Předvolební taškařice 2009 (únor-červen)

Co hodláte udělat proto, aby Paroubek nezvítězil?

16.2.2009

Pan Paroubek je hrozný politik a představa, že by se stal předsedou vlády, je děsivá. Ale co s tím? Spoustě Čechů, 30 až 40 %, se prostě Jyrka a jeho soudruzi libí. Jsou okouzleni hrubým a nabubřelým Paroubkovým stylem, oslovuje je jeho negativistická a nenávistná rétorika, slizký populismus považují za legitimní politiku a spolupráce s rudými jim nevadí.
Už teď se spousta lidí bojí, až ČSSD napochoduje do Strakovky, a začne čoromoro stokrát větší než je bordel kolem poplatků. A nepříjemné svírání kolem žaludku mají nejen obyčejní voliči pravice, ale i podnikatelé nebo bohatí lidé, kteří ke svému majetku přišli legálně a poctivě.

Spousta jich píše tady do blogů a já se jich ptám, co hodláte udělat proto, aby Paroubek nezvítězil? A čas se krátí, protože volby se blíží.

Obvyklá taktika je nalít prachy politickým konkurentům, ale to v Čechách přestalo fungovat, protože ODS je v bleděmodrém to samé a těžko očekávat, že se během pár měsíců změní. A jakou změnou proti současnosti jsou další nově vznikající strany, které nikdo nezná a které pravděpodobně dopadnou stejně neslavně jako jejich předchůdkyně?

Dlouhodobé řešení je jen jedno, zaměřit se na voliče, ty miliony Čechů, a pomoci jim najít jiný smysl života než nadávání na politiku a čekání s žebravou dlaní, až co mocipáni dají. A jde to, i Češi dokážou být tvořiví, nadšení, velkorysí, přejícní a samostatní. Už teď je v Čechách spoustu lidí, kteří kašlou na politiku, ať pravou, levou nebo zelenou a jedou si svůj život po svém a se zaměřením na skutečné priority lidského života jako je rozvoj osobnosti, nalezení smyslu života, harmonie vztahů mezi lidmi, budování udržitelných společenských vazeb atd. Co třeba páni podnikatelé podpořit tyto „jiné" Čechy, kteří své vztahy budují na důvěře, vzájemné podpoře či sdílení hojnosti? Co místo koupě třetí vily nebo tryskáče umožnit pár Čechům pracovat na rozvoji společnosti? Co místo nadávání na to, že Češi jsou hrozní, najít pár takových, kteří jsou úžasní? Třeba právě oni inspirují ty miliony k úplně jinému životu...

ČSSD ještě volby nevyhrála

16.4.2009

Byl to jen průzkum veřejného mínění a ve svobodných médiích zavládl pesimismus. Voliči ČSSD nezklamali a vyhlásili věrnost svému vůdci. Paroubek průzkumy miluje a tak dostal, co chtěl. Ale nic víc. Předvolební kampaň ještě nezačala, tak nestahujme kalhoty, brod je daleko.

Je jasné, že voliči ČSSD iDnes, kde nezůstává na pánech Paroubkovi a Rathovi nit suchá, nečtou. Může zde být tisíc chytrých úvah o politice ČSSD, o tom, co pánové Paroubek a Rath dělají, ale z průzkumů předvolebních preferencí je zřejmé, že těm, co ČSSD volí, je to jedno. Možná nemají internet. A za půl roku dají Paroubkovi svůj hlas. Co s tím?

Můžeme tu nadávat jak křečci, spílat jim do debilů, kroutit se a poskakovat, ale reálný efekt ve světě tam venku to má minimální. Paroubek má aureolu vítěze, člověka z lidu, který myslí na lid a stará se o jeho blaho. A nějaká zahraničněpolitická katastrofa způsobená krachem evropského předsednictví nepřeváží u voličů ČSSD blažený pocit z třiceti korun ráthovného. A že masivně porušují zákony? To dělal Jánošík taky. A že jejich „protikrizové balíčky" srazí podnikatele do kolen? Hlavně že pracující lid neumře hlady.

Tak to je, ale to není konec příběhu a my máme svobodu něco s tím udělat. Takže dámy a pánové, jak využijeme těch pár měsíců do voleb? Dokážeme vymyslet něco, co zvrátí nalinkovaný vývoj, že 17.listopadu, 20 let po první sametové revoluci, premiér Paroubek představí ve Strakovce svou komunistickou vládu? Stále máme šanci.

Nespoléhejme na to, že nás někdo zachrání, rozhodně ne současná pravice. Ta není řešením, ale součástí problému. Prostě politika, pravicová i levicová, je problém. Pánové politici, leví i praví, si tam nahoře čachrují s hračkami, rozdávají si karty či hrají mocenské šachy a svět tady venku je zajímá opravdu okrajově. Je čas jim ty bábovičky rozmetat a začít novou hru, podle jiných pravidel. Pánům se samozřejmě takováhle představa nelíbí, je totiž mimoústavní a nezákonná, ale tak už to na světě chodí, když zákony a ústava vytvářejí politiku, ze které se dělá normálnímu člověku mdlo. Je to jako s nemocným doktorem, který potřebuje operaci, těžko si jí udělá sám. Ten, kdo má problém s politikou jsme my, takže od nás lidí z venku mimo politiku musí přijít radikální řež do toho hnisavého nádoru. Říká se tomu revoluce. Přišel čas na druhou sametovou?

Paroubek a vejce

26.5.2009

Jistě, vejce není argument v demokratické politické diskusi. Ale při metání vajec po Paroubkovi a jeho melodyboys nejde o politiku. Podstata je v tom, že jeden chytrolín maje dostatek peněz, času a drzosti, obsadil veřejný prostor a začal nás zahlcovat svými řečmi plnými nenávisti, lží a urážek.
Veřejný prostor je část světa, kde se společně pohybujeme, který sdílíme, kde se setkáváme a kde komunikujeme. Tvoří ho ulice a náměstí našich měst, kavárny, obchody, kina, ale taky média jako jsou televize, rozhlas nebo noviny. A platí v něm pravidla slušného chování. Tahle pravidla neschvaluje demokraticky žádný parlament, vytváříme si je sami tak, aby se nám v tom společném veřejném prostoru dobře žilo. Nebudu tady o těch pravidlech psát (definovat je), ale většina z nás cítí, že jsou založena na věcech, jako je ohleduplnost, laskavost, úcta k druhým, respekt k času a názorům spoluuživatelů toho prostoru atd. Pokud jsou tato pravidla ctěna, může v tom veřejném prostoru jako nadstavba probíhat demokratická politika.

Co se ovšem stalo teď. Jeden neomalený hulvátský drzoun využil pravidlo, že do veřejného prostoru má přístup každý a začal se tam roztahovat a prohlašovat ten prostor za vlastní, vykřikovat tak, že ostatní neslyší vlastního slova, každého na potkání uráží a chce komandovat, vymýšlí si a lže a protože má dost peněz a nějakou tu rádoby moc, někteří (média) snad z touhy po zisku nebo ze strachu těmi jeho řečmi zaneřádili celý ten veřejný prostor tak, že před tou nenávistí a lží téměř není úniku, dokonce ani děti se před nimi neschovají.

Vlastně je to okupace, neproběhla žádná debata o tom, jestli nebo v jaké míře stojíme o to, vidět a slyšet pány Paroubka a Ratha. Teď se k nám cpou x-krát denně z televize nebo z novin, každé volné nároží je olepené jejich oranžovými kecy a celá politika je jeden velký souboj s jejich arogancí a mocichtivostí. A není zde žádný „demokratický" mechanismus, který by umožňoval lháře vykopnout a ty jeho lži vymazat, protože pán má prachy, pán je v parlamentu, pán si může „demokraticky" dělat a do televize říkat co chce. Ale vocaď pocaď.

Ten Paroubkův nenávistný křik prakticky znemožnil demokratickou debatu v tom veřejném prostoru, politika se smrskla na pouhé překřikování bez obsahu, nikdo neslyší racionální argumenty a místo hledání řešení všichni politici jen vymýšlejí jak křičet ještě víc. Dnes je Paroubkovo řvaní až terorizující a citlivým jedincům se z něho dělá špatně a pobyt ve veřejném prostoru je stresující. Těžko co s tím dělat a nějaké rozumné řešení dnes nemají ani ostatní politici. Snad totální porážka ve volbách by Paroubkovi ucpala ústa. Ale co když tím řvaním naopak volby vyhraje?

A tak když mimo chvíle voleb neexistují demokratické mechanismy, jak křiklouna umravnit, nastupují sebezáchovné mechanismy platné v tom veřejném prostoru. Většina přítomných od takového hulváta uteče, ale to není řešení, protože pán si pak myslí, že je vítěz a roztahuje se ještě víc a křičí čím dál hlasitěji, aby ho slyšeli i ti, co utekli. Někteří si ovšem naivně myslí, že ho utiší tím, že mu začnou tleskat, že aspoň přestane křičet na ně a bude řvát na druhé. Druhým řešením je s láskou se modlit, až ten řev přestane a křiklounovi dojde dech a prachy. Třetím pak dát mu před držku, to často ten hysterický záchvat zastaví, ale křiklouni jsou často bojovní, takže z toho pak bývá hospodská rvačka. Žádné řešení není ani dobré ani špatné, jen záleží na nátuře každého z nás, které zvolíme.

Když začal Paroubek před čtyřmi lety se svým řevem, zvolil jsem metody modlení a stažení, ale jak se k němu začali přidávat další (Rath, Filip, Klaus) a řev sílil, začala mě docházet trpělivost. A když to teď vypadá, že bych tohle řvaní měl po jeho vítězství ve volbách poslouchat další čtyři roky, myslím, že přišel čas na ten políček, aspoň symbolický v podobě vaječného bombardování. Snad tak dojde více lidem, že arogantní hulváti se nevolí.

Na tyrany se páchají atentáty, na velké tyrany platí jen velké atentáty. Paroubek je ovšem takový malý český tyránek, který nás terorizuje, když se koukáme na televizi, proto atentát na něj pomocí vajec je přiměřený způsob, jak vyjádřit naše znechucení.

Vejce a Paroubek

27.5.2009

Patřím k Vrhačům. Je úžasné, že už Vám nemusím vysvětlovat, co a na koho vrhám, přesto to udělám. V rámci demokratické diskuse. Jsem klidný, mírumilovný a vysokoškolsky vzdělaný člověk, ale prostě když potkám Ing.Paroubka, dostanu zvláštní vztek a touhu mrsknout po něm vejce. Ten vztek je zvláštní proto, že mi kupodivu činí radost, je takový primitivní, škodolibý a potutelný, jako když dráždíte někoho, kdo se nechá, a jakmile to vejce hodím, vztek se mění v salvy uvolňujícího smíchu.
Pana Paroubka jsem zatím osobně nepotkal, jeho společnost nevyhledávám, proto jsem ještě žádnými vejci neházel, ale co není, může být. Varuju pana Paroubka preventivně, jestli mi vleze nějakým svým mítinkem do osobního prostoru, čili dostane se ke mně na dostřel, tak jednu schytá. Proč zrovna on, když máme spoustu dalších nakřáplých politiků? Většina mi je naprosto lhostejných, tak proč mě dráždí zrovna Paroubek? Toť otázka.

Vejce. Vejce. Vejce. Zatím jich na Paroubka letělo asi deset a netrefilo se pořádně ani jedno. Přesto se z nich během týdne stalo politikum (čili naprosto marginální zástupný problém vytvořený politiky proto, aby měli co řešit) prvního řádu, které plní první stránky novin. O vejcích se vedou hlubokomyslné politologické, psychologické i filozofické debaty, novináři radí, jak je správně házet, kuchaři, co z nich vařit, čistírny, jak odstraňovat vaječné skvrny. Vejce se staly mediálním symbolem. A hod vejcem je politický čin. A je zajímavé sledovat, co a jak dělají ti, po nichž jsou metána, jak padají jejich masky a ukazuje se jejich pravá tvář, ze které můžeme velice přesně usoudit, jak by vypadala tahle země poté, co by Paroubek vyhrál volby.

Spousta lidí se směje, někteří tleskají, část se rozčiluje, jsou tu i ti, co už to nudí. Někteří s kamennou tváří říkají, že vejce není argument v demokratické diskusi. Jistě, ale na internetu se už vyrojilo takové množství argumentů proti Paroubkově politice nenávisti, státního poručníkování a rozhazování cizích peněz, že kdo chce diskutovat, ten může. Paroubek pořád vyzývá k diskusi, proč se tedy nezapojí do téhle? A místo toho chce poslat na nás Vrhače policii? Že by mu na mítinky přestali chodit lidi, kteří se začali zamýšlet nad tím, proč tak asi někdo na toho miloučkého Paroubka hází vejce?

Kdy se ve mně ten vztek začal hromadit? Asi od té doby, co k nám začal pan Paroubek chodit na nezvanou návštěvu. Vždycky vylezl z televizní obrazovky, většinou rudý vzteky, křičel, nadával, urážel. Často jsem si říkal, co jsem mu zlého udělal, že je na mě tak neomalený a vulgární, proč a zač mě nenávidí, čím jsem ho tak rozčílil, že mi vyhrožuje a že mě ponižuje. Nic mě nevysvětloval, býval příšerně arogantní a egoistický, ale postupem doby mě začalo docházet, proč k nám leze. Baží po moci, úplně se tetelí, když si představí, že je premiér, že rozhoduje a poroučí, rozkazuje, určuje směr, vládne. A teď potřebuje můj hlas a je vzteklý, že jsem mu ho nedal, protože nepodporuju ty, kteří lační po moci tak chorobně jako on.

Tehdy začal lhát a pomlouvat mě, vymýšlel si hromady kravin, cítil jsem se manipulovaný a podváděný a nějak s ním diskutovat? Zkuste nějakému pánovi v televizi něco vykládat, pravděpodobně vás neuslyší. Začal jsem ho tedy vyhazovat, jakmile se objevil jeho obličej, skoro vždy rudý, nasupený a plný zlosti. To už jsem často nečekal ani na první slovo a přibouchl dveře. Ale ten člověk je naprosto neomalený a leze vám do baráku zase a zase.

Pohár mé trpělivosti začal přetékat, když jsem ho začal potkávat padesátkrát denně na ulici s velkými nápisy plnými lží, pomluv, falešných slibů a podprahové manipulace. Ovšem s pány na billboardech se taky špatně diskutuje, vykydnou jednovětou lež, kterou osočený musí hodiny vyvracet, ale to už často nikdo neposlouchá. Diskuse, diskuse, diskuse. Rád diskutuju, ale ta diskuse musí být založena na vzájemném respektu a naslouchání, ne že jeden pořád mluví a druhý se nedostane ke slovu.

Diskutovat s člověkem jako je pan Paroubek se mi fakt nechce, protože nerespektuje nikoho, naslouchá jen svým vlastním žvástům a ostatní okřikuje a umlčuje (což předvedl už tisíckrát). Umím si živě představit, jak by probíhala taková „demokratická diskuse" na Paroubkově mítinku: „Tak pojď mladej, pověz nám něco chytrýho, co tě naučil papouškovat modrý tým, pojď nám udělat obecního kašpárka, ať se pobavíme." V téhle předvolební mele o diskusi nejde, je to jen o křiku. A tak když vyletělo první vejce, došlo mi, že je to stejně dobrý argument, jako jakákoliv Paroubkova lež.

Vejce jako symbol Paroubkovy vize světa... hod vejcem jako důsledek sociálně demokratické politiky... skořápka jako podstata volebního programu atd. Když se na to podíváme touhle optikou, je tahle vaječná válka vlastně filozofickou rozpravou nejvyšší úrovně. Tedy nejvyšší úrovně, jaké jsme schopní. Vlastně je to hrozná bžunda a sranda, vždyť si představte ty „morální" důsledky: Paroubek s omeletou na hlavě...Paroubek sedící pod deštníkem jak zmoklá slepice...nafoukaný Paroubek s nosem vzhůru, ale páchnoucí po pukavcích...chachachacha...uznávám, že je to dětinské, ale doopravdy uvolňující a osvobozující. Jako každý smích, který upustí páru, v okamžiku, když se všichni tváří smrtelně vážně a přitom jsou směšní.

V nějakých novinách probíhala diskuse, co by měl pan Paroubek udělat, aby zabránil dalším útokům. Jestli je opravdu vhodné mít policejní ochranu nebo jestli by to měl brát s humorem atd. Spousta zajímavých názorů a co si o tom myslíme my Vrhači? Ano, pan Paroubek může velice rychle skoncovat s útoky, stačí jediné, když si koupí nějakou pěknou restauraci nebo jídelnu někde na Vysočině a navždy zmizí z politiky. Věřím, že to bude krátce po jeho totální prohře v říjnových volbách.
 

Kolik Andělských masakrů bude třeba?

28.5.2009

Lžou, lžou a lžou. Lidé i Andělé po nich házejí vejce, protože už ty lži nemůžou poslouchat, neschovají se před nimi, není kam utéct a Oni lžou zase a zase. Nacisti? Nenávist? Občanská válka? To mluví páni politici o nás nebo spíš o sobě?
Včera na Andělu neplatila pravidla „politické demokratické diskuse", protože se stále zřetelněji ukazuje, že ta pravidla si udělali páni politici pro sebe a to tak, aby nám zacpali hubu. „Dej nám jednou za čtyři roky hlas a pak máš právo mlčet." - tohle je pravidlo číslo jedna. Pravidlem číslo dvě je, že do řízení státu, rozhodování o společných penězích a schvalování zákonů nemají lidi (a dokonce ani poslanci) co kecat, pokud nejsou ve stranickém sekretariátu. Pravidlem číslo tři je, že lhát se smí, když je to v politickém zájmu. To, co jsme včera andělsky na Andělu vyjádřili, je, že Vám páni politici na tyhle pravidla SEREM. V zápětí to prezident komentoval: „Je to útok na principy demokratické soutěže politických stran." Ano, pane prezidente, máte pravdu, útočíme na ty Vaše „principy", podle kterých se skutečně chováte, protože se ukazuje, že podporují hulvátství, aroganci a pomáhají dostat se k moci všehoschopným populistům. A žádáme zavést do politiky takové principy, které podporují slušnost, ohleduplnost a laskavost a dovolují věnovat se řešení skutečných problémů společnosti, ne takovým kravinám jako je vajíčková válka, poplatková válka, válka o šrotovné, válka o předsednictví v EU atd.

Nejsme politici a není naší prací definovat ty principy a vytvářet ta pravidla, to je na Vás pánové, jste za to královsky placeni z našich daní. Tak se snažte. A názorně nám v dennodenní politice předvádějte, jak podle nich jednáte. Vaší slušnost odměníme naší slušností, vaše podrazy, lži a nenávist rozbombardujeme hromadami vajec (skutečných či virtuálních), protože nic jiného na vás asi neplatí. Sledovat Vás, jak jednáte podle těch současných „principů" je opravdu k zblití. Těžko s tím něco naděláme při sledování televize, nenasloucháte tomu, co jsme Vám už roky říkali s andělskou laskavostí a ohleduplností, dojde Vám to aspoň tehdy, když Vám na hlavě přistane tuna vajec? Zatím to tak nevypadá. My dnes skládáme vejce, odložíte Vy své lži, aroganci a nenávist?

Časy se mění a s nimi se musí měnit i demokracie a její metody, to, co bylo vymyšleno před dvě stě lety, dnes v době internetu a komunitních sítí prostě už nestačí. Nám to nestačí. Věřím tomu, že nejméně polovina včerejších vrhačů vyjádřila svůj názor písemně na internetu, zajímáte se o to? Čtete to? Ptáte se těch lidí, co skutečně chtějí? Zajímají Vás vůbec naše názory, kterých je plný internet? Pokud chcete, poměrně rychle zjistíte, co se lidem nelíbí a co chtějí. Jistě, je toho spoustu vyjádřeno různým stylem, ale to neznamená, že to je nedůležité nebo nepodstatné. Jsme Lidé, Občané a taky Andělé J a z hloubi srdce velmi dobře víme, co chceme a v jakém světě chceme žít. Přestaňte si vymýšlet a lhát a začněte se lidí ptát a naslouchejte, co vám už docela zřetelně sdělují. Prostě dnes je taková doba, že lidé píší raději své názory na internet a nemají chuť hádat se, pardon „diskutovat" s politiky na náměstích, kde jsou akorát zesměšňováni a uráženi. To že má být demokratická diskuse, když sami politici nediskutují o myšlenkách a argumentech, ale snaží se ponížit a urazit soupeře? Děkuji, takovou politiku nechci.

Viz to, jak nás během pár dní „odhalili" a označili za organizované fašistické živly toužící rozpoutat občanskou válku, rychlá nálepka, která nás má odlidštit, ponížit a zastrašit a udělat z nás legitimní cíl policejní represe. Ale je to jen další manipulativní lež, jenže tentokrát nás jen tak lehce neumlčíte, tentokrát to jen tak nesmáznete. To, že ovládáte tradiční média, v době internetu už znamená málo. Lidé si sami mohou udělat autentický obrázek o tom, co se děje a co je za tím, i bez Vašeho našeptávání a manipulací.

Tahle vaječná intifáda je o SVOBODĚ, není o svobodné soutěži politických stran, protože tohle je vzpoura proti politice jako celku, není o svobodě slova, protože „svoboda" bezuzdně lhát skutečnou svobodu dusí, není o „demokratické diskusi", protože nelze diskutovat v atmosféře nenávisti a nerespektu, kterou tady politici vytvořili. Tohle naše povstání je o svobodě ducha, o svobodě života, je to přírodní proces, který nenacpete to politických kategorií, protože tohle tryská ze samé podstaty lidského bytí. Vaše pravidla, zákony a principy škrtí život, svobodu a lásku, a právě teď přišla chvíle, kdy toho máme tak akorát DOST!!!!

Vajíčková intifáda pohledem historie

30.5.2009

Shodou okolností či náhod (které neexistují) jsem se ocitl blízko energetického centra povstání proti současné politice, které vchází do historie jako vajíčková intifáda. To centrum bylo na internetu a tak otevřené, že do něho měl přístup vlastně každý, kdo se rozhodl strávit brouzdáním dostatek času, takže nás možná byli tisíce. Co se to vlastně dělo?
Vnímal jsem ty energie, ačkoliv jsem nebyl ani organizátor, ani iniciátor a nakonec ani aktivní vrhač. Ale tím, jak jsem téhle události dával pozornost, zapojil se do mnoha diskusí či psal blogy, cítil jsem se jako přímý účastník. Vlastně to byla především událost ve virtuálním světě internetu, přesto natolik odlišná od všeho, co se zatím na českém internetu dělo, že dokázala ovlivnit politiku i masmédia tam venku.

Bylo to poprvé, co do české politiky nekontrolovatelně zasáhl nový, dva tři roky starý, fenomén internetových komunit a rozhodně to nebylo naposledy. A je otázka, jestli ho lze vůbec kontrolovat současnými politickými a mocenskými prostředky nebo se zde rodí konkurenční prostředí k současné politice, postavené na jiných principech. Tím, jak se stále víc lidí na internetu pohybuje, bude vliv jejich propojení a rychlého sdílení myšlenek, názorů a pocitů čím dál větší, na to se připravme.

Hlavním pojítkem celé vajíčkové intifády byl odpor proti politice jako celku a bez rozdílů, kdo jí dělá. To, že palbu schytal Ing.Paroubek a jeho stoupenci, bylo způsobeno hlavně tím, že on je ilustrativním a křiklavým příkladem toho, co se lidem na politice a politicích nelíbí. A způsob, jakým to vyjádřili, byl vlastně prvním krokem při hledání alternativy. To klíčové, co se dělo, probíhalo na internetu, daleko od mítinků ČSSD a bez vajec, tam probíhala bouřlivá diskuse a vznikala síť vazeb, které vlastně tvoří podhoubí té nové politiky. Celé je to staré 14 dní, tak prosíme o shovívavost.

Z mého hlediska existovala dvě centra vajíčkové intifády, víc jsem jich neměl čas sledovat. Prvním byla samozřejmě mediálně známá skupina na facebooku, kde se během pár dní zkoncentrovala obrovská energie. Druhým pak byl blog na iDnes, asi nejčtenějším serveru svého druhu v Čechách, kde se před Andělským masakrem vyrojily stovky článků, názorů a diskusí, proč házet nebo neházet. Tam jsem přidal taky své, se svými důvody k hodům. Určitě i tohle byly kapky, které přispěly k akumulování energie, která se vybila na Andělu.

Na facebooku bylo z energetického hlediska důležité hlavně číslo členské základny, které fantasticky rychle rostlo a pak informace, že se něco bude dít ve středu na Andělu. Rostoucí počet lidí ve skupině znamenal rostoucí energetickou podporu a soustředěnou pozornost daného počtu lidí na tuhle událost, a tak vznikala energetická vlna, projevující se nadšením, elánem, chutí a humorem, bylo opravdu radostné v tom proudu být. Celkově to také bylo „referendum“ o tom, jestli vajíčko Paroubkovi ano či ne, a výsledek „hlasování“ byl kladný. Jinak diskuse na facebooku byly tak rozsáhlé, až se staly nepřehlednými, ale tehdy se objevil jiný fenomén, který pracovně nazývám „kvantovou diskusí“.

O co šlo. Nikdo z nás neměl tolik času, aby přečetl o daném tématu všechno a pokud lidé nevěděli, která z těch diskusních skupin či podskupin byla ta klíčová, vybírali si čtivo náhodně, náhodně psali své odpovědi a tvořili si svůj názor. Když tohle dělal dostatečný počet lidí (možná těch 40 až 50 tisíc), objevil se fenomén kvantové diskuse, vzniklo jakési kolektivní vědomí, kde již všechny potřebné informace byly a z tohoto vědomí, které přesahovalo jednotlivce, přicházel určitý pocit z dané situace a na tenhleten pocit pak lidé propojení v tomto vědomí individuálně reagovali. Vlastně zde neexistovalo centrum v tom řídícím či organizačním smyslu, nebo centrální mozek produkující stanoviska a ovlivňující ostatní. Existovaly akorát centrální místa jako byl právě facebook nebo blog iDnes.

Celá ta energetická struktura, která tak spontánně vznikla, nebyla řízena hierarchicky, ale procedurálně. Jednotlivci nejednali na základě příkazů a nepodřizovali se žádnému velení, ale autonomně jednali podle principů, které přijali. A během 48 hodin to skončilo Andělským masakrem, což ukazuje sílu a možnosti internetu a komunit na něm.

Poprvé v českých dějinách vznikl internetová dav a politici se ho lekli a označili ho za fašistický. V čem je mezi nimi zásadní rozdíl, jehož přehlížením se sebe politici dělají blbce? Internetový dav nemá Main Kampf, není zde žádný centrální mozek a koncentrace nevzniká umlčováním protivníků. Naopak. Akce na Andělu vznikla tak, že během předcházejících tří dnů několik tisíc autorů napsalo své názory na internet a „náhodně“ si svá díla četli a vaječná kanonáda na vedení ČSSD byl průsečík.

Můžeme diskutovat o „vhodnosti“ téhle akce, ale to je minulost, kterou stejně nelze změnit. Důležité bylo, že všichni zúčastnění ctili princip, že se hází jen věci, které nezraní, protože šlo o fyzické vyjádření odporu k politice, k politikům a k jejich chování, ne o začátek občanské války. I mezi námi se tomu říká Andělský masakr, protože jsme andělé a indigové děti a ten odpor jsme vyjádřili velmi velmi mírně. Uznáváme, že ta akce byla taková dětinská, ale bylo to poprvé ve dvouletých dějinách českých internetových komunit, kdy k takové koncentraci došlo. Možná, že právě teď se z vajíčka něco klube, ale kuře to nebude, spíš drak.

Teď se hodně diskutuje, jak na tohle měli politici či novináři reagovat. Po pravdě řečeno na to měli velmi malý až žádný vliv, protože tohle je nový fenomén, na který jejich dosavadní metody komunikace nefungují. Výzvy ČSSD k ODS, aby to zastavili, byly naprosto plané, protože ODS s tím opravdu neměla nic společného. Nebo politici obviňují novináře, že to rozdmýchali, ale opak je pravdou, novináři jen horkotěžko události dobíhali a vezli se na naší vlně. Také se diskutuje o tom, jestli to mohl Paroubek nějakou svou jinou reakcí zastavit. Nemohl, snad jedině kdyby anihiloval nebo navždy odletěl na Mars. Celkově to totiž byla vnitřní záležitost internetové komunity.

Ať tahle událost ovlivní volby nebo ne, něco se změnilo, možná že zatím jen mezi námi na internetu. Možná že Paroubek stejně vyhraje díky hlasům lidí mimo, ale to nevadí. To, co teď vzniká, nám časem umožní odstřihnout se od současné politiky a od tohoto státu, kde poslední, co nás tam drží, je to, že politici kontrolují naše peníze. Až se nám podaří přesunout své finance jinam, na internet, tak ať si páni politici v tom svém prázdném státě třeba umřou hlady.

Porazili jsme Paroubka. Blahopřeji, bloggeři!

8.6.2009

Ukázala se síla internetu. Paroubek dostal na pr..l a ODS utrpěla vítězství, a to díky nám, lidem z internetu. Vajíčková intifáda a Andělský masakr, reálné i virtuální, splnily svůj účel, změnily atmosféru ve společnosti a tak výrazně ovlivnily výsledky voleb. Ať si Paroubek říká, co chce.
To, že internet měl na volby velký vliv, je poměrně snadné odvodit, protože nikde jinde se nic nedělo, vřelo to jen tady mezi nám. Kamenná media (TV, noviny) jen popisovaly to, co se dělo v naší komunitě. Když v březnu Paroubek oslavoval nadcházející vítězství, vládl tady pesimismus, ale dokázali jsme ho změnit. Kupodivu. Wow. Cítíte tu sílu? A ty možnosti? Vlastně je to svým způsobem revoluce. Několik desítek tisíc lidí píše své názory na internet, několik set tisíc si to čte a tak mezi námi vzniká nějaké propojení, nějaké společné vědomí a to změnilo tu situaci venku.

Tu změnu hodně způsobily létající vejce a stovky článků o nich, sice asi jen tím, že ČSSD odradily klíčových 5% voličů a aktivizovaly 5% hlasů pro pravici, ale rozdíl je desetiprocentní a to je velká porážka ČSSD, vždyť si připomeňme, že ještě před pár měsíci mívala 35%. Je fakt, že k tak silnému vlivu nám pomohla nízká volební účast, ale naše nasazení způsobilo, že k volbám šli aspoň lidi, kteří jsou na netu. To bylo rozhodující. V říjnu přijdou i lidi z venku, ale za ty 4 měsíce se opět rozšíří počet lidí mezi námi a mnozí z těch, kteří naší sílu zatím ignorovali, nám začnou naslouchat. Takže máme šanci ovlivnit i podzimní volby. Začíná fungovat efekt sněhové koule.

Oproti mediálně protlačovanému facebooku si myslím, že mnohem větší váhu v téhle internetové revoluci má blog iDnes, chodí sem číst půl milionu lidí, píše tady tisíc bloggerů a ty stovky článků o politice ČSSD a jejích představitelích přeci jen měly vliv na veřejné mínění, i když se dlouho zdálo, že je to sisyfovská a marná práce, kterou nikdo neoceňuje a čte málokdo. Ale kapka ke kapce a pohár přetekl. To, co jsme tady dlouhé měsíce shromažďovali a tvořili, se najednou přelilo ven a ovlivnilo masy lidí tam venku.

Ještě bych rád připomněl pánům z ODS, že o tohle vítězství se zasloužili opravdu minimálně. My z internetu jsme se je rozhodli podpořit jako menší zlo, ne pro nějaký jejich skvělý program, slušné jednání nebo úžasnou kampaň. A vejce, které teď schytal Paroubek, mohou příště létat na ně, protože celkově vzato mezi nimi zase tak velký rozdíl není.

A co mohou udělat pro to, abychom je podpořili i příště? Naslouchat nám. My nejsme amorfní bezejmenná masa, která papouškuje jejich názory. Máme své vlastní a často o nich píšeme. Čtěte naše názory, pánové, a přizpůsobte nám svou politiku, začněte řešit reálné problémy společnosti, nejen své vlastní, chovejte se k sobě slušně a ohleduplně a s daněmi nakládejte tak, že jsou to naše peníze, ne vaše.