Nové brýle

Sundal jsem si brýle a poslepu je začal čistit. Na brýle se bez brýlý blbě vidí, ale teď, když se z nich odloupl pěkný kus čerstvého mechu, jsem se přeci jen na ně podíval. Za obroučkou byla mazlavá usazenina jakéhosi neidentifikovatelného původu a něco jako žabinec ozeleňovalo skla. Asi budu potřebovat nové brýle, usoudil jsem sklesle. Jednou za čas se podvoluju tomuto volání matky přírody a pln obav hledám nějakou optiku.
Minulý týden při oslavě, mi teta vyprávěla o jedné báječné optice na hlavní třídě, prý tam je i doktor, který zrak proměří. Byla prý náramně spokojená. Netušil jsem, že byla opilá, nejen když mi to vyprávěla, ale i když si kupovala brýle. To netuše, rozhodl jsem se tam zajít.

„Chci nové brýle,“ řekl jsem rozhodně prodavači. „To jste na správné adrese,“ odpověděl rozverně, „chcete i změřit zrak?“ „Jistě.“ „Zkusíš to?“ vyzval kolegyni, která stála vedle. „Já? Samozřejmě.“ Zdála se trochu zaražená, ale požádala mě o brýle a odešla do vedlejší místnosti. Mozek mi šrotoval na prázdno, co mi to jen... Vzpoměl jsem si, že jsem měl v plánu prohlédnout si obroučky, které nabízejí. Ale viděl jsem kulový. „Jakpak se vám kouká?“ Zeptal se mě prodavač. „Blbě, nemám brýle.“ Asi se usmál, ale to jsem nerozeznával. „Myslím s těmi starými brýlemi.“ „Díky za optání, docela dobře, ale už je mám pět let.“ "Když se dělají nové brýle, je dobré nechat si oči vyšetřit," dodal moudře. Nemohl jsem než souhlasit. Paní se vrátila a vyzvala mě, abych jí následoval, trochu jsem zašátral, kde asi je. „Abyste nebrknul,“ řekla a vrátila mi brýle. To bylo milé.

„Ordinace“ byla v prvním patře, místnost byla prázdná, jen v jednom rohu stál nějaký přístroj. Matně jsem tušil, že je to to high tech zařízení na měření zraku. „Tady se posaďte,“ vyzvala mě rozverně a opět sebrala brýle, snad abych neviděl, co se bude dít. „Tady si položte bradu a sem se podívejte. Éé, promiňte, spletla jsem si přístroje.“ Zase jsem hlavu zvedl a paní začala zařízení přeštelovávat. Měl jsem na jazyku otázku, jestli je opravdu oční lékařka. Veškeré pochyby mě přešly, kdy asi pět minut manipulovala s okulárem, než se trefila do mého oka. „Hlavičku na stranu, hlavičku nahoru, hlavičku dolů. Musím si vás trošku přizvednout,“ přístroj mě přimáčkl z židli. „A teď trošku dolů.“ Konečně se trefila a ta mašina mě to blbý voko proměřila. Druhá strana šla rychleji. Začal jsem přemýšlet, kolik asi tohle vyšetřování bude stát, nebo jak utýct bez placení...

„No a teď zkusíme brýle,“ měla takové extra speciální nastavovací, asi pro všechny hlavy. Pět minut hledala čočku, co tam dát, pak mi je nasadila a chtěla, abych přečetl něco, co projektorem promítala na zeď, asi písmenka. „Jo ten světlej flek vidím.“ „Asi jsem to trochu…“ Rychle mě sebrala brýle a zkusila druhou variantu. Bylo to ještě horší, očividně tam místo rozptylky dala spojku. Byl jsem opravdu na správné adrese? Měl jsem chuť vstát a změřit si to voko sám. Určitě bych to zvládnul, vždyť jsem inženýr. Třetí pokus byl lepší, už jsem přečetl největší B, F, L, M, ale rozhodně to nebylo tak dobré jako s těmi zelenými brýlemi, co mi sebrala. Začal jsem se o ně bát. Chvíli si hrála s hejblátky na brýlích a živelně vyměňovala čočku za čočkou. Bylo mě to jasný, ale nechal jsem jí ještě chvíli podusit.

Napadlo mě, že bych si mohl zřídit optiku taky, nebo bych mohl operovat slepá střeva, protože jsem onehdá četl knížku, kde to báječně popisovali. Už tehdy jsem si říkal, že bych to zvládnut taky a dokonce jsem slyšel o chlapíkovi, který si ho vyoperoval sám kapesním nožem. Žádnej problém. Dokonce mám teoreticky zvládnoutou tracheostomii, to je takové to proříznutí hrdla, když se člověk dusí. Viděl jsem to v seriálu M.A.S.H. a hrdina to přežil, čili je to úplně bezpečné. A jednou jsem dokonce bráchovi sešil hlavu, když si do ní udělal díru. Ale když jsem viděl tu paní, jak zápasí s těma čočkama, slitoval jsem se nad ní. Řekl jsem jí, že si raději skočím k normálnímu doktorovi. Očividně jí spadl kámen ze srdce, rozhodně neměla takovou odvahu jako já. Vždycky mám v kapse ostrý nožík, takže operaci slepýho střeva vám udělám na počkání.

Tohle píšu s těmi starými, zelenými a opatlanými, báječnými brýlemi, které mi ještě nějaký pátek vydrží. Akorát je budu muset před tou operací dezinfikovat.

iDnes 2007