Holubice

nikdo nechce zemřít jako hrdina, ale někdy to tak prostě dopadne...

Choval jsem v kleci holubici
mříž byla celý její svět
zpívala smutně o Měsíci
však nechtěla odletět

Dvířka vždy měla otevřená
a v očích nekonečný žal
já naslouchal a mlčel jako pěna
a chtěl rozbít pouta, co jsem vykoval

Tak jednoho mrazivého rána
vzal jsem jí do dlaní a vypustil
ke hvězdám se otevřela brána
jak za nocí jsem o tom snil

Vylétla k výšinám, jak posel zářivého světla
neměla z výšek žádný strach
pak se Sluncem za letu se střetla
a změnila se ve hvězdný prach

Nebesa zachvátila bouře
zmizela navždy z lidských sfér
a jen z oblaků štiplavého kouře
se sneslo sedm bílých per

Viděl jsem zemřít holubici
vesmír byl celý její svět
zapálím pro ní jednu svíci
dnes může odletět

 
1.2.2003 - když spadla Columbia