Poznámky z Facebooku (1)

 Vyhoření

20. červen 2011

Člověk má tu schopnost, že i když úplně vyhoří, dokáže se znova naplnit a opět vzplát. Je to tím, že nejsme uzavřenými nádobami s ohněm, ale spíš hořáky napojenými na zdroje plamenů celého vesmíru. Vyhoření nastává jen tehdy, když se odpojíme od Zdroje, když zablokujeme přísun těch hořlavin a třaskavin, které vyživují náš život - lásky, moudrosti, přijetí, odvahy atd. Při vyhoření padneme na Zem, ale planeta pod našima nohama je horká a vždy nám dodá energii, abychom mohli opět vstát a opět zazářit.

Ne vše, co kdekdo označí za "důležité poselství" takovým poselstvím skutečně je

13. červenec 2011

Pro nadcházející transformaci vědomí je absolutně nejdůležitější vnitřní spirituální práce každého z nás, je to hledání odpovědí na otázky: kdo jsem? co cítím? co chci v životě dělat? co je smyslem mého života? co můžu tady a teď udělat pro jeho naplnění? jaká je má nejkrásnější představa o životě na Zemi? - jsou to všechno informace, které procházejí skrze nás a nikdo na celém světě nemůže ty otázky zodpovědět za nás. Nejsou napsané v žádné knize, nemá k nim přístup ani nejsvatější guru a je absolutně jedno, co si o tom myslí mimozemšťané, vláda USA či astronomové amatéři, co věští konec světa. Všechny ty konspirační teorie a strašení mají jediný cíl - odvést naší pozornost od hledání odpovědí na výše zmíněné otázky - protože právě v nich se skrývá Nová Země.

Tvoření Nové Země

14. červenec 2011

Všechna zjevená písma i všichni zvěstovatelé a proroci jsou dnes zpochybněni. Neexistuje už žádný psaný text, ke kterému by se nedal najít aspoň jeden opačný či vyvracející názor. Takže jediná absolutní pravda je prohlášení každého z nás, co právě cítí a co právě chce. Jedině tohle sdílení nikdo nemůže zpochybnit.

Kupodivu to stačí k vytvoření Nové Země. Stačí s odvahou mluvit o sobě a naslouchat druhým, když sdílí pouhé dvě odpovědi na dvě prosté otázky: co cítíš? a co chceš? Pokud je lidé sdílí upřímně a podle hlasu svého srdce, naprosto automaticky se spojují. A tvoření Nové Země pak máme v sobě geneticky zakódováno. Všechny ostatní informace, které k nám přicházejí ze světa, jsou balast, který odvádí naší pozornost - všechna proroctví, všechny posvátné svitky, veškerá zvěstování, nic z toho nám ve tvoření NZ nepomůže. Pomohou nám ale druzí Živí lidé, kteří nám naslouchají, dávají nám pozornost a sdílí s námi své odpovědi.

Svoboda je iluze

18. červenec 2011

Nikdo a nic na světě není svobodný tak, jak si to někteří lidé vysnili. Představa svobody se většinou vztahuje na to, co nechceme, aby nám dělali druzí lidé. Jenže nefunguje říkat druhým, co by měli nebo neměli dělat, abychom my byli šťastní.  Funkční je začít u sebe, najít tu svou vizi a tu realizovat. A pak je srozumitelnější druhým říkat, že "chci dělat to, po čem má duše volá" (= stavět domy, učit děti, malovat) než že "chci od vás svobodu". Taky se zjistilo, že jakmile se začne tvořit zóna svobody, vždy se zákonitě někde jinde objeví zóna útlaku, jsou to spojené nádoby. A pokud se chceme zbavit útlaku, musíme opustit i současnou ideu svobody, pak se teprve může objevit "zóna lásky". Svoboda je totiž to, co dáváme druhým. Nebyli jsme svobodní před vznikem této civilizace a svobodu nezískáme ani tím, když jí opustíme nebo zničíme. Snít o svobodě je marné a vede to jen k iluzi (či možná lži), že jsme otroci.

Současnost, kterou mnozí vnímají jako otroctví, je paradoxní v tom, že je výsledkem mnohasetletého boje za svobodu. Vystřídaly se tu různé režimy, proběhlo zde mnoho revolucí, rozpadaly se a vznikaly státy - lidé se zbavili spousty omezení, ale necítí se svobodněji, protože se objevila mnohá jiná omezení. A je tak otázka, jestli to byl opravdu boj za svobodu nebo třeba za respekt, za prostor. Kdy už nám dojde, že žádná revoluce nás neosvobodí? Že zde není žádný osvícený vůdce, který nás dovede od světa absolutní svobody? Důvod je prostý: svoboda je iluze.

Když vstoupíme do hlubin své duše a zkoumáme, kým skutečně jsme, zjistíme, že nemáme žádnou svobodu si to vybrat. Vše v nás je pevně dané, máme to v sobě zakódované a nemáme svobodu to změnit. Jsou to věci, které jsme si přinesli z duchovního světa: kým jsme, co milujeme, co nás činí šťastnými, co se nám líbí, co chceme dělat. Je to absolutní a bez možnosti volby, jediné, co můžeme, je to přijmout a žít naplno podle svých darů. Spousta lidí si ovšem myslí, že tak žít nemusí, že si svobodně mohou vybrat něco jiného, ale celá realita vesmíru je proti nim a tak prožívají mnoho bolestí - naše bolestná současnost je pak součtem "svobodných" rozhodnutí miliard lidí, kteří nedělají to, co jim velí srdce, ale myslí si, že si svobodně můžou dělat, co chtějí.

Změna nastane ve chvíli, kdy rezignujeme na pofiderní hledání mytické svobody a zaměříme se na to, co skutečně chceme, co je naším snem, jak si představujeme život na Zemi podle našich nejkrásnějších představ.

Facebook a změna světa

21. červenec 2011

Při tvoření Nové Země je třeba sdílet s druhými lidmi život, hovořit o sobě a naslouchat druhým. A je třeba sdílet dva základní druhy informací: co cítíme a co chceme. Když se právě tohle sdílí, vzniká ta energetická síť mezi námi, ze které Nová Země vyrůstá. Sdíleli jsme to v Kruzích srdce, ale to nás bylo tak 20 a já jsem si tehdy říkal, že by bylo fajn mít Kruhy s miliardami lidí, už tehdy mě napadlo, že by to mohl být nějaký počítačový program či systém. Když se objevil Facebook, pochopil jsem, že je to ono. V současnosti ovšem lidé na FB sdílejí většinou všechno možné, jen ne to, co cítí a co chtějí, takže k žádnému propojování nedochází. Ale občas s tím začnou a pak to vyvolává revoluce. Takže chápu Facebook jako náš nástroj ke změně světa, který se zatím učíme používat.