Lucy

Bloudím myšlenkami
tam, zpátky
obrazy, slova, události
je noc a já se dívám na nebe
hvězdy svítí
jako vždy
dnes jsem čekal, že nebudou
mám totiž prázdno v duši

Vzpomínám na Lucy
sotva dvacetiletá bezstarostná kráska.
Setkali jsme se na jedné výstavě
ona obletována všemi významnými muži světa
já sám
ležela ve skleněné vitríně ?
i po třech a půl milionech let přitažlivá
určitě viděla ty samé hvězdy
co svítí dnes, jen ony se nemění
Tehdy byl život prostší
existovala jediná společenská konvence
zabiju tě nebo zabiješ ty mě
dnes je prázdnější ? 
proč bych se neměl zabít?
Lucy od narození bojovala o život
a zemřela tak mladá
my usilujeme o smrt
a umíráme už dávno mrtví
Kdo vlastně dneska žije?
nevím, půjdu se zeptat Lucy

Dívám se do vitríny
stojí v ní přesýpací kalejdoskop
který se na chvíli zastavil
stačí lehce cvrnknout
a dlouho skládaný obraz se rozpadne
a kalejdoskop s ním
Někdo pak postaví nové vitríny
ale z nás budou jen střípky pro historiky
Lucy odpusť nám

Slyším zpěv drozda
a nebo to zase střílejí?
Vůně jara je ale opravdová
Sedím na nejnižší větvi rozkvetlé jabloně
a klátím nohama
kolem celý svět šílí
ale ten blázinec je tak velký
že z jabloňového sadu není vidět
a tak spokojeně sním o lásce
samozřejmě k Lucy
Muži po ní touží už tři a půl milionu let
ale její srdce je stále nedobyto
čeká jen na mě?

Promiň na okamžik Lucy
přijela mi návštěva
hloupá, tlustý, nafoukanec
příbuzní vylézají z auta
ke slovu přichází ubohá konverzace
počasí, fotbal, pletení
a proč bych se vlastně neměl zabít?
no, však odjedou
Konečně, zase sami
mlčení s tebou, Lucy? je opravdu smysluplné
tvůj pohled přes propast věku uklidňuje
barbarství bylo, je a bude
zase máš, Lucy, pravdu

Na nebi se objevil meteor
tak jako my zazářil
a do hlubin času
dopadl jen ohořelý šutr
Okna vesmíru se s rachotem zabouchla
návraty první dámy
už nikdo nespočítá
a tak jedna záhada zítřka je vyřešena
jitro kouzelníků přichází
jen tuším souvislost
mezi zářícím meteorem
a mou milovanou Lucy
ach ta nevěrnice

Čas letí, den za dnem bez přestávky
nejdříve mládí
potom mě čeká první etapa Života
mám hlad, spím, pracuju, miluju
pak příjde druhá
mám hlad, spím, pracuju
pak třetí
mám hlad, spím
a nakonec poslední
mám hlad
ještě zbývá smrt, ale tu už znáš
no a co ty Lucy
snad tě nebolí hlava

Už tři a půl milionu let
se nesnažíš pohnout planetou
takového promarněného času
co já jsem moh stihnout za osmnáct let?
zatím jsem jen sám sobě pohnul žlučí
V moři je tolik soli
že si s ní budu solit ještě pár miliard let
jestli ovšem budu mít štěstí

jako máš ty Lucy
jestli takové štěstí bude mít moře

Spi jen spi, tvrdě a bezstarostně
i přes propast času 
vidím tvou krásu
ještě pár let
a do propasti spadnu sám
pak se snad doopravdy setkáme
a ty mi povíš jestli jsem žil
teď neřeknu ? čekej na mě
vím, že čekáš už dlouho
na nás na všechny
ach, život je krátký
tak Lucy nespěchej.