Kráva seroucí na poli

Věta v nadpisu je má oblíbená odpověď na častou otázku, jestli věřím v Boha, klasická zenová. Takhle odpověděl jeden ze zenových mistrů, když se ho zeptali, co je to Bůh. Od té doby, co jsem tu odpověď pochopil, se můj vztah k Bohu změnil, už to není víra nebo nevíra, ale vědění. Vím, že Bůh existuje tak jako vím, že existuju já. Bůh je ta kráva, to pole, i to hovno, a Bůh je i já, který to pozoruju.

Odpovědět na otázku víry v Boha jinak než obligátním ano-ne je pro spoustu lidí matoucím, problém ovšem není v odpovědích, ale v samotné otázce, která má v sobě zakódovaný determinismus. Proto druhým dávám jinou otázku: "jaký je Váš vztah k Bohu?"

Jaký je Váš vztah k Bohu? – to je jiná káva a lidé místo nic neříkající odpovědí ano-ne musí aktivně zaujmout stanovisko: věřím v něj, nevěřím na něho, miluju ho, kašlu na něj. Je zde neomezený prostor pro svobodné vyjádření a já akceptuju jakoukoliv z těch odpovědí, protože je za ní Život.

A jaká je moje odpověď? Odpovídám, že nejsem věřící ale vědoucí a s Bohem jsme kámoši. Krátká, trochu provokativní či vtipná, ale rozhodně ne konečná odpověď.

Dlouho jsem hledal lidi, kteří by měli podobný vztah k Bohu a když jsem je našel, tak jsem zase zkoumal, v čem ten vztah máme podobný a v čem se lišíme a tak jsem objevil něco, čemu se říká Nová spiritualita. Spiritualita (duchovnost) je něco jiného než religiozita (zbožnost), je to rozdíl mezi prožitkem a vírou. Uvědomuju si, že to, co mě naplňuje, není víra, ale právě spiritualita. Co to tedy je? Čeho jsem to plný? Je to vědomí propojenosti věcí, jednoty sebe sama s Bohem a Vesmírem, je to uvědomění si řádu a vazeb, které tvoří komplex Života a je to vlna přítomnosti, která naplňuje každý atom, molekulu či buňku, každý čin, myšlenku či pocit silou, energií a smyslem. A to vše se otiskuje do reality času a prostoru Já Jsem.
 

Cesty duší 2009