Pravda je něco ZA slovy a tak je slovy nevyjádřitelná

Když slova používáme, můžeme jen na pravdu ukázat, ale podívat se na ní musí každý sám. Pokusím se o to...

Pravda je stav bytí, kdy vše je na svém místě a v souladu se vším, kdy vše do sebe zapadá, jedno na druhé navazuje, je propojeno a podporováno. Takto chápanou pravdu pak hledám tak, že hledám to svoje místo v řádu bytí, hledám to, kým skutečně jsem, co chci v životě dělat a jaký chci tomu všemu dát smysl...a když na tohle odpovídám, mé odpovědi jsou pravdivé a skrze ně vyjadřuju Pravdu. Nemůžu jinak.

Nejlépe jak dovedu (čtvrtá dohoda) vyjadřuju to, co cítím a co chci. Mluvit pravdu a být pravdou je pro mě právě být pravdivý a upřímný v tomhle sdílení. Někdy je to těžký a někdy raději mlčím, ale vždycky, když jsem našel odvahu a v pravý okamžik to sdílel, byl to pro mě největší posun a skok a návrat k podstatě toho, kým jsem.

Nedělím slova na pravdu a lež, ale vím, čemu dávat pozornost a co je irelevantní. Dávám bedlivý pozor, když druzí lidé sdílejí, co právě cítí a čeho chtějí dosáhnout a ignoruju jejich řeči o druhých lidech, jejich soudy a hodnocení. Ty jsou totiž vždy falešné. Jediné, v čem máme vždycky pravdu, která je absoultní, je to, když sdílíme své pocity a záměry.