Morálka a funkčnost

Chápu výhrady těch, kteří zpochybňují existenci morálky, a určitě je i kus pravdy na tom, co říkají její zastánci. Ale stylem, jakým se vede mezi nimi debata, se dojde maximálně k upachtěnému kompromisu, ne k závěru, se kterým se ztotožní celá společnost a na kterém se dá stavět civilizace.

Problémem je zdroj, odkud morálka tryská, pokud je vnější a přichází prostřednictvím institucí jako jsou církve, stát nebo soudy, tak morálku čeká konec existence. Jediné, co jí dodává život, je totiž to, co tryská z nás, z našich srdcí a životů. Pak se samozřejmě musíme smířit s tím, že morálka je relativní a proměnlivá, přesto nemusí být libovolná. Důležitá otázka totiž je, čeho každý z nás chce pomocí morálky dosáhnout, jaký život chce žít. A každý člověk na téhle planetě na tyhle otázky může odpovědět a právě z těchto odpovědí se tvoří nová morálka, ta bude jiná než dosavadní, přesto i ona může být kotvou naší společnosti. Hledání tohoto nového morálního paradigmatu ovšem globálně ještě nezačalo, jedna strana jen existenci morálky popírá a druhá se zuby nehty drží té staré, nefunkční.

Základem nové morálky je pak funkčnost, jestli to, co si stanovíme jako morální pravidla, vede k výsledkům, které očekáváme, pokud ne, ta pravidla jsou k ničemu, pokud ano, je dobré se jich držet.

Nová morální pravidla se už ovšem objevují a různé skupiny lidí je zkoušejí. První podmínkou jejich funkčnosti je to, že ti lidé se shodnou na cíli, což se kupodivu daří. Když se lidí zeptáte, jaký život chtějí žít, téměř 100% odpoví, že chtějí žít spokojený, bohatý život, plný rozvíjejících zážitků s lidmi, které milují a kteří je podporují. Pak se může ustavit morálka, která k takovému životu vede. Jednoduchý morální kodex navrhl třeba Miguel Ruiz ve Čtyřech dohodách. 1. mluvíme s láskou. 2. nevytváříme si domněnky o druhých lidech. 3. nebereme si osobně to, co druzí dělají a 4. vše děláme nejlépe, jak dovedeme. S takovouhle morálkou je tvoření světa lásky, míru a harmonie jedna radost

Čtyři dohody jsou morální pravidla, která nevycházejí z náboženství a víry, ale ze spirituální podstaty člověka, to je jejich plus, protože spiritualita předchází zbožnosti a je to něco, na čem se dokážou lidé shodnout. Jednou jsem měl debatu o Čtyřech dohodách se silně věřící muslimkou, a shodli jsme se na nich, jako na společném základu dialogu, vtipně prohlásila, že jsou už v Koránu, takže je dodržovat je pro ní snadné...paráda...co zkusit Čtyři dohody jako základ dialogu s muslimským světem?

Jakmile se změní myšlení lidí, půjde všechno mnohem snáz, jakmile se změní naše myšlení, je hotovo. Ale je kolem nás spousta i duchovních věcí, které odvádějí naší pozornost od toho podstatného. A to od naší individuální proměny, nikoho jiného změnit nemůžeme, nezměníme jeho myšlení. Jediný člověk, kterého můžu změnit, jsem já sám, Vaše proměna je vaše práce. Tahle proměna je klíčem k nalezení konsensu i v morálce. A konsensus vzniká tvořením společné vize a společná vize vychází z individuálních vizí, je tím, co nás propojuje a překračuje. Tvorba opravdu živého konsensu a společné vize má několik stupňů:

1. Nejdříve si každý uvědomuje, co chce sám pro sebe
2. Pak každý tuto svou vizi sdílí s ostatními
3. Každý dostává od druhých zpětnou vazbu, jak na ně ta vize působí (dobrý pocit-špatný pocit)
4. Na základě zpětné vazby každý pracuje se svou individuální vizí, může se inspirovat a vizi upravit, rozšířit nebo naopak omezit, pokud z ní lidé mají špatný pocit. Může jí propojit s vizemi dalších.
5. Vznikají vazby mezi individuálními vizemi, jedna na druhou navazuje, doplňují se, překračují, rozšiřují. Každý může vidět své místo mezi vizemi druhých.
6. Společná vize, konsensus i nová morálka z tohoto vystoupují jako obraz z kousků puzzle, jsou něčím v další dimenzi.

Tuhle práci už děláme a ta společná vize se už před námi vynořuje, říkáme jí Nová Země. Je to společenství lidí vytvářející svobodný prostor pro vyjádření toho, kým jsme. Nová Země podporuje jedinečnost každého a je postavená na tom, co je pro nás společné. Lidi na ní spojuje vzájemná laskavost, radost a respekt a aktivity na ní všem pomáhají k vědomému a harmonickému životu. Není to ledajaké či libovolné místo bez pravidel, má svůj řád, ale ten nevychází z moci úřední či síly trestů. Nová Země je postavena na lásce, soucitu a vědomí sounáležitosti, ty jsou jedinou morálkou, která funguje.
 

Cesty duší 2010