Kvantová komunita Nové Země

V posledních letech se rodí nová společenství postavená na jiných principech, než jaké lidstvo používalo dosud. Říká se jim kvantové komunity. Ten název pochází od Tvůrců křídel, kteří jednu takovou také tvoří. Prostor, kde tyhle komunity zatím fungují, je internet, ale já věřím, že je otázkou času, kdy se tyto nově objevené principy přelijí i do 3D a kvantovými komunitami se stanou i naše společenství ve fyzickém světě.

Od počátku věků je tím hlavním, co ustavuje společenství či komunity, způsob nakládání s mocí a jednotlivé společnosti, civilizace či společenské řády se liší právě tím, jak moc používají, jak jí koncentrují, kde vidí její zdroje či k čemu jí používají. Kvantové komunity používají moc velice specifickým způsobem, jakým s ní zatím v historii žádní lidé nepracovali, to je umožněno novým prostorem internetu i možnostmi komunikace mezi námi. Abychom pochopili odlišnost a novost kvantových komunit, je funkční znát způsoby, jak se s mocí nakládalo v minulosti či nakládá v současnosti.

Jak to začalo? Jak se ze světa jednoty a Sféry lásky stal současný svět duality a moci? Jak lidé stvořili celou Sféru Moci? A jak se do světa lásky a vědomí sounáležitosti zase vrátit? Odpovědí je historie lidstva.

Na počátku byli všichni lidé stvořeni svobodní a plně svrchovaní, naše zrození probíhá ve Sféře lásky, ale jsme fyzicky rozprostřeni do mnoha těl a neumíme si číst myšlenky. Když zapomeneme, co nás spojuje a soustředíme se na to, co nás rozděluje, vyrostou mezi námi bariery. A když nevíme, co si ten druhý myslí nebo co udělá, začneme mít strach, bojíme se o život svůj nebo svých blízkých, bojíme se, že přijdeme o prostředky, které nám přežití umožňují. A z tohohle strachu vznikla Sféra moci, protože se ho můžeme zbavit tím, když máme druhé lidi pod kontrolou.

Kdysi v minulosti se stalo, že jedni lidé zlomili moc těch druhých a podřídili si je, ti druzí pak část své moci přenesli ze strachu na ty první. Prvotně to takto fungovalo v rodině, kdy členové domácnosti byli podřízeni otcovské autoritě, ale časem se moc jednoho otce rozšířila i nad další nepříbuzné lidi, na otroky, poddané či klienty. Tak se zrodil první způsob koncentrace moci, kterému se říká mocenská vertikála a který vytváří tzv. pyramidu moci. Tomuto osobnímu panování jednoho člověka nad druhým se říká impérium a je základem všech velkých a mocných říší starověku či středověku. Pyramida moci, v jejímž středu je mocenská vertikála, slouží k odebírání moci lidem v základně pyramidy a jejímu vzestupu k vrcholu, kde se koncentruje v rukách jediného člověka (imperátora). Tohle se děje pomocí zastrašování, manipulace či násilí.

Druhým způsobem, jak koncentrovat moc, je tzv. horizontála moci. Vyvinul se tak, že vertikála moci nikdy nefunguje naprosto dokonale, nikdy nelze člověku odebrat veškerou moc a tak vznikají zóny úniku. A když si uvědomíme, že můžeme být mocní, aniž bychom jeden druhého ovládali, vzniká horizontála moci. Ve společnostech na ní postavených dochází z delegování moci na instituce, čili není to osobní moc panovníka, ale právní moc státu a jeho úředníků, které tvoří pyramidu koncentrující moc. Osoba, která pak tuto moc bude mít, se většinou určuje volbou a má jí jen omezenou dobu.

Tyto dvě osy moci, vertikála nebo horizontála, jsou dnes přítomny v drtivé většině společenství na Zemi, počínaje státy, národy a civilizacemi, přes firmy, organizace a instituce, a konče církvemi, sdruženími, klany či rodinami. Oběma způsoby se tvoří pyramida moci, ve vertikále je tvořena skutečnými lidmi a jejich osobní mocí nad druhými, a moc se koncentruje ve vrcholu pyramidy. V horizontále zůstává moc v základně pyramidy a koncentruje se pomocí delegování na instituce. 

Kvantové komunity jsou nové v tom, že nevytvářejí pyramidu moci ani vertikálně ani horizontálně, nedochází v nich ke koncentraci moci ani násilím ani delegováním a veškerá moc zůstává u jejího zdroje, v rukách jednotlivých lidí a tak každý člověk je Středem moci.

Jak taková společenství můžou fungovat? Jsou řízena pomocí principů, které je ustavují a které členové ctí a to nahrazuje delegování či koncentrování pravomocí. Ve společenstvích založených na vertikále či horizontále moci vždy existuje někdo, kdo může prohlásit, že jedná jménem dalších lidí či celého společenství (prezident, císař, papež), může rozhodovat a určovat, co a jak se bude dělat či nedělat. Nikdo takový v kvantových komunitách není, tam každý jedná sám za sebe a dělá to, co považuje za správné nebo co mu radí srdce, není tam žádný mechanismus, který by na jednotlivce delegoval pravomoc jednat jménem celého společenství. 

Ovšem pro fungování kvantové komunity je třeba ctít základní principy. Když se jich členové drží, komunita funguje, když ne, tak se rozpadá, to je vyzkoušené. Náš současný problém je, že přesně ty principy neznáme a teprve je objevujeme, některé jsme už našli, ale jiné klíčové nám ještě chybí, proto se stává, že se kvantové komunity rozpadají. Je to objevování metodou pokus omyl. Ještě je zajímavé, že ať začneme takové komunity tvořit z kterékoliv strany nebo s jakýmikoliv lidmi, časem všichni dojdeme ke stejným principům fungování, ať jsme z jakéhokoliv místa zeměkoule. Ty principy má totiž každý z nás zakódovány v sobě a není to něco, co si kdokoliv může jen tak vymyslet, ty vymyšlenosti prostě nefungují a komunitu neustavují.

Co tedy kvantové komunity tvoří? Nemám to formulované do podoby těch principů, jsou to sepsaná pozorování, která život kvantových komunit ilustrují.

Klíčové je SDÍLENÍ, díky němu vůbec vznikají vazby mezi lidmi. Pro vznik kvantové komunity je pak důležité co a jak sdílíme. Je fungující mluvit o sobě, o tom, co právě prožíváme, co cítíme, co chceme dělat, o svých plánech, snech či nejkrásnějších představách života. Je fungující mluvit laskavě, s respektem, nevytvářet si domněnky a být pravdivý, hlavně sám k sobě.

Na sdílení navazuje NASLOUCHÁNÍ, kde je důležité uvědomění, že druzí lidé nic nedělají kvůli nám, ale kvůli tomu, co se děje v nich samých. Naslouchání je také o přijetí, akceptaci a respektu bez souzení a odsuzování.

Třetím krokem je ZPĚTNÁ VAZBA, kdy po naslouchání pozorujeme, jak jsme se díky slyšenému či prožitému změnili a tím ukazujeme ostatním, jaký mají na nás vliv, jestli se cítíme lépe či hůře, dobře či špatně.

A čtvrtým krokem je OCHOTA KE ZMĚNĚ názorů, záměrů, myšlenek či systémů přesvědčení na základě zpětných vazeb. A také ochota žít podle nových přesvědčení.

Když ve společenství probíhá výše zmíněný proces, lidé se obrovsky propojují, vnímají se navzájem a jejich činy jsou sladěné s ostatními, i když neexistuje žádná centrální autorita, která by řídila či rozhodovala. Tak vzniká kvantová komunita, tak vzniká vědomí sounáležitosti, které je v jejím středu. To spojení se pak dá posílit meditacemi, osobní prací na svém rozvoji, jednáním např. podle ctností srdce, jak je praktikují Tvůrci křídel i mnoha dalšími způsoby.

To sdílení je nejen sdílením slov, ale v prvé řadě sdílením moci, výsledkem je na energetické úrovni to, že každý člen komunity disponuje mocí, jakou má komunita celá. A čím větší moc má komunita, tím větší moc má i každý jednotlivec. A klíčově důležité zjištění je to, že kvantové komunity jsou mezi sebou kompatibilní a propojitelné, to je důsledek toho, že principy jejich fungování jsou obecné všude na světě bez ohledu na kulturu. Když člověk pochopí, jak kvantová komunita funguje a dokáže do nějaké vstoupit, je pro něho snadné vstoupit do jakékoliv jiné kvantové komunity. A dokonce se dá říct, že kvantová komunita je jen jedna. Právě tohle je ta vlastnost, která jí dala jméno, protože to je tak mimo selský rozum jako kvantová mechanika ve fyzice, kde jsou běžné takové jevy jako průchod jednoho elektronu dvěma otvory zároveň. A cítím, že právě taková kvantová komunita je základem existence Nové Země.

Ve větším měřítku zatím existují kvantové komunity spíš jako virtuální na internetu, i když by se asi pár reálných asi dalo najít. Dokonce samotný internet jako celek se dá za takovou komunitu považovat, ale ne vždy je jeho potenciál plně využit, ale to chce čas, velký potenciál v tomhle směru má například Facebook.

I v současné společnosti probíhají občas procesy sdílení, naslouchání, zpětné vazby či ochoty ke změně, ale značně neefektivně. Lidé nemluví o sobě, ale o druhých a jejich chybách, místo akceptujícího naslouchání, hledají viníky a soudí, zpětnou vazbou je často trest a změny jsou spíš k horšímu. Už v současnosti jsme jako lidstvo docela dost propojení, každý z nás je jak neuron v mozku, který přijímá informace, zpracovává je a nakonec je vydává. Současná situace podobná epileptickému záchvatu je způsobená tím, že často nevydáváme zprávy o svém vnitřním stavu, ale vymýšlíme si nebo druhým lidem říkáme to, co chtějí slyšet, nebo mluvíme nelaskavě. To všechno narušuje tok energií. Ve kvantové komunitě naopak vzniká synergický efekt pozitivní zpětné vazby stále se umocňujícího proudu energie, který sílí nadevšechny meze. Být v takové komunitě je neuvěřitelná slast snad jedině podobná orgasmu. A tohle nás přátelé čeká.
 

Cesty duší 2010