Osud? nebo svobodná vůle?
Odpovědí Vesmíru je Láska.
Spousta lidí přemýšlí a hledá, jestli mají skutečně moc nad svými životy, jestli svůj život mohou svobodně měnit nebo je vše osudově dáno či je život pouhou hrou náhody, jestli mohou změnit svůj osud. A výsledky jejich pátrání jsou velmi rozporuplné a dvojznačné, pravidelně potvrzující obě varianty, což se neslučuje s přirozenou logikou, která žádá potvrzení buď jednoho nebo druhého fenoménu. Je to proto, že jsme narazili na hranice našeho současného dualistického chápání vesmíru a jeho zákonitostí a musíme nalézt nové paradigma, nový pohled či novou perspektivu, abychom pochopili, kam dále vede naše cesta. Hledání odpovědi pak může zásadně změnit náš život.
Dokud je naše vědomí v dualitě, skládá se svět z protikladů. Jednou z takových dvojic jsou i osud a svobodná vůle. Ze světa protikladů vede cesta do světa celistvosti či jednoty, kdy se na oba fenomény díváme jako na vyjádření jediné skutečnosti, která se manifestuje dvojím způsobem jako osud nebo jako svobodná vůle a kde obě strany jsou v souladu a harmonii, kde se navzájem podporují a doplňují, nikoliv aby soupeřili o svou jedinečnost. Jsou to dvě cesty, které směřují k jedinému cíli.
Obě směřují k „podstatě vesmíru“, jsou jako ukazující prst. A tak je důležité si uvědomit, že důležitý není prst samotný, ale to, nač ukazuje. Podívejme se tím směrem, co vidíme? (…)
Osud i svobodná vůle jsou SMĚRY, čili jakési vektory, kudy se pohybujeme životem, buď osudově nebo svobodně. Nelze si na ně sáhnout a jsou proměnlivé, protože vždy záleží na tom, kde se my sami nacházíme a kam chceme dojít, buď se svobodně zvoleným cílem nebo osudově daným. Nemají tedy samostatnou existenci, ale jsou projekcí něčeho, co je za nimi. Jsou podobnou iluzí jako čas (minulost a budoucnost), prostor (oddělenost) či karma (dobro a zlo) a jsou s těmito jevy také provázané, protože všechny směřují různými cestami k jediné podstatě.
Je nad rámec tohoto článku popsat všechny souvislosti mezi osudem, karmou, svobodnou vůlí, časem a prostorem nebo vyjevit mechanismy jakými se manifestují z Podstaty do 3D fyzikální reality. Účelem tohoto textu je popsat, jak se dostat ze světa duality do světa celistvosti, od osudu či svobodné vůle k „podstatě“.
Osud i svobodná vůle popisují vztah člověka k vnějšímu světu a vlastně ho vidí jako od toho světa odděleného, buď z vnějšku řízeného jakousi neviditelnou silou osudu nebo prosazujícího svou vůli navzdory vnějším okolnostem. Celistvý nedualistický pohled vidí člověka jako integrální součást vesmíru a vše, co on dělá, jako vesmírný proces. A zdroj, odkud všechno lidské jednání vychází, hledá uvnitř člověka, v jeho srdci, v jeho tužbách a představách.
A co nacházíme uvnitř lidských srdcí? Co je tam uvnitř pod slupkou masek, strachu a cizích vizí? Jsme plní světla, nadšení, radosti, harmonie a LÁSKY. Tahle láska je naší podstatou, kterou vždy najdeme. Tahle láska je tím, co máme společné a co nás propojuje, je to totiž jediná láska, která existuje. Uvnitř nás není žádný osud ani svobodná vůle, jen tato čistá a absolutní láska, kterou každý svým způsobem vyzařujeme do okolního vesmíru. Jsme si toho vědomí nebo to popíráme? Přijímáme to nebo s tím bojujeme? Jsme s tím v souladu nebo ve sporu? Jedině na tomhle našem vnitřním stavu záleží, jakým způsobem tu lásku posíláme dál, jestli jako odpor, boj či nesoulad, či jako souznění, harmonii a přijetí.
Nestojí před námi žádná osudová volba, nemůžeme se svobodně rozhodnou to uvnitř nás přijmout nebo odmítnout. Je to totiž naše podstata, která je mimo sféru svobody i sféru osudu, je to čistá láska. A tou jsme navěky. Jsme si jí vědomí nebo nejsme? Svobodná volba je vnější čin, osud je něco co přichází z vnějšího světa, ale zde před námi stojí jiná výzva – cesta k sobě, cesta do srdce, uvědomění si své pravé podstaty. Jak toto pochopení toho, kým skutečně jsme, ovlivňuje naše vnímání vnějšího světa?
Uvědomujeme si, že od ničeho nejsme doopravdy odděleni, že prostor mezi námi je iluzí. Uvědomujeme si, že podstatné je to, co prožíváme právě teď, že minulost nelze změnit a budoucnost neexistuje, proto je iluzí i čas. Uvědomujeme si, že ať uděláme cokoliv, jsme dokonalou součástí dokonalého božského stvoření, že nic nemůžeme udělat špatně, proto je i karma iluzí, nikomu nic nedlužíme a nikdo nám nic nemusí splácet. Uvědomujeme si, že celý náš život je jednotný s majestátným proudem Života a tak svůj osud můžeme pouze naplnit, nikoliv změnit. Uvědomujeme si, že to, co tryská z našeho srdce a co děláme s láskou a nadšením, dokonale podporuje boží záměry, proto i svobodná vůle je iluzí, když víme, kam kráčíme, co chceme prožívat a jaký svět tvořit.
Z jasného světla, které máme v srdci, vychází manifestující paprsek a osvětluje kousek našeho života. Je to energie, kterou můžeme použít k proměně reality kolem sebe, je to jasný záměr, který vysíláme do vesmíru a na který vesmír reaguje.
Srdce člověka a vesmír jsou součástí jediné skutečnosti, jsme propojeni. Proto, co máme uvnitř, to vidíme kolem sebe. A tím, jak se proměňuje naše vnitřní prostředí, mění se i vesmír kolem nás, mění se lidé, jejich vztahy k nám, mění se naše možnosti.
Vesmír funguje tak, že my do něho vysíláme své záměry a on nám vrací výsledky. Pokud to děláme nevědomě a nevíme, co vysíláme, často se nám výsledky nelíbí. Čím vědomější záměry máme, tím jasnější je jejich realizace. Čili Vesmír není generátor náhod ani determinátor osudu, ale stroj na záměry.
Ale vesmír neplni úplně všechno a hned, co si přejeme, dokud nemáme zcela jasno, co chceme. Splnění záměrů trvá nějaký čas, abychom si mohli rozmyslet, že to opravdu chceme realizovat a tím jsme chráněni před realizací záměrů, které jsou ničivé či bolestné. Také je těžší realizace takových záměrů, které nejsou naplněny láskou, jdou proti smyslu našeho života nebo proti záměrům jiných lidí nebo jsou v rozporu se záměry celého lidstva či vesmíru, tím se nás vesmír snaží popostrčit směrem, kde jsme v souladu s tím vším a kde je tvoření snadnější a radostnější, kde láska je jediným motivem veškerého konání. Nemůžeme svou svobodnou vůli prosadit proti svobodné vůli Vesmíru, můžeme s ní být pouze v souladu.
Osud? Nebo svobodná vůle? Tahle otázka nemá řešení. Klíčové je si ale uvědomit kdo jsme, co právě teď prožíváme a čeho chceme dosáhnout, to je směr naší cesty a když děláme to, co nás baví, co milujeme a co přináší radost nám i ostatním, žijeme nejkrásnější život podle svých nejúžasnějších představ. Proto jsme tady.
Přijetí této skutečnosti je prvním krokem na Cestě. Co si ovšem skutečně přejeme? Jaký je smysl našeho života? Co je tou naší individuální nejkrásnější představou? Tohle se tady nedočtete, odpovědi jsou tam u vás venku, ve vašich srdcích. Chcete ty odpovědi znát? Ptejte se tedy sami sebe, pokládejte tyhle otázky lidem kolem sebe a naslouchejte jejich odpovědím, sdílejte s druhými své vlastní odpovědi a pozorujte jejich reakce na své záměry. Na tohle hledání nejsme sami, máme na to ty druhé, lidi kolem sebe, kteří nám dávají zpětnou vazbu na naše přání. Jak se cítíte, když slyšíte to, co chtějí lidé kolem Vás? Ladí to s Vámi, podporuje Vás to nebo se toho bojíte? Povídejte druhým o svých pocitech a pozorujte jak se záměry lidí kolem Vás proměňují, pozorujte, jak se také mění Vaše vlastní záměry. Dovolte záměrům se měnit, buďte odvážní a opusťte individuální i společné záměry, které nevedou tam, kam chcete.
Je to interaktivní proces, kde funguje mnoho zpětných vazeb. Není zde žádná definitivní odpověď nebo konečný záměr, ale proud života všechno mění. Na poprvé vyšleme nějaký záměr, sdílíme ho s lidmi, a lidé kolem nás nám ho vrátí v podobě v jaké ho pochopili, často se nám to velmi nelíbí, obzvlášť když ten náš záměr je v protikladu s jejich záměry. Ale oni nám dávají šanci ten náš záměr změnit a třeba ho jen přeformulovat tak, aby mu druzí lépe porozuměli a třeba poznali, jak jejich záměry s tím naším pasují. Když provedeme změnu a pošleme do světa pozměněný záměr, kolotoč se opakuje. Pak po třetí, podesáté, posté. Když to děláme nevědomě a nevíme, čeho chceme dosáhnout je to dlouhý proces plný nedorozumění, bolesti a ztrát.
Náš život se změní, když tohle všechno děláme vědomě s cílem vypilovat ty naše záměry, zaostřit paprsky světla, co vycházejí z našich srdcí, tak, že jsou v absolutním souladu s lidmi kolem nás, s Bohem s vesmírem a jsou plné absolutní lásky. Takové záměry nám dávají křídla a my letíme na tvořivé vlně. Když jsme ve skupině lidí, kde všichni takhle na sobě chtějí pracovat, dostáváme rychle nazpět zpětnou vazbu a za jediný den zde můžeme prožít to, co v normálním životě za rok nevědomých pokusů a omylů. Je to jako brousit diamant...
Tvoříme Novou Zemi, jejíž podstatou je Láska, která vytryskla z našich srdcí a spojila se v prostoru mezi námi v novou skutečnost. Je to osud nebo naše svobodná vůle, že to takto dopadlo? Ne, je to záměr, se kterým jsme se inkarnovali na Zemi a realizujeme ho jak nejlépe dovedeme.
Cesty duší 2009