Než kohout zakokrhá

Moebius rád chodil do kostelů, byl tam příjemný chládek a klid. Obdivoval umění stavitelů, malířů a sochařů a bylo tam možno potkat zajímavé lidi. Jednou takhle odpočíval na lavici, když si k němu přisedl mladý kněz.

„Příteli, co víte o bohu, četl jste už tuto knihu?“ začal mile pastor a ukázal Moebiovi bibli. „A co o bohu víte vy?“ „Zajisté mnoho, vždyť jsem přece kněz.“ „Myslím, že jsou to dvě rozdílné věci, vědět něco o bohu a číst tuto knihu.“ „Kdo vám to řekl, to je přeci nesmysl.“ „Vím, kdo je bůh, takže bibli nepotřebuju.“ „Jste velmi troufalý, když takto mluvíte v kostele.“ „A s knězem. Zeptám se vás přímo. Věříte v boha?“ „Věřím. Co bych byl za kněze, kdybych v něj nevěřil?“ „Co by se stalo, kdybyste nevěřil?“ „Nemohl bych být knězem.“ „V tom případě je nebezpečné se se mnou bavit.“ „Myslíte, že mě připravíte o víru?“ „Nechci vás o nic připravovat, volba bude na vás. Jak se změní vaše víra, až budete vědět o bohu všechno?“ „Já znám vše podstatné, je to napsáno zde.“

„Myslím, že nevíte o bohu to nejpodstatnější, asi to v té knize napsané není. Kdybyste to znal, nikdy byste neřekl, že věříte v boha.“  „Je tam vše podstatné, vše, co potřebujeme vědět, je tam vše, abychom mohli být spaseni.“ „Možná je tam vše nutné pro spásu, ale o bohu je tam toho málo.“ „Věřím v našeho pána Ježíše Krista a v boží milost.“ „Věříte v boha a přesto ho dokážete třikrát zapřít, než kohout zakokrhá.“ „Ne, přihlásím se k němu před církví i před lidmi. A on se pak přihlásí ke mně. Máte divné představy, kdo vlastně jste?“ „Jsem bůh, překvápko co?“ „Ne, vy nejste bůh. V téhle knize je napsáno, kdo je bůh a co dělá a umí.“ „Říkal jsem vám, že v té knize není o bohu to podstatné. Ale Kristus to přece říká taky: jste bohové. Myslí tím, že i vy jste bůh.“ „Ne, já nejsem bůh. Přede mnou se moře nerozestoupí, když mě pověsí na kříž, tak zemřu. Jestli jste bůh vy, tak udělejte nějaký zázrak. Jestli jste bůh, tak stvořte svět.“

„Víte, vždycky dělám jen to, co chci sám. A svět tvořím právě teď. Vy to nevidíte?“ „Bůh stvořil svět dávno před vaším narozením a svět tu bude i po vaší smrti.“ „To se píše v té knize? Neměl byste jí tak slepě věřit. Vím, co říkám, jsem bůh.“ „Dejte pokoj s tím nesmyslem, máte v sobě hodně málo pokory a vaše ego je nezdravě nabubřelé, je to velmi hříšné takto mluvit, vyvyšovat se nad boha.“ „Poznal byste boha, kdyby šel třeba po ulici? Co myslíte, že by vám řekl?“ „Myslím, že by jeho přítomnost poznal každý a řekl by mi pravdu.“ „Poznal byste boha, kdyby přišel sem k vám do kostela?“ „Jistě by si vybral nějaký honosnější chrám.“ „Proč myslíte? Třeba takový stačí, vždyť přece nejde o chrámy, ale o boha. Chtěl byste od něho slyšet pravdu a na co byste se ho zeptal?“ „Zeptal bych se ho, kdo je, jestli je opravdový bůh.“ „A co by vám odpověděl?“ „Odpověděl by: jsem bůh.“

„A jaký je rozdíl v tom, když já vám odpovím na stejnou otázku stejně?“ „Protože vy bůh nejste.“ „A vy jste to poznal?“ „Nemůžete udělat žádný zázrak, proto jste jenom lhář.“ „Třeba zázraky dělám a jenom vy je nevidíte, možná že je chyba ve vás. Co byste udělal, kdyby sem přišel bůh a řekl vám: odložte bibli už je zbytečná.“ „Kdyby to byl opravdový bůh, udělal bych to. Ale nejdříve bych se přesvědčil, jestli to není satan.“ „A jak byste ho poznal? Má to napsané na čele?“ „Satan je opak boha a bůh má neskonale větší moc.“ „Myslíte, že by Satan přišel do kostela a bavil se s vámi? Že by vám řekl pravdu?“ „Satan je svůdce a lže o bohu, v kostele se mluví pravda a té se bojí.“ „Mohl by satan o sobě v kostele prohlásit, že je bůh?“ „Kostel je svatá půda, tak snad pro boha ne.“ „Může v kostele někdo o sobě prohlásit, že je bůh a nebýt jím?“  „Zdá se, že se o to pokoušíte vy. Ale má víra je pevná – jsi-li satan, tak ve jménu božím ihned odejdi.“ „Neodejdu, co z toho vyplývá?“

„Nevím. Jak můžete být tak cynický a prohlašovat se za boha.“ „Myslíte, že je to cynizmem? Zkuste nějakou jinou příčinu, před chvílí jste mi podsouval nabubřelé ego nebo málo pokory. Je bůh málo pokorný nebo cynický?“ „Bůh nás miluje jako své děti.“ „Když vás bůh miluje, lhal by vám?“ „Ne. Nikdy.“ „Takže jsem-li bůh, tak nelžu. Možná že jediné, na co se můžete spolehnout, je, že když z vám příjde někdo, kdo vám řekne, že je bůh, tak mu věřte.“ „Co když jsem příjde kdokoliv z ulice.“ „Věřte každému z nich, protože každý z nich je bůh.“ „Co když je to nějaký darebák.“ „Když poznáte boha v něm, poznáte ho už v každém. Jaký je vztah boha, třeba k této tužce.“ „Žádný, je to výtvor člověka.“ „Ale vždyť tato tužka je bůh, jako je bůh tato lavice nebo toto město.“ „Ne, tahle tužka není bůh, jako vy nejste bůh, ani já nejsem bůh, on není z tohoto světa, můžeme v něj pouze věřit, ne si na něj sáhnout nebo na něj pohlédnout.“ „Říkáte, že věříte v boha a přesto jste ho zapřel třikrát během pěti minut. A kohout ani zadaleka nezakokrhal.“

Google 2007