O osvícení

Velmi mě inspirovala Pema Čhodron, ne že by to, co napsala byla nějaká novinka, ale její slova byla tak jasná: „Už teď máme vše, co potřebujeme. Není třeba žádného sebezdokonalování. Všechny ty vrstvy, jimiž se obalujeme - ochromující strach, že jsme špatní, i naděje, že jsme dobří, naše identity, k nimž se tak oddaně upínáme; náš vztek, žárlivost a závislosti všeho druhu - jsou jen mraky dočasně zastiňující slunce. Naše obrovská vnitřní moudrost a vřelost našeho srdce jsou neustále tu. Vlastně jimi jsme. Od plného probuzení nás dělí mrknutí oka.“
Když ke mě přijde přítel a řekne „Jsem osvícený“, odpovím mu: „Ne, nejsi.“ Nebo „Je to skutečně tak?“ Jestli si je dotyčný skutečně vědom toho, co je osvícení, je si vědom toho, že má slova jsou jen dechem mezi zuby. V opačném případě na mě uvidí jen to, co má v sobě.

Raději ale každému říkám, že už opravdu osvícený je. Krásně o tom píše Neal Walsch : „N: Když Yogananda, Mistr, přišel do Ameriky, přinesl techniku seberealizace, což bylo jeho slovo pro osvícení. Když si uvědomíte své já, stanete se osvícenými. A Mistr o sobě říkal, že je osvícený. A také osvícený BYL. A byl osvícený proto, že to ŘÍKAL. - Bůh: Chceš říci, že to stačí? - N: Ano. Nerad bych někoho zklamal, ale být osvícený znamená říci, že jste osvícený. Tak je to jednoduché.“
 
Se zájmem jsem zjišťoval, co si lidé představují pod pojmem "osvícení" nebo jak vypadá a co dělá osvícený člověk. Mají o tom báječnou představu, jak každý osvícený je láskyplný, soucitný a moudrý, ví, co je pravda atd. Tak jim říkám: "dělejte to a jste osvícení". Hned si všichni (a jejich ega) vymyslí tisíc důvodů, proč to nejde.
 
Pro lidi je opravdu těžké říci o sobě, že jsou osvícení. Většinou mají představu, že pro to MUSÍ něco udělat, že to není zadarmo. Zrovna nedávno jsem se na to ptal několika přátel. Pro prvního kamaráda by to bylo velmi pyšné (hlavně si to myslel o mě=zrcadlo), prohlásit o sobě, že je osvícený, předpokládal, že by to měl někdo cizí prohlásit o něm. Druhá kamarádka nad tím velmi přemýšlela a definovala osvícení jako pocit absolutní lásky, holografické propojenosti se vším a prožívání okamžiku tady a teď, a prý nic z toho neprožívá, proto si o sobě myslí, že osvícená není. Třetí kamarád prohlásil, že neví, co je to osvícení, a proto neví, jestli takový je nebo není. Čtvrtá kamarádka se osvícení bála, pro ní je to konec, po kterém může nebo musí odejít na onen svět a z toho důvodu nechce být osvícená.
 
Cesta srdce pro mě znamená, že své osvícení neskrývám a kdo chce, může ho zahlédnout. Neskrýval jsem ho ani před nimi. Prvnímu jsem řekl „Jsi osvícený,“ aby viděl, že mu to nepomůže, jen on sám může říct „Jsem osvícený.“ Druhé jsem řekl, ať prostě ty tři věci dělá a může být osvícená v tu ránu, Když si říká „Cítím absolutní lásku, jsem holograficky propojená se vším a prožívám okamžik tady a teď,“ pak pro její vědomí jsou ta slova realita. Vždyť už v tuto chvíli vidím, že to všechno má. Jak to říká Neale, nejdříve na to myslíme, pak o tom mluvíme a nakonec to prožíváme. Pro třetího kamaráda je cestou definovat si osvícení podle svých představ a čtvrtá dívka snad zahlédne, že jsem se ještě nevypařil.
 
Každý osvícený člověk dělá taky spoustu dalších věcí, jezdí autobusem do práce, k obědu si dá rajskou, odpoledne staví zahradní domek, v noci spí a ať dělá cokoliv z toho, je to osvícené. Sedím u počítače a píšu - to je to, co dělá osvíceného člověka osvíceným. Myslete jako osvícení, mluvte jako osvícení, konejte jako osvícení a jste osvícení. Jak osvícená žena přechází ulici? Stojí na kraji, koukne se doprava doleva, jestli něco nejede, a přejde. Jak osvícený muž kupuje housku? Příjde do krámu, vezme pytlík, dá do něj housku a u pokladny zaplatí. Jak osvícená žena rozbíjí okno? Vezme kámen, koukne se jestli jí někdo nevidí a mrskne kamenem, až skončí v kuchyni. Jak osvícený muž jede z kopce? Sedí na kole, funí, potí se a kouká na Krkonoše. Už chápete, co je to osvícení?
 
Osvícení nehledejme někde daleko, to není nic vzdáleného, co můžeme najít jen daleko vysoko v Tibetu. Osvícení je něco, co je stále s námi, ať děláme cokoliv. Já jsem si ho poprvé uvědomil, když jsem si žehlil rifle, v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem, že dělám přesně to, co chci dělat. Těmhle slovům neosvícení nevěří. Ale osvícení už jsme, stačí, když si to uvědomíme. Chceš být osvícený? Tak prostě buď osvícený. Od téhle chvíle.
 
Osvícení se nedá popsat, dá se jedině zažít. Jedním z mých přání je, dopřát tento zážitek všem lidem. K osvícení dojde během vteřiny a každý může být osvícený během příští minuty, ale většina lidí se k této vteřině dopracovává roky nebo desítky let. A přitom je to tak snadné. Není nic snadnějšího než být osvícený, to prostě jen JSEM. Všechny věci ve vesmíru JSOU (osvícené), jediným, kdo si toto BYTÍ neuvědomuje je člověk. V uvědomování samotné existence nám brání ego, které nás odděluje od vědomí.
 
Osvícení je stav, kdy ego je mrtvé. Osvícený je každý kámen, každé zvíře, každý strom. A jaké problémy má smrk v rodině? Jaké problémy má s penězi? Komu co dluží z minulých životů? Smrk žije bez problémů a bez chyb a ani jinak žít nemůže, protože nemá ego. Příjde vítr a zlomí mu větev, to není problém, trest ani chyba. Příjde sucho a smrk uschne, ze živého smrku se stane mrtvý smrk. Žiju prostě jako ten smrk, když mě něco svědí, tak se poškrábu. Mé ego je mrtvé, neexistuje, to je osvícení. Chceš být "prosvícená/ý"? Tak řekni : JSEM !!!

Cesty duší 2007