Mechanismus protestu

 Spousta lidí protestuje proti globálnímu oteplování, jadernému zbrojení, válce v Iráku, radarům a milionu dalších věcí. Jaký mají tito protestanti záměr? Co chtějí a co skutečně vysílají do vesmíru? Co jim ten vesmír posílá nazpět? Už několik měsíců probíhají akce proti radarové základně. Naslouchám tomu, co chtějí ti, kteří se jich zúčastňují. Říkají, že CHTĚJÍ protestovat proti stavbě radaru. Tohle je jasně definovaný záměr, slovo CHCI je právě tím, které tvoří realitu. Na tohle slovo reaguje vesmír a spouští akci. Druhou otázkou je, co vlastně tenhle záměr tvoří. Rozeberme si to podrobně.

Tento záměr tvoří akci, dále tvoří radarovou základnu a třetím tvořeným prvkem je boj mezi nimi. Tohle slyší vesmír a taky to vytvoří. Akce, která chce bojovat proti základně, by neměla žádný smysl, kdyby žádná základna neexistovala, ale protože všechno ve vesmíru má smysl, je potřeba tu základnu vytvořit. Je ovšem tohle cíl protestujících? Pochybuju. Ale takto to funguje u všech akcí, které jsou PROTI něčemu, energie kterou do takového záměru dáváme nakonec tvoří přesně to, proti čemu protestujeme. A čím usilovnější je protest, tím rychleji se nechtěné zhmotní. Tyhle akce vycházela z hlubokého nevědomí protestantů, kteří si naprosto neuvědomují své záměry ani mechanismy, které je nakonec realizují. Čím hlasitější je protest proti radarům, tím konkrétnější je plán na jejich stavbu, čím intenzivnější křik se donesl k uším ruského prezidenta Putina, tím usilovněji se on snaží stavbě zabránit a tím sveřepější je pak názor, ten radar postavit. Akce tedy byla naprosto nefunkční a kontraproduktivní. Velice pomohla straně zastánců. Záměr zastánců je jednoduchý: CHCEME postavi radar. A veškerá energie jejich záměru, jde do realizace radaru. Zde se energie zastánců i odpůrců sčítají, protože radar vlastně potřebují obě strany. Odpůrci pak ještě navrh tvoří boj, válku. Obzvlášť pikantní jsou tedy protesty proti válce i Iráku, které jí rozdmíchaly do netušených rozměrů a šíleného krveprolití. Takže místo míru, což byl asi původní záměr protestujících, tu máme občanskou válku v Iráku a naprosto rozhádané vztahy mezi Evropou a Amerikou. Ano, takto pracují nevědomé záměry. A teď, jak začít tvořit realitu, kterou chceme. Co chce opravdu z hloubi duše takový přívrženec stavby radaru? Proč chce stavět radar? Jeho primárním pocitem je strach, bojí se, že bude napadem státem, o kterém nic neví a jehož představitelé vypadají v televizi dost šíleně a prohlašují, že jakmile budou mít bombu, tak jí bez váhání použijí. A proč ti chtějí použít bombu? Protože mají strach, že když jí první nepoužijí oni, bude jiná použita proti nim. Takže obě strany mají strach a jednají ze strachu. Ale strach není to, co chtějí lidé prožívat, lidé se chtějí radovat a tvořit a milovat. A chtějí to i ti co mají bombu i ti co staví proti ní radar. Chceme se radovat, tvořit a milovat, to je přeci to, na čem se obě strany shodnou, a kdo k tomu potřebuje nějakou raketu nebo radar? Já tedy trozhodně ne. A co chtějím odpůrci radaru? No přeci to samé, tak kde je problém?

Proč by tenhle svět nemohl být místem, kde by se dalo radovat, tvořit a milovat, místo toho, abychom se v něm báli žít? Zdá se vám to jako příliš krásná představa, než aby mohla být reálná? Ale všimněte si, jedině na té nejkrásnější představě se dokážeme shodnout všichni. Takže to pojďme udělat.

iDnes 2007