu a perspektivy, dodá nám novou dimenzi. A tak budeme moci zařadit do našeho světa poznání i věci a otázky, které jsme dosud ignorovali. Současná věda narazila na své hranice, kosmologie se nedokáže přehoupnout přes velký třesk a černé díry, evoluční biologie nedokáže vysvětlit vznik života a vědomí, psychologie si láme zuby na otázkách lásky, víry nebo soucitu. Věda obecně neodpovídá na otázky smyslu toho všeho, otázka PROČ? je téměř tabu. Tohle všechno si lidé mimo vědu vědomě nebo podvědomě uvědomují, a proto prestiž vědy nebo váha jejího slova ve společnosti tak klesá. Věda je zralá na revoluci, na zásadní proměnu a to tím směrem, aby dokázala obsáhnout víc.

Možná už jste vytušil, že mým hlavním polem zájmu je duchovno. Je to cesta poznání sebe sama a světa, o které se tvrdí, že je zcela protikladná k vědeckému poznání. Ale není tomu tak, tyhle dvě cesty se doplňují a já vím, že dokonce musí spolupracovat, abychom obsáhli celý vesmír.

Nové paradigma, základní pochopení světa kolem nás, se právě rodí, pracují na něm stovky a tisíce lidí na celé Zemi, většinou izolovaně, ale už se to spojuje v jeden celek, každý z nás má kousíček pochopení a to, jak dáváme tuhle skládanku dohromady, ten celek je stále jasnější. Víme, že duchovní a vědecké cesty jsou v novém paradigmatu rovnocené, doplňují se, jedny druhé inspirují, překračují se a rozvíjejí společně, není mezi nimi rozpor. Už tohle tvoření nového paradigma nám předvádí jednu z hlavních nově objevených vlastností vesmíru – vesmír je hologram, v každé části je obsažen celek. A taky víme, že podstatou tohohle hologramu je vědomí – zkráceně řečeno vesmír je vědomý. – Ale tohle jsou pro vědu předčasné závěry, nepotvrzené spekulace. A právě proto vám píšu, vidím slepou uličku, do které se věda dostala a chci jí proto darovat trochu inspirace.

I nejslavněší vědci z tohohle zdroje čerpají, krásně o tom píše třeba Richard Feynman, protože opravdu není rozdíl mezi našimi cestami.

Takže o co mi jde? Hledám lidi, vědce, kvantové fyziky, matematiky, biology k otevřené diskusi o povaze světa kolem nás, chci aby mě inspirovali a chci inspirovat já je. Mám tisíce otázek a další tisíce se jistě vynoří. Pomůžete mi je zodpovědět? Sám to nedokážu.

Díky za Vaší trpělivost a čas, díky, že jste si můj dopis přečetl a díky za odpověď.

6.8.2006