Nová civilizace

Časy se mění a tak i zkoumání toho, kým jsme a co je smyslem našeho života, přináší nové poznatky, které byly dříve pro nás nepodstatné, nezřetelné nebo nesrozumitelné. Teď ale nabývají jasnosti a významu a začínají se promítat do našeho života. Chci zachytit jeden takový poznatek týkající se struktur společnosti. Nemám v plánu psát sociologickou studii, ale chci zaznamenat spirituální vhled do vývoje společnosti, kterého se mi právě dostalo.

Dosavadní struktury v společnosti

Lidská společnost je strukturovaná od nepaměti, ale s rozvojem civilizace se její složitost ještě zvýšila. Některé struktury společnosti jsou velmi dynamické a proměnlivé, jiné naopak velmi stálé. Mají jejich proměny nějakou logiku, a jak se tyhle struktury budou měnit v budoucnosti s tím, jak stále více lidí bude vědět, kým jsou a co na Zemi dělají?

Některé struktury společnosti jsou pravděpodobně geneticky podmíněné a můžeme je pozorovat i u jiných živočišných druhů. Považuju je za primární a lidé je tvoří od nepaměti. Patří sem pár muž a žena, rodina či tlupa. Máme v sobě zabudované instinkty, díky kterým je tvoříme jaksi automaticky.

V posledních tisíciletích jsme ale začali tvořit další struktury, které již geneticky podmíněné nejsou, i když asi v sobě máme spoustu schopností, které nám je umožňují vytvářet, jako je schopnost spolupráce, komunikace, empatie atd. Tyhle sekundární struktury jsou tvořeny s jistou logikou, záměrem a racionálně a dle mého názoru jsou rozum a mysl jejich hlavní hybnou silou.

Sekundárních struktur je v naší společnosti spousta a ještě víc jich je na celé planetě, protože poměrně rychle vznikají a zanikají podle toho, jaké struktury společenství potřebuje, nové si vytváří (např. nadnárodní instituce) a staré opouští (např.kmeny). Vidím jich několik kategorií:

Správa a samospráva – stát, unie, vláda, parlament, obce, ministerstva, úřady
Společenské instituce – církev, armáda, policie, nemocnice, školy, politické strany
Ekonomické subjekty – firmy, korporace, trhy
Občanská společnost – sdružení, spolky, hnutí atd.

Těch struktur je obrovské množství nejen co do kategorií, ale samozřejmě i jednotlivých výskytů (např. 200 států), tvoří různé hierarchie a vazby mezi sebou, samy mají bohaté vnitřní členění. A každý z nás je v mnoha z nich zapojen na různých úrovních či pozicích a různými způsoby. Věnovat se jen jejich zkoumání by byla práce na celý život a člověk by se nenudil, a tak mě ani nenapadlo, že když začnu hledat, kým skutečně jsem, že objevím, že to není konečný stav a že je možné vytvářet společenské struktury ještě úplně jiných úrovní. To, co jsem objevil, je uvědomění, že v sobě máme zakódovány ještě další struktury, které se zatím neprojevily.

Vynoření nových struktur

Z počátku jsem byl zmaten, protože jsem o něčem takovém, jako jsou sítě záměrů, kvantové komunity, světelné mřížky či řády, nikdy neslyšel ani nečetl v žádné duchovní ani jiné literatuře a až po dlouhém pátrání, když už jsem věděl, co hledám, jsem objevil nějaké prameny. Určitým způsobem o těchto terciálních strukturách pojednává například kabala. Nejasné, nepoužitelné či mě nepochopitelné zmínky jsem nakonec objevil i v mnoha dalších duchovních textech (i v Bibli), které ukazují, že jejich autoři tyhle struktury vnímali, ale ne vždy dokázali své poznání srozumitelně zachytit a předat, často to pro ně nebylo prioritou, protože jejich práce byla zaměřena na něco jiného, na nutné kroky předcházející vyjevení těchto nových struktur.

Tyhle skryté struktury se vynoří až v určité chvíli, kdy rozvoj lidského vědomí dosáhne určitého stupně, čili ve chvíli, kdy si dokážeme uvědomit jejich existenci (například uvědomění toho, že jsme jeden druh obývající planetu Zemi). Dlouhá tisíciletí bylo hlavní prací duchovních mistrů posouvat lidské vědomí od jeho nejjednodušších forem ke stále složitějším, ale pořád pracovali v pásmu, kde ty terciální struktury byly nezřetelné a prakticky nepoužitelné. Změna, ke které právě teď dochází, spočívá v tom, že rozvoj lidského vědomí asi dospěl do stádia, kdy se ty struktury vynořují. Vynořují se z hlubin našich srdcí.

Místo, odkud tyhle struktury přicházejí, je mimo fyzický svět. Často pracuju s představou pětidimenzionální reality, kde tři rozměry vnímáme, ale další dva jsou nám skryté a právě zde se nalézají nové struktury. Alternativním nebo doplňujícím vysvětlením je jejich umístění v informačních polích, jako vyšší kódy v již existujících informacích.

Jak jsem na tyhle struktury narazil? Jak je vnímám? Co podle mě znamenají?

Před časem jsem začal pátrat, kým skutečně jsem, co je mým smyslem života, co je podstatou bytí. Odpovědi na tyhle otázky hledá spousta lidí, ale já měl to štěstí (či nevědomý záměr), že tohle mé pátrání probíhalo ve skupině, kde jsme pátrali všichni. Důležité také bylo, že nikdo z nás nevěděl, kam vlastně máme dojít a tak jsme mohli objevit něco nového. Podobných pátracích skupin je totiž spoustu, ale častokrát mají jejich vůdci předem jasno, kam chtějí své ovečky dovést (např. k Ježíši Kristu). Naše skupina neměla žádného vůdce a žádný cíl. Zpočátku to tedy bylo chaotické, nevěděli jsme, co vlastně děláme, kromě toho, že jsme se řídili jen hlasem srdce. A pak přišel pro mě první objev, i bez cíle a bez vůdce má to, co děláme, smysl, jistý řád a skrytou logiku. Pochopil jsem, že jsme na cestě, šli jsme tedy po ní a vytvořili společenství úplně jiného druhu, než v jakém jsme kdykoliv před tím byli.

Když jsme to společenství stvořili poprvé, zdálo se mi to jako zázrak a nevěřil jsem, že je skutečné či životaschopné. Bylo však docela dlouho silné a vybledlo až v poslední době, přesto dodnes jeho otisk máme v sobě všichni. Pak jsme to společenství znovustvořili či obnovovali mnohokrát a já si uvědomil, že to není náhodný proces, ale zcela zákonitý, řízený něčím v nás. A také jsem začal vnímat další struktury.

Naše společenství vznikalo tak, že jsme se scházeli a sdíleli spolu to, co prožíváme, kým jsme a co chceme dělat a pak jsme hledali, jak se to, co každý z nás chce, dá propojit a udělat něco společně. Užili jsme si spoustu legrace a zábavy a poznali se opravdu důkladně. A já mimochodem pochopil, jak jsme jako lidé propojeni a jak na sebe naše záměry či životy navazují, jak se překračují a doplňují a tohle propojení nekončí na hranicích naší skupiny, pokračuje dál a dál, a tvoří napříč celým lidstvem obrovskou síť. Uvědomil jsem si, že každý z nás má v téhle síti své jedinečné místo, kde je maximálně podporován druhými lidmi a kde sám maximálně svou činností podporuje ostatní a kde ho práce a život maximálně baví a má z nich radost. Na globální úrovni tvoříme světelnou mřížku (či puzzle) obklopující celou planetu. To nás propojuje do lidského společenství, které je obrazem archetypu lidstva umístěného ve spirituálním světě. V další fázi zkoumání jsme tomuto světu dokonce dali jméno, nazýváme ho Novou Zemí (ta se dá ovšem brát i jako další samostatná terciální struktura).

Pak jsem si uvědomil, že sekundární společenské struktury jsou často v rozporu s těmi terciálními, které jsou blíž naší podstatě, a tím vznikají ve společnosti tlaky a napětí, které způsobují snad všechny společenské či civilizační problémy. Primární příčina je v tom, že lidé nejsou na těch pravých místech, nedělají to, co je baví, co nejlépe umí, co je smyslem jejich života. Pak jsou nespokojení, tápají, svou nejistotu přenášejí dál a celá struktura je nestabilní. Kudy z toho ven? Naší cestou je sladit sekundární struktury (stát, školy, ekonomika) s terciálními (smysl života, záměr). Ty instituce, které nám brání nalézt to, kým skutečně jsme a žít podle toho, opustíme a stvoříme takové, které budou s námi v souladu. Zpočátku jsem si myslel, že sekundární struktury budou zničeny úplně (například změnami v roce 2012), ale spíš dojde jen k jejich hluboké transformaci tak, aby byly v souladu s tužbami našich srdcí. Dá se říci, že budou vyplývat z terciálních struktur či je kopírovat a přestanou mít samostatnou existenci. (Například škola bude místem sebepoznání, místo toho, aby pro stát vychovávala dělníky či úředníky.)

Obrysy nového světa

Mezi současností vyplněnou sekundárními strukturami a světem založeným na vědomí terciálních společenských struktur je ovšem hluboká propast. Někdy se zná, že změnit jedno v druhé je nemožné, nebo je to běh na velmi dlouhou trať v řádu staletí či tisíciletí, protože zde mluvíme o miliardách lidí a milionech institucí. Ale ukazuje se, že ta změna může být snadnější a rychlejší než bychom mohli doufat v nejbláznivějších snech. Ta změna totiž není daleko, každý z nás jí má ve svých rukách a máme jí v sobě zakódovánu. Je uložena v našich odpovědích na otázky: Kdo jsem? Co prožívám? Co chci? Stačí si odpovědět podle hlasu srdce, své odpovědi sdílet s druhými lidmi a naslouchat jejich odpovědím. V tu chvíli se spouští samoorganizační proces, který nás vede na to pravé místo pro život, boří nefunkční sekundární struktury a tvoří ty terciální.

První, co se teď tvoří, je tzv. kvantová komunita, je to naše síť vazeb s lidmi, se kterými sdílíme své pocity a záměry. Sdílením odpovědí vzniká vědomí sounáležitosti, ve kterém si jsme vědomí toho, že jsme součástí jednoho celku a díky kterému dokážeme jednat ve vzájemné shodě, harmonii a souladu. Když každý z nás bude mít okruh deseti či dvaceti přátel, se kterými sdílí, a když se naše okruhy budou překrývat a tvořit rozsáhlou síť spojení s tisíci či miliony dalšími lidmi, vědomí sounáležitosti může nabrat netušené síly. Říká se, že stačí efektivní spojení pouhých 2 až 3% lidí, aby došlo k fázovému skoku v celé společnosti.

Dlouho bylo toto vše jen snem či neověřenou teorií, ale v posledních letech dostáváme do rukou technologie, které nám efektivní spojení milionů lidí umožňují. Novou strukturou ve společnosti, kterou nelze nacpat do škatulek těch výše uvedených sekundárních, je internet a komunitní sítě na něm. Nejsou součástí správy ani samosprávy, nejsou to firmy, společenské instituce ani části občanské společnosti. Je to jistě technologické prostředí či komunikační prostředek, ale mají i určité „společenské“ rysy a působí čím dál víc na společnost. Ta nezařaditelnost do současného systému je způsobena tím, že zde do našeho světa pronikají nové terciální struktury.

Komunitní sítě na internetu již fungují jako primitivní kvantové komunity, nejsou zatím příliš efektivní, protože tam lidé sdílejí mnoho nepodstatných informací a ty důležité sdílejí jen občas, ale už se to děje, slaďujeme se, po síti probíhají vlny, které pracují s naším vědomím a tak se tvoří soulad. Občas již dojde ke slabé rezonanci, kdy se několik vln setká, a na čas se objeví další struktury. Ale tento proces sílí. Je předpovídáno, že již v relativně brzké době dojde k tak silné rezonanci, že se sekundární struktury začnou hroutit.

Nové struktury v realitě

Mé zkušenosti s tím, jak budou reálně vypadat terciální struktury společnosti, jsou omezené na společenství do několika desítek lidí a na omezený čas, kdy jsme spolu. Jak budou skutečně vypadat společenství tisíců, milionů či miliard lidí, fakt nevím. Otázkou pro mě také je, jakých forem nabudou v různých oblastech života jako je vzdělávání, péče o zdraví a o krajinu, doprava, komunikace či tvorba bohatství.

Těm malým společenstvím přátel říkáme Kruhy srdce, v nich každý může mít zázemí a podporu, zde si může ujasňovat to, kým je a co chce, zde může dostat rychlou pomoc či radu a sám dávat druhých. Každý z nás bude ve spoustě takových skupin, týmů či bublinek, kde s druhými bude spolupracovat v tom, co ho zajímá. Tahle naše účast pak tvoří celou krajinu vztahů, kruhy kruhů, týmy týmů, komunity komunit atd. A teprve v jejich rámci vznikají instituce, jako jsou školy, kde lidé rozvíjejí své schopnosti, nebo nemocnice, kde se uzdravují.

I když nevím, jak budou ty velké struktury a skupiny vypadat, mám už jistou představu o jejich fungování, principy jejich činnosti jsou totiž podobné principům zakódovaným do malých skupin.

Základem je vždy člověk a jeho vazby s ostatními lidmi, v každém člověku zapojeném do společenství pak probíhá vnitřní proces sebepoznání toho, co právě prožívá a co chce, přijímá od druhých jejich sdílení a vydává svědectví o svém vlastním stavu. Tohle je velká změna oproti současnosti, kdy většina lidí nevydává svědectví o sobě, ale jen zesilují či odrážejí přicházející signály, to pak vede ke stavu podobnému epileptickému záchvatu.

Další změnou oproti současnosti je to, že v kvantových komunitách neexistují řídící struktury, ale každá jejich součást jedná na základě zakódovaných principů, nikdo nikomu neříká, co má dělat, ale každý jedná podle hlasu srdce. Takové společenství se může zdát na základě dosavadních zkušeností s lidmi nefunkční, ale přesně takhle funguje například příroda jako celek, takže to vnímám jako obnovení přirozeného stavu, ovšem na vyšší a vědomější úrovni.

Třetí změnou je to, že nové instituce jsou založeny na lásce, soucitu, vědomí jednoty, na přesvědčení, že vesmír nás podporuje, že je zde hojnost všeho, co skutečně potřebujeme.

Předurčeni ke změně

Tohle vše máme v sobě, každý z nás, kdo se vydá na cestu sebepoznání, na to narazí. A na tu cestu nás vyráží čím dál víc. Zatím se v nás hromadí drobné změny na individuální úrovni, měníme své názory, systémy přesvědčení, způsoby života. A teď nám přichází uvědomění, že všechny tyhle maličké kroky tvoří obrovský propojený proud, který v brzké době totálně změní tuhle civilizaci, společnost i planetu.
 

Cesty duší 2010