Jak lidé podporují systém?

Jsou dva způsoby, jak lidé podporují systém, podle kterého teď funguje svět.
1. líbí se jim a souhlasí s ním, protože se bojí, že bez něj by zde bylo něco horšího nebo 2. nelíbí se jim, protestují a bojují s ním, protože se bojí, že už to nejhorší je zde. Oba způsoby vycházejí z morálního soudu, kdy věci či lidi dělíme na dobré a špatné, pravdivé a lživé, černé a bílé. Ale existuje ještě jiný způsob vycházející z vědomí jednoty všeho, díky kterému můžeme z tohohle systému vystoupit.

Teď jsme zavaleni obrovským množstvím zpráv, které „odhalují“ různá spiknutí a konspirace, varují před nejhorším, varují před lidmi či věcmi, na které si máme dát bacha. Ovšem pozor. Každá taková zpráva, která přiživuje strach je součástí systému, každý informační zdroj, který šíří nedůvěru, je součástí systému. Každý bojovník proti systému i každý odhalovač konspirací podporuje systém a je jeho nedílnou a integrální součástí. Tenhle systém potřebuje lidi, kteří ho nenávidí, protože pak je stále silnější a mocnější, potřebuje lidi, kteří mu nedůvěřují, potřebuje lidi, kteří se ho bojí, protože kdo se bojí, ten je snáze manipulovatelný.

Spousta lidí přeposílá ty informace v dobré víře, protože si myslí, že lidé mají být informováni nebo že mají znát svého nepřítele, aby byli připraveni a nedostali kudlou do zad. Ale nikdo z nás není pouze přeposílatel nebo pozorovatel, všichni jsme tvůrci. Každá informace má náboj, buď lásku, nebo strach, a když něco přeposíláme, vždy zesilujeme to, co tam je. Když přepošleme nebo překopírujeme informace naplněné strachem a přitáhneme k nim pozornost druhých lidí, přidáme jim také energii k existenci. Většina těch informací jsou fantazie a bludy, ty věci neexistují, ale tím, jak jim věnujeme čím dál víc pozornosti, tak se materializují, stávají se skutečnějšími. Všechny ty konspirace začínaly tak, že si je někdo vymyslel a realizovaly se tím, že v ně lidé uvěřili. A zmizí ve chvíli, kdy svou pozornost koncentrujeme na to, co skutečně chceme. To je ta změna.

Můžeme se rozhodnout, že z tohohle systému vystupujeme a ukončujeme tu hru na líbí-nelíbí, na protesty a strašení. Můžeme lidi raději informovat o tom, co je povzbuzuje a rozvíjí, můžeme jejich pozornost raději směřovat k laskavosti, soucitu, harmonii a k darům, které mají v srdci a které přinášejí. Ta volba je na každém z nás.

Tahle volba je opakem strkání hlavy do písku před věcmi, které se nám nelíbí. To, že některé věci ignorujeme, neznamená, že neexistují, ale nepřidáváme jim další energii k existenci svou pozorností, protože kam jde naše pozornost, tam jde i energie. A co má naší energii, strženou třeba i protestem či bojem, to existuje. Tenhle svět změníme tak, že ho každý z nás změní v sobě, nikde jinde ani nemůže. Změníme ho tím, že směřujeme svou pozornost a energii do toho, co opravdu od života chceme, co s námi souzní, co je v harmonii, co je naplněné láskou. Protože, když tohle má naší energii, tak to existuje a vzkvétá, co naší energii ztratilo, to umírá. Každý z nás si vybírá, kam tu energii pošle.

Tohle řešení je aktivní a tvůrčí, vyžadující odvahu, koncentraci a odhodlání. Směřování pozornosti a energie tam, kam skutečně chceme, může být duchovní práce na plný úvazek, obzvlášť v tomhle světě přeplněném negativními informacemi, kde se to valí všemi mediálními kanály. Každý z nás je důležitý, protože naše pozornost se koncentruje a zesiluje. A každý další člověk, který se k tomuhle úsilí přidá a aktivně svou pozornost soustředí na to, co skutečně chce, je kapkou v proudu, který strhává současný systém.

Jsme propojeni a to nejen v duchovním světě, ale díky internetu i v tom fyzickém. Jsme propojeni a sdílíme informace. Ale pokud se na lidi díváme jako na neurony v obrovském mozku zvaném lidstvo, tak to, co se děje, se dá výstižně popsat jako epileptický záchvat. Fungující neuronová síť pracuje tak, že neuron přijímá informaci, zpracuje jí a vydá zprávu o svém novém stavu. Při epileptické záchvatu neuron přijímá informace od ostatních neuronů a zesílené je posílá dál bez toho, aby vydával svědectví o svém aktuálním stavu. Něco podobného děláme i my lidé na internetu, přijímáme a přeposíláme spoustu informací o tom, co jsme se kde dozvěděli, co jsme kde přečetli, ale málo vydáváme svědectví o tom, co právě prožíváme a co cítíme. A internetem se šíří epileptická vlna.

Co můžeme udělat jinak? Můžeme psát laskavě, pravdu o sobě a s láskou o druhých. Můžeme přestat vytvářet, podporovat a přeposílat domněnky o druhých lidech (organizacích, státech, nemocech). Můžeme žít s vědomím, že nikdo nedělá nic kvůli nám, ale kvůli sobě. Vím, že nikdo učený z nebe nespadl a i tohle chce trénink, ale už teď a tady to můžeme dělat nejlépe, jak právě dovedeme.

A jak to dělám já? MILUJU SYSTÉM - to je ta láska, kterou dávám…
 

Cesty duší 2010