Nový vstup do života

Těžko si představit hroznější vstup do života, než vymyslelo zdravotnictví, když jsme byli jako miminka odděleni od maminek, nebyly respektovány naše přirozené potřeby bezpečí, ticha, tepla a temnoty, když jsme museli od prvního okamžiku bojovat o život a pozornost křikem a pláčem. Poznamenalo nás to na celý život.  My "husákovy děti" jsme normální porod nezažili, a tak ho mnozí z nás aspoň chceme prožít s našimi dětmi. Věřím tomu, že i když náš vlastní porod nebyl z těch přirozených či v bezpečném prostředí, tak zrození našich dětí, nás může spojit s tou prapodstatou života, od které jsme se kdysi oddělili. Tohle „nepřirozené“ rození je ale "hříchem", který se bude hojit a napravovat sedm generací, je však nutné udělat první krok k uzdravení, protože to je krok k uzdravení celé společnosti.

Věřím, že dítě patří samo sobě a rodiče nebo zdravotníci jsou jen jeho dočasnými průvodci. V současnosti máme možnost při porodech využívat obrovského zázemí znalostí, zkušeností a dovedností, kterou naší civilizaci vybavila lékařská věda a je hloupé je odmítat, ale jsou věci, které pro dítě může udělat jen láskyplná a vědomá matka a přítomný otec a co nezvládnou ani při sebelepší vůli doktoři i se vším svým technickým vybavením. A jsem smutný z toho, že zdravotní systém redukuje roli matky jen na fyzickou úroveň zrození a z otce se snaží udělat jen diváka. A chápu rodiče, kteří chtějí své dítě přivést na svět jinak a když to nejde v nemocnici, tak třeba doma. Doktorům se to nelíbí, ale vůbec se nezajímají o to, co rodičům vlastně v nemocnicích chybí. Například žena je nastavená tak, aby rodila ve změněném stavu vědomí, ale je to vůbec možné v současných nemocnicích?

Touha žen rodit jinde než v nemocnici, je nevyhnutelným důsledkem přístupu lékařů, kteří těhotenství berou jako nemoc a porod je pro ně druh operace a kteří nerespektují duchovní podstatu zrození života a bytostnou touhu matek a otců dotknout se prapodstaty našeho lidství. Ženy mají jednu úžasnou schopnost, kterou muži nemají - během porodu dokážou být dokonale Tady a Teď a prožít osvícení. Dokážou se dostat tam, kam celé věky směřují davy mudrců (mužů) a jejich následovníků. Má to ovšem pár podmínek: a to soustředění, podporu, hluboké naladění se na sebe a miminko atd. Tohle je fakt těžké (ale ne nemožné) prožít v současných nemocnicích, kde na úvod musí rodička vyplnit tunu papírů, porodní asistentky se u ní střídají jak na běžícím pásu a rodička musí pořád někomu něco vysvětlovat, pak jí šoupnou na pokoj, kde jsou další podobně vystresované matky, a když rodí, pořád na ní někdo kouká a vyrušuje a nakonec  bojuje o to, aby dítě mohlo být po porodu s ní. Jsou ženy, které i přes to dokážou rodit ve změněném stavu vědomí, ale chápu, že většině se to nepodaří. Dokonce ani nevědí, že by takto mohly či měly rodit.

Při podpoře matky, aby mohla být plně soustředěná, jde o sled drobností, které doktorům neuberou na vážnosti a přitom obrovsky pomůžou dítěti i matce. Není třeba píchat mámě oxytocin, když existují způsoby, jak si ho ona sama či s partnerem může zvýšit přirozeně, není třeba nastřihávat hráz, když ke stejnému efektu často vede jen změna polohy, není třeba vyrábět problémy s kojením, když se jim dá předejít pouhým trvalým kontaktem mámy a dítěte, který je zároveň i hojivý. Naštěstí už je pryč doba, kdy dítě hned po porodu chytli na nohy a plácali ho po zadečku, aby začalo dýchat, následky jsou známé...epidemie problémů s kyčlemi.  Prostě není třeba dál a dál vyrábět další a další problémy, aby měli doktoři pořád dost pacientů. Například celoživotním problémům s očima se dá mnohdy předejít použitím jen tlumených světel na porodním sále, trauma opuštěnosti nemají děti, které byly ve stálém kontaktu s matkou atd.

Současný zdravotní či porodnický systém má k ideálu stále hodně daleko, i když nejostřejší excesy se už podařilo odstranit, přesto stále doktoři podporovaní politiky bojují s částí matek o to, kdo má mít hlavní slovo při porodu, jestli zdravotnická věda nebo přirozené instinkty žen a dětí.  Jestli se vše má řídit vědeckými poznatky nebo životní silou přítomného okamžiku. Tenhle boj, který začíná na porodních sálech, se ale dále rozlévá do celé společnosti a je přítomen i politice. Současná politika je tak hrozná proto, že jí dělají lidé, kteří nezažili normální porod a kteří se narodili tím starým hrozným způsobem. Tito lidé jsou pak odděleni od podstaty života a jejich politika je právě taková, když byli miminky, nebyly respektovány jejich přirozené potřeby, pak ani v politice nerespektují potřeby druhých lidí. Neměli možnost kvůli zásahům zdravotníků se spojit se svou životní silou, a proto nevěří na sílu druhých lidí a nahrazují jí mocí státu. Pokud chceme jiné politiky, musíme začít právě od porodů. Pokud chceme změnu společnosti, musíme začít od prvních okamžiků lidského života. A prvním krokem je návrat k přirozeným porodům.