Jak vnímám Světelnou mřížku jednoty

V sobotu a v neděli (24. a 25.11.2007), když probíhala meditace na Světelnou mřížku jednoty, jsem měl spoustu vizuálních, zvukových i kinetických vjemů světelné mřížky, a chci se o ně podělit. Ačkoliv pracuju se záměry v dimenzí hara už několik let a dokonce už několik měsíců vnímám i jejich rozsáhlé sítě, až teprve s Projektem světelné mřížky jednoty jsem si uvědomil jejich celoplanetární rozsah. Dosud jsem předpokládal, že je to něco, co teprve vytvoříme. Teď vnímám, že je vlastně hotovo, celoplanetární síť už existuje. Taky vnímám dokonalost a robustnost té mřížky a soulad všech potenciálních záměrů v ní uložených.

Když jsem si mřížku uvědomil poprvé, viděl jsem jí jako křižující se laserové paprsky nad svou hlavou. Každý ten paprsek obkružuje celou Zemi a vrací se zpět na to samé místo. Těch paprsků jsou miliony a miliardy a obepínají celou Zemi, takže z každého místa jsou viditelné tisíce paprsků a křižují oblohu všemi směry. Je zajímavé, že žádné dva paprsky se v prostoru nekříží a jsou mimoběžné. Na první pohled vidím jen ty nejsilnější a nejjasnější paprsky, ale když se podívám pozorněji, všímám si stále hustější sítě stále jemnějších a jemnějších linek, nakonec není na obloze jediné místečko, kde by nebyla nějaká alespoň teninká linčička.

Druhým důležitým prvkem téhle celoplanetární světelné sítě je žhavé zemské jádro pod mýma nohama. Každý ten paprsek, ať silný nebo tenký, je vlastně kružnicí, jejíž střed je ve středu zemského jádra a přes tento střed jsou propojeny všechny paprsky mezi sebou. Důležitá je také rovina paprsku a kruh, který tvoří. Protínající se kruhy pak vytvářejí systém průhledných komůrek, který vyplňuje celý prostor kolem mě. Je zajímavé, že žádné tři kruhy se neprotínají v jedné přímce, jakékoliv tři kruhy vždy tvoří alespoň malinkou komůrku. Každá ta komůrka začíná v zemském jádru a končí tam, kde jsou ty křižující se paprsky.

A třetím prvkem systému jsou laserové linie, které vystřelují ze zemského jádra a spojují ho s paprsky, jedna taková linie prochází mnou, je to můj individuální záměr, se kterým jsem vstoupil do tohoto života. Podobné linie pak vidím u všech lidí, další linie tvoří skupiny lidí, dvojice, trojice, ale jsou tam i linie udržované tisíci a miliony lidí. Každá ta linie vlastně vyplňuje komůrku mezi protínajícími se kruhy v rovinách křížujících se paprsků. Když pozoruju tu svou linii, cítím, jak mnou prochází tisíce těch rovin a nad hlavou se mi kříží tisíce paprsků. Takže to, čemu říkám individuální záměr je složeninou tisíců menších záměrů a je také součástí tisíců a milionů větších záměrů.

Zemské jádro pulsuje a s každým jeho pulsem se laserovými liniemi šíří vzhůru vlna. Každá linie se chvěje ve svém vlastním rytmu, protože je složená z unikátního souboru protínajících se rovin. Po některých liniích jde ta vlna vzhůru hladce, u některých se zašmodrchává. To vše vnímám jako zvuky, hladký průchod je libozvučný, zašmodrchaný je disharmonický.

Teď pozoruju jeden disharmonický záměr a zajímá mě, jak ta disharmonie vzniká. Vidím, že ta laserová linie není přesně ve své komůrce, že jakási vůle promíchala nebo propletla dva záměry mezi sebou. Teď když po každé linii jde vlna, v místě promíchání se střetnou a vzniká tam interference, která celý systém rozladí. Když se soustředím a svou vůlí zase umístím každý záměr do své komůrky, opět se obnoví harmonie. Každý záměr má svou vlastní frekvenci, ale jsou mezi sebou v harmonii a tvoří souzvuk. Vzniká mezi nimi rezonance, která se šíří do okolí a ladí další a další záměry.

Je zajímavé, že v podobné harmonii mohou být všechny záměry v celé planetární světelné síti, podmínkou je, že každý záměr a jeho laserová linie jsou ukotveny v zemském jádru a jsou ve své komůrce, čili nekříží se se žádným dalším záměrem, pak energie ze zemského jádra může hladce a v harmonii stoupat až k paprskům nad hlavami a ty se pak rozzáří a zjasní.

Vidím, jak moje laserová linie záměru stoupá od zemského jádra ke křižujícím se paprskům a v jednom místě prochází třetí dimenzí. V tomhle místě se to její chvění zhmotňuje (tan tien). Vidím to místo jako malý míček a zvuk, který vydává, je ten samý, jako když zpívám ÓM. A z energie toho zvuku se tvoří celé mé tělo. Cítím chvění 4 centimetry pod pupíkem a z toho bodu se šíří horká energie, je jí tolik, až má gravitační účinky, takže se cítím pevně usazený na Zemi. Když zpívá ÓM druhý člověk, vždy tvoříme souzvuk. Každý máme svůj tón, ale vždy jsou v harmonii a jeden druhý doplňuje, rozvíjí a překračuje. Je nádhera, když takto zpíváme ve skupině.

Druhým bodem na laserové linii je místo, kde souzvuk a rezonance všech tónů na všech liniích, které tvoří můj individuální záměr, jsou nejdokonalejší (sídlo duše). Z tohoto místa povstává to nejkrásnější, co chci v životě prožít. Zde se ze záměrů stávají sny, představy a touhy a vstupují do vizí, pocitů a myšlenek. Tady je uložen smysl mého života, nejkrásnější představa o životě, to, co miluju.

Teď chci vědět, co se stane, když se pohnu, jak se ta síť promění? Jdu. Záměry, které jsem prohlásil za individuální, se drží pohromadě, pokud držím svou laserovou linii srovnanou, čili ukotvenou v zemském jádru a v příslušné komůrce, tak jsem v souladu se všemi srovnanými záměry, které potkávám,okamžitě jsem s nimi v harmonii. Občas nastane střet, pokud se potkám se záměrem (člověka nebo skupiny lidí), který je mimo svou komůrku nebo není ukotvený v jádru. Ale tím, jak jsem sám srovnaný, umožním tomu záměru srovnat se taky. Na své cestě mohu ke svým záměrům připojovat další a další, přidávám další a další roviny a paprsky, mou snahou je udržet všechny ve svých komůrkách a v harmonii. Tím také rozšiřuju oblast toho nejkrásnějšího, sídlo duše.

Když se přiblížím k druhému člověku, naše záměry se slaďují a vzniká mezi námi rezonance. Kromě našich individuálních laserových linii se tvoří společná linie, na ní je společný bod tan tien, jehož zvuk materializuje to společné, co spolu tvoříme. A také se propojují naše sídla duše, vzniká společný smysl života, společná nejkrásnější představa, nacházíme to, co milujeme oba.

Disharmonii ve světelné mřížce tvoří laserové linie, které se kříží, pletou záměry, jsou rozpojené, nebo neukotvené v jádru. Energie, která podél takových linií proudí je nelibozvučná a tvoří něco, co se mi nelíbí. Vidím dva lidi a jejich laserové linie záměrů, které jsou zkroucené, místo toho, aby vycházely ze zemského jádra a tvořily rovinu, vytvářejí zkroucenou hyperbolickou plochu, která se chvěje a ten zvuk tvoří kolem těch lidí problémy. Místo toho, aby ten tvořivý zvuk vycházel z tan tienů, chvěje se celý prostor. Tento stav trvá do chvíle, než si oba uvědomí, že oni jsou původci té disharmonie, ustává tehdy, když si každý z nich srovná svou laserovou linii, v tu chvíli se z hyperbolické plochy opět stává klidná rovina a může se tvořit společná laserová linie záměru.

Ten disharmonický stav vnímám jako vyčerpávající a energeticky nestabilní a přirozeně směřující do systému s nejmenšími energetickými nároky, čili do toho, kde jsou srovnané linie. Při meditacích, které děláme, právě vytváříme oblasti srovnaných záměrů, začínáme tím, že rovnáme své individuální záměry, pak skupinové, až vznikají celoplanetárně srovnané záměry. Po těchto stále silnějších liniích může stoupat energie k paprskům nad našimi hlavami a ty jsou stále jasnější. Každý z nás meditujících, ale takto dokáže posílit tisíce těchto paprsků najednou. Tak je tahle síť stále zřetelnější a další lidé se k ní snáze připojují, snáze slaďují své záměry, snáze je ukotvují v zemském jádru, rozplétají je a rovnají do příslušných komůrek a tím zároveň posilují celou síť a tak se celý proces zrychluje.

Všiml jsem si obrazců, které tvoří rezonující laserové linie, vnímám je jakoby v rovinách rovnoběžných se zemským povrchem, je to jakoby rezonance vyššího řádu. Uvědomuju si, že ta moje linie je součástí mnoha různých obrazců, které tvořím s různými lidmi. Nejjednodušší obrazec je kruh, ale ty kruhy se proplétají, tvoří shluky a mají strukturu fraktálů, čili v různých měřítkách se v nich opakuje stejný vzor. Ty obrazce také tvoří další systém kanálů, ale v horizontálním směru, narozdíl od komůrek, které jsou vertikální. Těmito kanály proudí energie. Celé své tělo vnímám jako spletené z těchto světelných žilek, ale těch sítí je přes sebe soustu a každou proudí energie o jiné frekvenci, některé frekvence jsou tak vysoké, že je těžko vnímám, ale jak jsou stále nižší, vidím je čím dál zřetelněji, až se to světlo téměř zastaví a já vidím své fyzické tělo. Takovéto sítě tvoří vše kolem mě.

Prakticky to jsou slovy nevystihnutelné obrazy, které snad ani výstižně a komlexně popsat nemohu. Je to popis prostoru o pěti dimenzích, kdy si jsem zjednodušeně vědom jen některých trojrozměrných struktur.

Světlo a Lásku Matičce Zemi