Nová spiritualita, politika a radar

I my, kteří svůj život naplňujeme Novou spiritualitou, vnímáme tento svět a problémy, kterými je zahlcen. Od těchto problémů nejsme odděleni, ale chápeme jejich spirituální podstatu a proto se zaměřujeme na jejich řešení spirituální cestou. Politické, ekonomické, společenské nebo náboženské problémy pramení z pocitu oddělenosti a ze systému přesvědčení o fungování světa. Hlubokou příčinou současné krize je pak pokřivené chápání spirituality v lidské mysli. Cítíme, že nastal čas léčení příčin těchto spirituálních bolestí, že už nestačí jen odstraňovat jejich politické, ekonomické, společenské nebo vojenské následky.

Principem politiky je, že jedni lidé říkají druhým, co mají nebo nemají dělat, politici to říkají občanům, občané to říkají politikům, výsledkem je současný svět kdy nikdo nikoho neposlouchá. Principem spirituality je, že každý člověk mluví sám za sebe, o tom, co cítí a čeho chce dosáhnout tím, co dělá, ptá se druhých lidí a naslouchá jejich odpovědím.

Jaký je vztah spirituality a politiky? Spiritualita je to, co zůstane, když politika zmizí. Politika je tvořena myslí a je plná slov, myšlenek, názorů nebo víry, proto tvoří střety a boj. Spiritualita pak tryská ze srdce a je to něco mimo slova, je to život a láska. Proto prožíváme, jak nás politika rozděluje, kdežto skrze spiritualitu míříme k tomu, co nás spojuje.

Co se stane, když zmizí politici a občané? Zůstanou lidé a Život. V Nové Spiritualitě jsou lidmi i politici a tak politiku chápeme jako kolektivní ego nebo masku, které vytvářejí iluzi oddělenosti. Proto vším, co děláme, pronikáme za tuto iluzi k podstatě či esenci, kterou máme společnou.

Politika dává příkazy, spiritualita dává otázky. Krokem od politiky ke spiritualitě, který můžeme udělat okamžitě, je to, že začneme i politikům místo příkazů, co mají nebo nemají dělat, pokládat otázky. Ptejme se jich proto asertivně: čeho chcete dosáhnout tím, co děláte za naše peníze? Jak to, co děláte, vám pomáhá dosáhnout toho, co chcete? Jak to, co děláte, NÁM pomáhá dosáhnout toho, co chceme MY? A chtějme slyšet přímé odpovědi bez výmluv, podmínek a vytáček, bez ABY a bez ALE.

V Nové spiritualitě žijeme s vědomím, že všichni jsme součástí jednoho celku a že vše je se vším holograficky propojeno a také s vědomím, že my jsme tvůrci tohoto světa a že ten funguje způsobem odrážejícím naše přesvědčení o jeho fungování. Toto vědomí nám dává sílu a odvahu změnit svá přesvědčení o světě v souladu s našimi nejkrásnějšími představami o životě.

V Nové spiritualitě chápeme, že zdrojem všech problémů tohoto světa, které vidíme jako spirituální, jsme my lidé. Když obrátíme pozornost každého člověka k sobě samému jako ke zdroji problémů, nalezneme v srdci každého z nás také zdroj řešení. Být zdrojem problému není ani dobré ani špatné, tímto přístupem ale přijímáme zodpovědnost za svůj svět, za své vnímání a za své pocity, neobviňuje druhé lidi, politiky, skupiny, národy nebo společenství, že způsobují problémy nebo že se díky nim cítíme špatně. 

Tenhle způsob řešení problémů pramení z hlubokého uvědomění, že problém může vyřešit jen ten, kdo ho vytvořil a také, že řešit můžeme jen takové problémy, jejichž jsme původci. Pokud nějaký jev ve světě nebo ve společnosti vnímáme jako problém (radar, základny, chudoba, nemoce), je spirituální zdroj problému v nás a proto v našem srdci je také ukryto řešení. Pokud vnímáme, že všechny problémy jsou spirituální, můžeme je MY řešit spirituálním způsobem, který překračuje jejich polovičatá nebo nedostatečná řešení politickými, ekonomickými nebo vojenskými prostředky.

Politika není řešením problémů současného světa, protože politici mohou vyřešit jen problémy, které svou činností sami způsobují, nic víc. Naopak chápeme, že politika je součástí našeho spirituálního problému.

Krokem ke skutečnému spirituálnímu řešení, které je ukryto uvnitř našich srdcí, je přijetí. Je to hlavně přijetí zodpovědnosti za svůj vlastní život, za všechny pocity, které prožíváme, za všechny záměry, které vysíláme. Je to láskyplné a absolutní přijetí sebe sama, světa i lidí kolem nás se vším všudy, co k nám patří tady a teď.

Dalším krokem je uvědomění si toho, kdo skutečně jsme, co doopravdy cítíme a kam celým svým životem směřujeme. Když si jsme sami sebe vědomí, víme, jakým směrem míříme a do tvoření jakého záměru chceme dávat svou pozornost a energii. A také vnímáme lidi kolem nás, co mají za záměry a co tvoří, a sledujeme, jestli jdeme stejným směrem.

Takže kam mířím já? Žiju na Zemi. A chci žít na planetě lásky, harmonie a míru ve společenství všech lidí. Cítím, že všichni jsme součástí jednoho celku, který se jmenuje lidstvo.

A kam míříte vy?

Každý z nás tohle, co tryská ze srdce, vyjádří vlastními slovy a ze svého úhlu pohledu, přesto cítím, že naše sdílení míří ke společné podstatě. Sdílejme nahlas a slyšitelně tyto své záměry v jejich různorodosti i propojenosti a naslouchejme tomu, co říkají lidé kolem nás, protože tak dokážeme vytvořit skutečný společný záměr.

Je důležité mluvit o svých záměrech nahlas, protože jedině tehdy nás druzí lidé vnímají. Skončil čas mlčení a je tu čas sdílení, povězme o tom, co chceme prožívat i našim politikům. Vědí, po jakém světě toužíme? Je jim jasné, jakou prací tvoření takového světa mohou podpořit? Odpovědi neznáme, proto se politiků ptáme: Jak k našemu cíli, k planetě lásky a míru, přispívají radary, rakety a vojenské základny? Mohou být tyto věci zárukou míru, když už teď vytvářejí rozbroje, strach, odpor, nenávist a boj a v konečném důsledku válku?

Každá válka, i ta virtuální o radar ovšem potřebuje dvě strany. Dvě politické strany. Protestanti a aktiviské jsou součástí politiky a to, co vytvářejí, jsou politické problémy ne spirituální řešení. Proto se ptáme protestujících aktivistů stejně jako politiků: Čeho chcete dosáhnout svým bojem? Jak boj o radar může tvořit planetu míru, když teď tvoří občanskou válku?

Spiritualita je něco mimo slova, je to život, láska, světlo, radost. Je to přímý prožitek, který lze jedině přímým prožitkem předat dál. Proto tvoříme události, kde další lidé mohou prožít spolu s námi radost, lásku nebo mír. Takto svými životy tvoříme svět, ve kterém chceme žít. A takhle ho chceme ukázat politikům, aktivistům i ostatním lidem. Mír, který v sobě máme, vyjadřujeme třeba tancem nebo zpěvem.

Mír vyvěrá z našich srdcí a jedním ze způsobů, jak ho můžeme vyjádřit je tanec. Tohle už se dávno ví, proto byly vytvořeny Tance míru, které můžeme tančit třeba hned teď. Tancujeme mír. To je to, co děláme. Neděláme akce typu „tancem za mír“ nebo „tancem proti válce“, náš tanec není formou protestu a tanečníci netvoří žádné taneční politické hnutí. Neděláme nic „kvůli“ něčemu jinému. Děláme mír mírem.

Co se stane, když třeba sto tisíc nebo milion čechů a češek bude v parcích, na lukách, na ulicích nebo na náměstích vytvářet mír tanem nebo nějak jinak? Když se nás tolik sejde v jednu chvíli z vnitřní potřeby prožívat mír, který máme ve svých srdcí? Proti radaru je 70% lidí, kolik nás je pro mír?

Cesty duší 2008