Kaleidoskop

Houpá se houpá loď mé fantazie
kocábka stavěná z dřevěných snů
houpá se, kymácí
život je komedie
kocábka vypitá v tisíci hospodách
z tisíce půllitrů
burácí příboj, mám bouři v hlavě
burácí na kraji propasti
kde nevíš, co skrývá se dole
Záhony květin kombajny rozmastí
jak velké lodi ledová pole
led boky rozráží
zamrzlé květy zvadnou
jak okna na střechách nádraží
pak k nohám mi spadnou

Bouchá šampaňské a ženské křičí
prsa, zadky, ledové květy a žhavé píči
vše na jedné hromadě
zatlačím oči zpět do důlku
zatlačím život do puklé lahve
jsem slepec co spoléhá na hůlku
pro něhož bohem je jedině Jahve
nemyslím, že je to láska
polibek, něha, potupa, facka
zamíchám koktejlem z krve
z mé, z tvé, ze všech životů v nichž žili jsme prve
rozbiju kámen, skořápku vaječníku
rozbiju hlavolam složený z kostek
osud je zmačkaný na dně popelníku
stržen se poslední mostek

Nahá na oltáři ležíš
na oltáři, co ďábel postavil
zaťukám na okno v katově věži
abych se tvé kráse na odpor postavil
zjeví se tvář, co srdce raní
zjeví se božská Isabel
poruč mi má hvězdná paní
odvol mi, abych tě zachránit směl.
Pospěš si, okno je stále prázdné
kdokoli zůstane stát
živý nevyvázne
musíme jít, láska tancuje stále
kdokoliv chce zůstat žít
vyhne se téhleté skále 

Přijde ke mně dívka v bílé róbě
nalije z lahve rudého vína
má lásku a nenávist v sobě
na bílou lepí se špína
krátery sopek tryskají oheň
pulsuje tep na žilách hada
teče z nich víno, na krev ho proměň
do bílé oděná a v černé nahá.

Řekni mi, co se skrývá za tou hradbou slov
řekni, kdo jí zasel mezi nás
je žhavá jak roztavený kov
snad ochladí ji čas
Hloupé řeči o hříšné lásce
o hříšném milování
a tělo prý spral ďas
a v pokrytecké masce
soudci při posledním stání
lámou lidem vaz
Kdo zranil lidská srdce
kdo rozlil sladký med
roztrhal lásku prudce
ubodal k smutku svět

Písmák 2002