O Prameni

Chci cítit lásku a propojení. A abych tohle cítil, nepotřebuju k tomu žádnou inicializaci nebo zasvěcení, jsou totiž ve mě, v mém srdci, jsou mou podstatou.

Znám Zdroj těch informací. Byl mi představen jako Učení Mistrů a jeden můj přítel mu říká Pramen. Jeho metafora se mi velmi líbí, protože opravdu je to Zřídlo, ze kterého tryská láska. Tryská takovou silou, že jakákoliv snaha omezit k němu přístup je naprosto marná a kdokoliv prohlašuje, že má exkluzivní právo z tohoto Pramene čerpat, neví o čem mluví. Každý z nás, každý člověk na téhle planetě má neomezený a přímý přístup k Prameni a kdykoliv se z něho může napít, nepotřebuje k tomu žádný obřad, není tam nic tajného, posvátného, ten Pramen se nechrání před zvědavostí ani cynizmem. Důležitý je záměr.

Spousta duchovních skupin tvrdí, že pořádají jedinečné a neopakovatelné příležitosti, kterou musíme využít, pokud se chceme spojit s Božským. Tak vzniká strach. Mám se snad bát, že jindy to nepůjde? Mnozí tvrdí, že jsou jedinými oficiálně uznanými učiteli, že ostatní jsou podvodníci. Mám se snad bát, že Pramen, ze kterého čerpám já, je falešný? Další chtějí pro zasvěcení podepsat Závazný slib. Mám se snad bát, že o něco příjdu, když ten slib nepodepíšu? Samý strach, žádná láska. A tak vzniká pocit osamělosti, najednou se cítíme odděleni od Božského, ztratili jsme spojení s lidmi kolem. Máme snad čekat, že nějaký Mistr to spojení naváže místo nás?

Hluboko v sobě mám nejkrásnější představu svého života, kterou hledám, sdílím jí s ostatními a prožívám. Když totéž dělají lidé kolem mě, dokážeme najít společnou nejkrásnější představu našeho života. Každý z nás jí má v sobě a jen sám jí dokáže najít, nikdo jiný to za něho neudělá a ani žádný Mistr mi nemůže říct, co tou představou je. I Mistr může mluvit jen o své individuální představě, k žádné jiné nemá přístup. Pokud někdo mluví o nejkrásnějších představách jiných lidí vzniká něco, co nefunguje, někdo může přijmout cizí představu za svou, ale to není to, co má na Zemi prožít, nejsme tu proto, abychom prožívali cizí nejkrásnější představy, ale své vlastní. Jsem velice obezřetný k lidem, kteří mi začnou tvrdit, že má nejkrásnější představa je falešná, že ta jejich je prává, božská nebo autorizovaná a že bych jí měl realizovat místo své vlastní nepravé. A taky vím, že pokud je moje představa v rozporu s něčí představou, někde hloub je ukryta naše společná nejkrásnější představa, že naše původní představy prostě nejkrásnější nebyly.

Některé skupiny se také zabývají otázkou "autorizace" informací z Pramene. Autorizace ale není důsledkem příslušnosti k nějakému společentví, je obsažena v informaci samé. Je to intenzita světla, která je s informací spojena, nebo opačně řečeno, čím větší tmu (strach, rozpory) informace způsobí, tím nižší je její provázanost s Pramenem. To světlo se projevuje láskou, soucitem, porozuměnít a pochopením, to světlo odstaňuje strach, vytváří harmonii, souznění a jednotu. Ty nejautentičtější informace nikdy nevyvolají strach, ale dodají nám sílu a elán, i při popisu nejnepříjemnějších věcí z nich cítíme lásku, podporu, porozumění. A pokud tohle všechno děláme sami, my sami jsme tím Pramenem.

ii.
Obrazy, které z kanálu (z Pramene) cítíme a vnímáme a vše, co prožíváme, je absolutní pravda. Ale každé slovo, které vyřkneme, je pravdou relativní, dočasnou a podmíněnou. To, co děláme, je skládání relativních informací z různých kanálů. Jedině sdílením se dostaneme zpátky od relativní pravdy k té absolutní - ke společnému vnímání, cítění a prožívání. Naše napojení je úžasný dar všem a každý jsme spojený s jinou částí absolutní pravdy, tak to má být, protože jedině tak dokážeme prožít tuhle pravdu v celé její komplexnosti. Jsme součástí toho kanálu a informace, které námi proudí, jsou synchronní a harmonické. Ve chvíli, kdy ucítíme rozpor nebo odpor, je to signál, že ani jeden kanál není čistý, je potřeba dál hledat synchronicitu a harmonii. Metodou, jak toho docílit, jak kanály vyčistit, je sdílení v Kruhu srdce.

Sdílení informací z kanálu je činnost a jako každá činnost chce cvik a praxi. Naše slova nejsou vždy čistá. („Když mlčíš, věřím ti úplně všechno“). Každá informace z kanálu se dá vyslovit s naprostou láskou a tak, že nevzbudí žádný strach nebo obavu, ale naději, soucit a lásku. Pokud se svých slov bojíme a cítíme beznaděj, pokud ta slova vytvářejí rozpor nebo tvoří strach z těch druhých, ukazuje to na nečistoty v kanálu. Ale pokud vnímáme naprostou lásku a otevřenost, která je za slovy a všechny své pocity sdílíme. energie proudí, vše negativní je v našem vědomí. Touhle zpětnou vazbou se naše kanály čistí.

Pokud máme synchronizované napojení, přivádíme do fyzického světa velice podobné informace. Můžeme vyjadřovat téměř to samé, ale každý jiným slovníkem, v jiných obrazech, souvislostech nebo v trochu jiném kontextu. Ale s jinými lidmi je to naopak, používáme stejný slovník, ale k vyjádření různých informací.Každý z nás je kanálem, každý je důležitý, záleží úplně na každém, protože každý přivádí tu svou klíčovou část absolutní pravdy. Oddělit se od kohokoliv, byť jen od jediného člověka, znamená oddělit se od absolutní pravdy, od života, od Boha. Proto potřebujeme sdílet s každým, všichni jsou těmi kanály už teď, bez jejich dílu bude ta pravda stále jen relativní a ne absolutní. Všechno, co děláme, je vyjádřením naší lásky a pomáháme si navzájem uvědomit si sebe sama. A za to Vám velice děkuji.