Moja vesmírná komunikácia - předmluva ke knize
knížku napsal můj přítel Jozef a požádal mě o napsání předmluvy. Rád jsem mu vyhověl, tohle je česká a původní verze. V jeho knize je to přeloženo do slovenštiny a trošku upraveno.
Podobnou knihu mohl napsat kdokoliv z nás, informace v ní obsažené nejsou nové a nová není ani metoda jejich získávání. A přesto je velmi dobré, že vznikla. Novými slovy, v nových souvislostech a podobenstvích nám vypráví o věcech, o kterých se píše v posvátných knihách. Tyhle staré knihy čte málokdo a nerozumí jim už téměř nikdo, ale lidstvo nezůstane bez moudrosti, kterou potřebuje k nalezení cesty ke štěstí. A ta moudrost nám není odepřena, proudí k nám každý den, každou hodinu našeho života, s každým naším nádechem. Dlouhá staletí a tisíciletí jsme si to neuvědomovali, mysleli jsme, že Bůh už řekl vše. Ale najednou slyšíme znovu jeho hlas. Nikdy nemlčel, jen my mu nenaslouchali. A tak k nám znova přicházejí pravdy a jsou říkány slovy, kterým rozumíme a lidmi, které známe. Nejsou vzdáleni tisíce kilometrů ani tisíce let, nedělí nás jazyková, mentální ani kulturní bariera. A hlavní jejich poselství je: „Nestyďte se a začněte mluvit sami.“
Autor je úplně obyčejný muž, chlap, jemu podobných žijí všude tisíce, na první pohled, při prvním setkání, by nikdo neřekl, jak hluboký vhled do moudrosti má. Na někom je ta jeho „duchovnost“ vidět z dálky, strojí se podle vzoru svých mistrů nebo podle starobylosti svého úřadu. Můj přítel nic takového nepotřebuje, přesto má obrovskou duchovní sílu, ví, kým je a co chce. Jeho posláním je učit ty, kteří chtějí naslouchat, psát pro ty, kteří chtějí číst.
Moudrost je čin a Jozef je muž činu. Sedl a začal psát, tak se opravdová moudrost projevuje. Tehdy člověk prožívá nejkrásnější představu svého života, žije svůj život podle ní a vlastní moudrost nejlépe dokazuje vlastními činy. Proto nehledejme moudrost v jeho slovech, ale v jeho činech. Josef je tak absolutně normální, tak obyčejný, tak všední proto, aby nám ukázal, že být moudrý, laskavý, soucitný a milující je úplně všední, obyčejné a normální, že to nejsou vlastnosti bohů nebo polobohů, svatých nebo proroků, ale jsou to základní vlastnosti každého člověka, kterého potkáme, každého z nás.
Časy se mění, na Zemi proudí obrovské množství duchovní energie a s ní přicházejí Ti, kteří pomáhají lidstvu na jeho úžasné cestě. Chodíme po světě a hledáme moudrost, soucit a lásku, a nacházíme jí i tam, kde bychom to nečekali, nejsme na to sami. Ti pomocníci jsou všude, sladkým polibkem vědění probouzejí nás ostatní, kteří jsme si ještě neuvědomili, proč jsme přišli. Josef má dvě pomocnice – Aknu a Miriam – jsou to vysoké duchovní bytosti, ale on sám je jim roven, je pomocníkem, který pomáhá zase nám. Tahle knížka je plná polibků vědění a plná lásky. A tak nakonec najdeme moudrost, soucit a lásku tam, kde jsme jí nehledali, ve svém vlastním srdci. Tisíce lidí hledá nový život, protože je nový čas a přicházejí noví lidé. My.
Tisíce a tisíce lidí na celém světě píšou podobné knihy svých životů. Nejúžasnější na nich je to, že ačkoliv se jejich autoři neznají, nikdy se nepotkali ani neviděli, jsou si ty knihy tak podobné, tak blízké. Jedna druhou podporuje, navzájem rozvíjejí své myšlenky, překračují se, nemusí spolu bojovat, polemizovat, nesouhlasit. Jsou celistvé, a právě celistvost je velkým tématem těchto Rozhovorů. Vycházejí z celistvosti, ze světa, který není rozdělen a pomáhají nám poskládat nazpět kousky našeho rozděleného světa. Příjměme tento dar.
Tahle knížka nám připomíná, kde leží prameny moudrosti, pravdy a lásky a že tyhle zdroje nejsou vyschlé, že každý den se kdokoliv z nás z nich může napít. A její autor pije plnými doušky a co mu bylo darováno, dává dál. Tahle kniha je pramen, o kterém píše, čistý a nezkalený. Napíjme se z něho, je pro nás.
Google 2007