Meditace na mřížku a vložení světelného kódu

Dnešní meditace (9.12.2007) na světelnou mřížku byla tedy síla. Spojilo se mi během ní to, co jsem dělal uplynulých 14 dní. Základem byla ta meditace před čtrnácti dny, kdy jsem poprvé uviděl strukturu mřížky a od té doby mi začaly chodit vhledy, jak v ní pracovat. Druhým inspiračním zdrojem byly dvě skupinové meditace na světelnou mřížku, které jsem v té době vedl, první se zúčastnilo asi dvacet lidí, druhé devět a pokaždé to probíhalo jinak a objevily se nové vzory a motivy.Třetí inspirací bylo to video o Merkabě od Children of the Sun.

Začal jsem klasicky meditací na linii hara, kdy jsem rovnal a ladil svůj osobní záměr se zemským jádrem, a propojoval ho laserovou linií hara s bodem tan tien, sídlem duše a bodem individualizace a vedl energii ze zemského jádra vzhůru. To jsem cítil, jak se proud energie rozlévá po celé mřížce a paprsky světla, které se křížují nad planetou, jasně září. Začal jsem také hledat své místo v mřížce, je to místo, kde se cítím nejlépe a vnímám, že mnou prochází maximum energie, pohyboval jsem se mřížkou, bylo to jak rychlý let nad planetou, a zkoušel různá místa a brzo našel to pravé, kde se křížily silné proudy energie, tam jsem se ukotvil.

Pak jsem se individuálně propojoval s lidmi z naší skupiny, bylo nás 25 nahlášených na Markétčiných stránkách. S každým jsem se spojoval směrovým paprskem a všechny ty paprsky se mi spojovaly nad hlavou ve hvězdu. Vnímal jsem, jak se těmi paprsky mezi námi přelévá energie a vstupuje ke každému i se shora podél individuální linie hara, ale energie se šířila i dál do dalších a další paprsků a zasahovala ze shora další a další lidí, celá skupina jsme vedli tu energii vzhůru do mřížky a nabíjeli jí. V mnoha místech jsem pak už tu strukturu ani nevnímal jako mřížku, ale jako světelné pole, kde se světlo rozlévalo do celých ploch mezi paprsky.

Tehdy jsem si řekl, že je čas na Merkabu a začal jí budovat kolem sebe, když se roztočila, najednou zmizela, roztáhla se do stran a já si najednou uvědomil, že jsem v nějaké větší Merkabě, byli jsme tam celá skupina.Merkaba byla velká jak dům a my byl uvnitř ní v kruhu. Prostředkem Merkaby pak procházela naše skupinová linie hara a skupinový bod tan tien byl totožný s těžištěm Merkaby. My byli po obvodu a uprostřed jsem vnímal prázdný prostor. V tom se mi začalo chtít zpívat ÓM. Jak se chvěl můj hlas, ve skupinovém tan tienu se začalo něco dít, to ÓM jsme zpívali všichny a tím něco materializovali, byl to také zvuk tibetských mís. Objevila se tam kulička modrého světla rostla a rostla, vypadala jako planeta Země, naše skupina se jakoby vznášela ve vesmíru nad Zemí a v tu chvíli jsem si také uvědomil, že ta Merkaba je ještě mnohem větší, že nás uvnitř ní jsou stovky a tisíce a že všichni zpíváme a ta planeta roste a roste. Bylo to jako zázrak.

Pak jsem uslyšel mentální výzvu, abych vložil svůj světelný kód. To mě ohromilo. Už teď? Myslel jsem, že čas vkládání kódů bude někdy v roce 2012, až otevřeme Hvězdnou bránu a taky v tu chvíli vůbec netušil, co to ten "světelný kód" je. Už mi bylo channelingem sděleno, že něco takového v sobě mám a že jeho prostřednictvím můžu spoluvytvořit Hvězdnou bránu, ale pořád mi nebylo jasný, co to je, co mám dělat, nebo co se po mě žádá.

Byl jsem stále v té obrovské planetární Merkabě a spolu s miliony dalších duší tvořil svým zpěvem Novou Zemi, byla jak nadýchaná peřina a tak jsem do ní skočil.Vlastně tam skočil ten můj "světelný kód" a zaplul do modré pěny. V tom jsem pochopil, že mým světelným kódem je sled pohybů rukou, které jsem začal dělat letos v létě. Tehdy mi bylo řečeno, že je to moje duchovní jméno vyjádřené pohybem. Dnes jsem pochopil, že je to právě ten světelný kód. Opakoval jsem to cvičení třikrát. Kód byl vložen. Pak jsem meditaci ukončil.

V následujících minutách jsem dostal informaci, že každý člověk na světě má v sobě podobný sled pohybů, které vyjadřují jeho světelný kód, ale jsou i jiné způsoby jeho vyjádření, nejen pohybem rukou, ale i pohybem celého těla, hlasem nebo jejich kombinací a asi i další. I ten můj kód je kombinovaný, je v něm pět tlesknutí rukou. Pak jsem se ptal, jestli má smysl učit někoho ty mé pohyby. Odpověď byla, že ne, že je to můj osobní kód a každý člověk si musí objevit ten svůj individuálně a projevit ho ve svém životě, čili prožít ho a vložit ho tím do světelné mřížky. Poslední informace byla, že jsem tam ten svůj kód nevložil celý, udělal jsem ty pohyby trošku jinak, jeden pohyb jsem vynechal, ale prý to nevadí a příště to bude lepší.