Karma a vědomí

Rád bych dostal odpověď na otázku, která se mi v hlavě točí od doby co jsem poprvé slyšel o pojmu karma. Problém je prostý - přijde člověk a zabije jiného člověka. Zabíjí člověk proto, že je to zkušenost, kterou musí projít a při té příležitosti "pomáhá" ostatním? Avšak stále mi nějak hlava těžko zpracovává, že aby byla vyčištěna špatná karma na straně jedné, musí se vytvořit špatná karma na straně druhé

Klíčové je si uvědomit, co je to karma a jak vzniká. Karma je děj v čase. Něco, co se stalo v minulosti, má následky v budoucnosti. Ale čas je iluze, neexistuje žádná minulost a neexistuje žádná budoucnost, je jen okamžik tady a teď. Veškeré karmické dluhy jsou tvořeny vědomím, které je uvězněno v minulosti nebo v budoucnosti. Ale pokud prohlédneme tuto iluzi času, je naprosto jedno, co člověk udělat v minulosti, protože neexistuje žádný způsob, jak by to mohl v budoucnosti napravit. Čistá karma existuje pouze v okamžiku tady a teď a vzniká tak, že vědomí člověka JE v okamžiku tady a teď. Když si uvědomíme, že poslední soud nad našimi činy zasedá právě v tomto okamžiku, je naše karma čistá, bez karmických dluhů. A tohle se vztahuje na veškeré lidské činy i vraždy.

Znamená to teda, že vlastně žádná karma neexistuje? Nebo jestli ano, tak je vlastně stále čistá a tím pádem mě napadá, že vlastně nemá smysl aby byla? Pak by snad vodítkem dělat to, co neubižuje mě ani ostatním bylo svědomí?

V současném lidském archetypu karma existuje a nikdo se jí nemůže zbavit žádnou meditací, cvičením nebo čímkoliv jiným. Jediné, co můžeme udělat, je mít jí čistou, to jest žít v okamžiku tady a teď. Ovšem 99% lidí na téhle planetě v tady a teď nežije, jejich mysl je v minulosti nebo v budoucnosti nebo na nějakém jiném místě, a tím pádem jejich karma není čistá a tak prožívají vše, co je s karmou spojeno a tím se učí.

Hlavním smyslem existence karmy je v tom, že každý si může prožít následky svých činů. Má i ochranou funkci v tom, že ty důsledky rozloží v čase a tím je učiní pro člověka stravitelnější. Takhle to funguje do chvíle, než si člověk uvědomí tahle pravidla a tím se dostane NAD ně, nad karmu. A z tohoto nadhledu může učinit vědomé rozhodnutí, že jeho karma je čistá, že nic, co udělal v minulosti nemůže odčinit ničím, co udělá v budoucnosti.

Tomuhle se říká "poslední soud". Na rozdíl od tradice, která právo posledního soudu připisuje Kristovi jakožto bytosti mimo nás, je tento soud proveden Kristem v nás. Tento soud provádíme z výše Kristova vědomí, které vstoupilo do těla a kde si jsme s absolutní láskou vědomí všeho, všech souvislostí našeho života.

Když touto spirituální operací projde kritické množství lidí, dojde ke změně liského archetypu na nový, kde už karma nebude. Říká se, že by nás mělo být 2 až 3 % lidstva (asi 150 až 200 milionů), kdo žijeme v okamžiku tady a teď, uvědomujeme si Kristovo vědomí a jsme v čisté karmě. Propojení takového množství lidí už je dostatečné ke změně archetypu, čili vlastně k vytvoření nového liského druhu.

A co je vodítkem našeho konání, pokud už se nebojíme "trestu" z karmy, když někomu ublížíme? Je to láska, je to hlas našeho srdce, je to vědomí naší sounáležitosti, že jsme součástí jednoho celku, že všichni jsme jedním.

V otázce se mluví o "svědomí" jako o vodítku a je to krásná slovní hříčka. Naše karma je čistá, pokud vše, co děláme, děláme S VĚDOMÍM, čili vědomě, čili jsme si vědomí, co a proč děláme a jak to je propojeno s druhými lidmi, jak to oni vnímají a cítí, jak to souzní s jejich záměry.

Mohlo sa napr. stať, že jedna z bytostí počas svojho vtelenia do jašteričky zašlapla kvetinku a tým ju usmrtila a toto celé sa karmicky rieši po milióny rokov a tisíce vtelení?

Jediné bytosti na Zemi, které mají karmu, jsou lidé (a asi kytovci), protože jako jediní žijí v čase - v minulosti a budoucnosti, ostatní živočichové i rostliny žijí vždy tady a teď.

Karma byla do lidského archetypu přidána poměrně nedávno, v době, kdy se do lidských těl začaly inkarnovat "sekundární" duše, přibližně před 80 až 100 tisíci lety. Karma je záležitostí učení duše, nikoliv těla a hlavní smysl její existence je pomoci otevřít vědomí u inkarnovaných duší. Když tento svůj úkol splní, bude zase z lidského archetypu odejmuta.

Nepočítá se s tím, že všechny karmické dluhy musí být vyrovnány, smyslem existence karmy není všechno vyrovnat, ale otevřít vědomí a vrátit mysl do okamžiku tady a teď, kdy je karma čistá.

Majú karmu všetky bytosti, ktoré žijú v hmote? Teda ak zabijem prasiatko, tak vzniká medzi nami karmický vzťah?

Žijeme ve vesmírném kontinuu času, prostoru a života. Tohle kontinuum je multidimenzionální Brána, kde čas, prostor i život jsou bez hranic, jsou všudypřítomné a jsou přítomné právě tady a teď. V tomhle kontinuu neexistuje minulost, neexistuje budoucnost, nic není od sebe odděleno (je to hologram) a neexistuje zde ani smrt. Oddělenost, budoucnost, minulost a smrt jsou iluze. A tak vlastně nelze nic a nikoho zbavit života, protože život jen mění svou formu, přelévá se, ale nikdy a nikde nekončí, jeden život podporuje druhý.

Ale pokud si myslíš, že tím, že zabiješ prasátko, tak to má vliv na tvou karmu, je to tak. Tvá mysl je mocná a stvoří přesně to, co chceš. Ale pokud (např.divoké) prasátko zabije tebe, tak zítra ráno půjde s chutí na žaludy a na tebe si ani nevzdechne, natož aby ho trápilo svědomí :-) Prasátka mají vždy čistou mysl a proto nemají žádnou karmu...

Když je už známá budoucnost, proč se teda vůbec ještě o něco snažit? :-)) A pokud jsem přišla z budoucnosti, proč to tu teď mám měnit? A pak když se to tedy změní, co nastane pak? ..Změní se vše ostatní v budoucnosti? Jak funguje budoucnost třeba u věštců, jak to funguje v Božím osudu, který je nejprve neprojevený a pak se zhmotní do hmotné reality? Proč je budoucnost obsažena v přítomnosti?

Ve vesmírném kontinuu času, prostoru a života, ve kterém žijeme, jsou minulost a budoucnost iluzí, protože vše existuje zároveň. To vesmírné kontinuum je tvořeno paralelními realitami mnoha úrovní. Některé tyto paralelní reality se nám jeví jako minulost, některé jako budoucnost a jiné jsou paralelní k přítomnosti.

Jsem tady a teď a jdu tímto směrem nebo mám tento záměr - tohle je výchozí situace. Ovšem k okamžiku tady a teď existuje tisíc paralelních, odkud vede tisíc jiných směrů do milionů různých budoucností. Tady a teď se můžu rozhodnou změnit svůj záměr a vybrat si jinou budoucnost.

To, co dělám, když "věštím", je že druhému člověku ukazuju, k jakému cíli vedou jeho právě přítomné záměry, pokud s ním nesouzní to, kam jeho záměry vedou, má šanci je změnit a tím si zvolit jinou budoucnost.

Ty budoucnosti nejsou stejné, naopak je v nich úplně všechno, od spálené Země po kvetoucí zahradu. To, jaký záměr zvolit a kterou cestou se vydat, nám pomáhají naše pocity a srdce. Do budoucnosti zvané kvetoucí zahrada (Nová Země) vedou ty naše záměry, které nás naplňují láskou a nadšením. Když v každém okamžiku děláme to, co maximálně milujeme, jdeme právě tímto směrem.

Náhody neexistují, neexistuje ani předurčený osud. To, čím se řídí tenhle vermír, se jmenuje záměr. A jaké záměry do vesmíru vysílíme, takové výsledky nám vesmír vrací.

Technicky to vypadá tak, že vesmírným kontinuem se šíří vlna vědomí a uvědomuje si realitu kolem sebe, toto vědomí si volí cestu v síti realit a určuje si tedy, co a jak bude vnímat, většina realit tedy zůstane nevyužita a neuvědomněna, jsou pouze potenciální možností, kudy mohla vlna vědomí jít. Tuhle vlnu vědomí vnímáme v každém okažiku našich životů, ve 3D realitě se projevuje jako světlo. To, co kolem sebe vnímáme jako "kontinuální" prostor ovšem není vůbec spojité, v každém místě tohoto prostoru jsou ukryty tisíce potenciálních realit, které ovšem nevnímáme, protože v nich není vědomí či světlo.

O člověku se říká, že je zdrojem světla a je to myšleno právě s ohledem na tyhle záležitosti. Jsme těmi, kdo ovlivňují, kudy vlna vědomí prochází a které reality se tedy zhmotní. Vybírejme :-)

dle diskusí na Nové Zemi, odpovídal Ilumauir

Cesty duší 2008