Předvolební taškařice 2010 (duben-květen)

Je čas vyhodit inženýra Paroubka

30.4.2010

„K moci by se nikdy neměl dostat ten, kdo po ní nejvíc touží.“ Nevím, kdo je autorem citátu, ale že je pravdivý, věděli už staří Athéňané, a proto dělali střepinový soud, kdy ty, kteří nejvíce prahli po moci, posílali do vyhnanství, i když byli třeba populární. Teď je čas vyhodit inženýra Paroubka.

Paroubek a jeho ČSSD nejsou bezmocní, nějakou moc už mají, vládnou v krajích, podílejí se na „úřednické“ vládě, vládli před čtyřmi lety, vládnou svým majetkem i časem, vládnou ve své straně. To, jak s touto mocí zacházejí, nám jasně ukazuje, jak by s mocí nakládali po volbách a tyhle ukázky jsou velmi varující. Přátelé, Paroubkovi moc do rukou nepatří.

Možná si ještě pamatujete, jak před cca pěti lety Paroubek ovládl ČSSD. Byl to masakr lidí s byť jen trošičku jiným názorem. Štvavá kampaň, kterou tehdy Paroubek proti svým bývalým „přátelům“ rozpoutal, byla naprosto nechutná, už tehdy lhal, kydal hnůj a pomluvy. A ve výsledku zůstali v ČSSD jen jeho podržtažkové, říká se tomu bolševizace. Jak by asi vypadala čistka, když by se dostal k moci na celostátní úrovni? Lhaní a kydání už zde zavedl.

Paroubek teď slibuje, že ve vládě nebudou ani marťani, ani ježibaby, ani komunisti. Ovšem, když vládl před čtyřmi lety, s úsměvem komunisty využíval. Jak se od té doby změnila situace? Nijak. Je to slib, který bude zapomenut ve chvíli, kdy se mu to hodí. Jako když podrazil Českou republiku shozením vlády během předsednictví EU, jako když podrazil celou politickou scénu zablokováním podzimních voleb.

Teď vládne ČSSD v krajích, jak její hejtmani využívají moc jim svěřenou? Rath naprosto neomaleně a nepokrytě zastrašuje všechny, koho může vyhodit či odvolat. Začalo to řediteli nemocnic, když odmítali jeho příkazy kolem poplatků. Naposledy vyjel na ředitele škol za jemný pokus zapojit studenty do voleb nanečisto. Kdo nejde ČSSD na ruku, letí. Na koho si už Rath brousí kudlu, když by byl ministr zdravotnictví?

Nedávno spadlo ČSSD do klína ministerstvo vnitra, a ačkoliv ministrem měl být nestraník, Paroubek udělal jeden ze svých podrazů („mistrovských tahů“) a poslal tam svého člověka Pecinu, který po počátečním mlžení naplno přiznal, koho píseň zpívá. Jak to dopadlo? Policie šikanuje a preventivně legitimuje Paroubkovi odpůrce. Jakou šikanu by si na nás vymysleli po volbách?

ČSSD říká, že „zdroje jsou“ a že má z čeho rozdávat a tak slibuje všechno všem. Jak to ovšem vypadá s jejím hospodařením? Za Paroubkova předsedování prošustrovali půl miliardy z 900 milionů, které měli na začátku s tím, že se asi zahojí po volbách. Ze státního rozpočtu, z našich daní, možná i na dluh. Opravdu to chceme? A jak by to dopadlo se státním dluhem? Stejně? Se stoprocentní jistou.

Paroubek se bojí, je to na něm vidět každým dnem. Proto je nervózní, hrubý, neomalený, brunátný a permanentně nasraný. Bez nadhledu, bez humoru, bez moudrosti. Jako předseda vlády by nebyl jiný.

Snem Paroubkových dětí asi je, aby byl tatíček prezidentem, ale to se nestane. Nebude ani předsedou vlády a nebude ani vítězem květnových voleb. Věřím, že dostatku voličů je jasné, že Paroubek patří do důchodu, ne do vlády.

Babi, dědo, volte i za své vnuky

1.5.2010

Budu Vás mít rád, i když budete volit levici, která Vám slibuje hory doly. Vím, že jste měli těžký život a teď si chcete trošku dopřát, dokud je z čeho. Ale žijeme na dluh a ten splatí i Vaši vnuci, kteří volit ještě nemohou.

S dnešními důchodci je život moc nepáral. „Budovali“ socialismus, aniž se jich někdo ptal, jestli ho opravdu chtějí, byli využiti a zneužiti, vymačkáni jak citrón cynickými komunisty a ruskými imperialisty. V padesátých letech využili jejich mladického nadšení k vytvoření ruského komunistického impéria a místo lásky stavěli monstrózní železárny na sovětské tanky. Když v šedesátých letech ty lži prohlédli a chtěli změnu, ty tanky se sem přivalily a jejich sny a naděje rozdrtily. V sedmdesátých letech žili ve strachu z normalizačních čistek a když se konečně v osmdesátých letech situace trošku uklidnila a oni si užívali gulášového socialismu a věřili, že konečně mají právo čerpat, přišla revoluce. Krize devadesátých let už sice dávno pominula, ale oni jí stále mají v hlavách. Mládí v ocelárnách je dávno v čudu a teď chtějí věřit těm, kteří jim slibují, že mají právo si brát, že zaplatili už dost.

Hodně se mluví o mezigenerační solidaritě a že jí mladí nectí. Ale jak vidno, oni jí nectí ani staří. A jak se jí mladí mají naučit, od koho jí mají odkoukat, když dnešní důchodci volí strany, které zcela plánovitě chtějí zvýhodnit staré proti mladým a dávat jim výhody na dluh, který budou muset splácet ti, kteří dnes ani nemají volební právo? Tohle je základ problému, tohle je nepojmenovaný důvod různých aktivit mladých na facebooku. Uvědomují si to staří?

Je mi 37, čili jsem někde mezi. A jsem velmi solidární s tímhle systémem, protože musím platit 46% na daních, což je dost peněz na to, aby dnešní důchodci či tzv.potřební neživořili. A myslím, že by neživořili, ani kdybych platil je 40%, to je myslím stále hodně vysoká míra solidarity a přitom pokles daní by mě potěšil. Ale v tomhle článku o mě (či mou generaci) nejde, jde o zodpovědnost nás, kteří můžeme volit, za důsledky naší volby i na ty, kteří volit ještě nemohou, na naše děti a vnuky. Možná jsou to nezodpovědní spratci, ale jsou takoví, jak jsme je vychovali. Dejme jim teď následováníhodný příklad zodpovědnosti a volme aspoň strany, které chtějí snížit dluhy a neslibují modré z nebe, které ani nechceme ani nepotřebujeme. V téhle zemi je blahobyt a ne hladomor.

Paroubek prohraje!!!

1.5.2010

Opakování je matka moudrosti, proto si to zopakujme: Paroubek prohraje, Paroubek prohraje, Paroubek prohraje…

Nemám v záloze žádný antilevicový program, neagituju pro žádnou jinou stranu, ani ode mě nečekejte logické vysvětlení. Jen prostě věřím, že tahle země si zaslouží slušnější vládce než je pan Paroubek a jeho gang. Věřím, že jeho lhaní, podrazy, slibování oranžového z nebe, osobní útoky, pomluvy, nabubřelost, nadutost, papalášství a hulvátství už znechutili tolik lidí, že právě teď přišel čas říct mu dost! Chceme politiky, kteří umějí spolupracovat a tvořit konsensus, kteří dokážou spojovat lidi a hledat, co máme společného, kteří ctí názory a svobody druhých, kteří tvoří prostor pro náš život, ale nechávají ho otevřený pro to, abychom ho naplnili sami, jak nejlépe umíme. Kteří se umí radovat a usmívat a mají smysl pro humor.

Paroubek je symbol politiky, která chce být důležitější než život sám, proto se cpe všude, ke všemu se vyjadřuje, do všeho chce mluvit a taky chce všechno řídit a kontrolovat. Proto oblepili celou zemi oranžovými agitkami, proto obsadili a okupovali obrovskou část našeho společného životního prostoru, proto se nám cpou do životů, chtějí si nás koupit a zkorumpovat. A když to nejde po dobrém, zkoušejí nás i zastrašovat a vyhrožují. A ještě to dělají s brunátnou tváří, s nenávistí v hlase a s pohrdáním. Věřím, že přišel čas říct dost.

Od politiků žádám jediné, aby mi dali pokoj, abych o nich, jejich skandálech a jimi vyrobených problémech čtyři roky neslyšel. Vím, že žádný politik nikdy nevyřešil žádný problém normálních lidí, politika je totiž jen továrna na výrobu pseudoproblémů, jejichž řešení se pak politici za naše daně a před televizními kamerami věnují. Takže od politiků chci jen prostor (odstup), abych si svoje problémy mohl vyřešit sám a nemusel utrácet život, čas a peníze za jejich kraviny.

ČSSD má strach

3.5.2010

Pan Paroubek se najednou bojí a skučí. Jako ten dráček z večerníčku o Rákosníčkovi zjistil, že ho nikdo nemá rád a že si s ním nikdo nechce hrát. Leda tak na rachejtličky, kdy Paroubek plive lži a pomluvy a druzí po něm házejí vejce.

ČSSD a její předseda tu již mnoho let vytvářejí atmosféru konfrontace a nenávisti, nestydí se kohokoliv pomluvit a urazit, hřímají z televize i tribun či pořádají billboardové štvavé kampaně. A najednou chudáčci prostoduší zjišťují, že ti, kteří lidi nejvíc štvou, jsou oni sami. Jak se říká, kdo seje vítr, sklízí bouři. Roky využívají nejnižší lidské pudy, manipulují s veřejností, vytvářejí ovzduší strachu a nedůvěry. A když se to otáčí proti nim, tak piští. Kdyby byli alespoň chytří (moudrost od nich neočekávám), tak by věděli, že to je naprosto zákonité a mocichtivým papalášům Paroubkova střihu se to stalo už tisíckrát. Ale sociální demokraté jsou asi nepoučitelní, tak ať si teď důsledky svých činů vyžerou do mrtě.

To, že se mnoha lidem Paroubkova politika nelíbí, pocítil pan předseda už loni v květnu, kdy hrubost a brutalita předvolební kampaně a nemožnost jakékoliv slušné diskuse s ním, vyústily v andělský vajíčkový masakr. Co se od té doby na politice ČSSD a Paroubka změnilo k lepšímu? Nic. A oni to vědí. Chtěli nás poštvat proti svým nepřátelům, ale akorát nás naštvali a poštvali nás proti sobě.

Statečnosti v jejich postojích je pramálo, nejdřív se pošklebují na slušné lidi, a když se schyluje k výchovnému pohlavku, schovávají se za sukně mámy policie. A tihle spratci nám jako mají vládnout?

Socialistům tečou nervy

5.5.2010

Ze strachu z prohry se snaží ze sebe udělat nevinnou oběť a vzbudit ve sklerotických voličích lítost, ale nenávist, která se teď obrací proti socialistům, vyvolával roky svou politikou především sám Paroubek.

Předseda ČSSD už roky hledá nepřátele, útočí, nesnáší, nenávidí. A teď se mu najednou zdá, že všichni útočí na něj, že ho nikdo nemá rád, že ČSSD je terčem nenávisti. Ale je to jen zrcadlový obraz toho, co produkuje on sám. Už v tónu jeho hlasu slyšíme pohrdání, neúctu, nesnášenlivost či aroganci. Opravdu to na nás nemá vliv, když jsme tomu vystaveni dnes a denně? Jak vidno opak je pravdou.

ČSSD chce odmítnout násilí na mítincích poté, co někdo hodil po Paroubkovi utopence. Vlastně je po té socialistické mediální masáži pozitivní, že to je tak asi jediné „násilí“ ze strany odpůrců, které se v letošní kampani událo a že stále zůstáváme jen u slov. Co ten hod vyprovokovalo? Verbální násilí ze strany ČSSD. To je ovšem v Čechách legální a chráněné zákonem, na rozdíl od vrhání uzeninou. A možná taky používání hrubé síly na mítincích a zneužívání státní moci na zastrašování odpůrců.

Socialisti vedou předvolební kampaň už asi čtyři roky a to je moc i na mírné povahy, obzvlášť když výsledný dojem a pocit je všeobecná nasranost. A není před tím úniku. Jdu po ulici a jsem nucen číst stovky billboardů ČSSD plné lží, pomluv a kravin, pustím si televizi a slyším generalissima či některého z jeho nohsledů dštít oheň a síru, otevřu noviny a vysypou se na mě hory nesplnitelných a nesmyslných slibů, které akorát přivedou stát k bankrotu. ČSSD se rozcápla v našem společném veřejném prostoru, zaplnila ho svou propagandou a manipulací, vetřela se všude. Nelze to vypnout, nelze se schovat, nelze to odmítnout ani zakázat. Tohle letité masírování nenávistí má ale své od počátku předvídané psychologické důsledky v celé společnosti. A ČSSD se teď diví?

Paroubkovi i ČSSD bylo již tisíckrát řečeno, že nenávist, kterou sami zasévají, oni sami také sklidí. Dostali mnoho varování, jaký silně negativní vliv na společnost to má, jak to ovlivňuje psychiku lidí, především dětí. Několikrát se to latentní napětí i projevilo navenek. Ale socialisti si prostě s tím ohněm hrají dál, neslyší, nevidí, nechápou. Lžou, lžou a lžou.

A tak dokážu pochopit, že když se člověk stane svědkem lhaní a slyší ho naživo na náměstí, tak ho napadne, že jediným způsobem, jak tomu křiklounovi zavřít klapačku, je něco po něm hodit. Ještě štěstí, že Češi jsou velice slušný a kultivovaný národ a házejí akorát jídlo (vajíčka, párky), aby velmi mírně a andělsky laskavě dali najevo politikům, co si o nich myslí, když oni nechtějí naslouchat mírnějším způsobům.

Opravdu chceme, aby člověk, který vědomě rozdmýchává atmosféru nenávisti, byl předsedou vlády nebo prezidentem?

Paroubek stáhnul ocas

6.5.2010

Když jsem odpoledne četl titulky o změně předvolební kampaně ČSSD, chtěl jsem blog nazvat „zmoudření inženýra Paroubka“, ale stačil pětivteřinový šot z jeho tiskovky a poznal jsem svůj omyl. Nic se nezměnilo. Jen jako vzteklý pes, který dostal po čenichu, stáhnul ocas.

Prý všichni útočí na ČSSD proto, že je změnou a nadějí. Ano, ČSSD českou politiku za posledních 12 let (z kterých byla 9 let u moci) velmi změnila, ale k něčemu tak hroznému, že si člověk těžko představuje něco horšího. Ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř a já jsem nabyl silného dojmu, že s inženýrem Paroubkem jako premiérem či prezidentem by tahle změna nastala. Kde má naše politika dno? Jak hluboko lze ještě klesnout? Kolik špíny a sprostoty lze ještě vytáhnout? Opravdu chceme, aby tam Paroubek za naše peníze a na dluh celý stát i společnost dovedl?

Hulvátská a pomlouvačná kampaň, kterou socialisti vedou, narazila na svou přirozenou mez, kdy se všechny ty negativní emoce, které vyprovokovali, obrátily proti nim. V takovou chvíli bych chápal, že kdyby jejich lídr neměl hroší kůži, tak by mu mohlo být i stydno za to, co provádí, možná by mu i došlo z p…le do hlavy, že za to předvolební násilí a agresivitu si může sám. Ale Paroubek hroší kůži má, takže i ve chvíli, kdy by se „obyčejný“ člověk hanbou propadl, on štěká své lži dál, dál svádí své problémy na druhé, dál napadá a pomlouvá, dál papalášsky hřímá.

V tom původním blogu o zmoudření jsem ho chtěl pochválit za změnu názoru na zveřejnění výsledků studentských voleb. Když ovšem hned v druhé větě popřel svou zodpovědnost za vypuštění krakena Ratha proti ředitelům škol, zmoudřel jsem sám a pochopil, že to je jen další klička a zoufalý pokus napravit příšerný mediální debakl, který ČSSD minulý týden utrpěla, mající jediný cíl – zachování naděje na uchvácení moci. O nic jiného Paroubkovi ani nejde.

Zastavení mítinků na náměstích a přesun agitace do „fabrik“ a škol pak považuji za zbabělý útěk před zodpovědností a schovávání se před kritikou. Ale možná je to dobře, nerad bych se s nějakým socialistou u nás na náměstí potkal, možná bych se neudržel a něco po něm mrsknul taky. A věřím, že Paroubek dostane záhul i v těch „fabrikách“ a ve školách (najednou mu nevadí, že tam tahá politiku), lidi se už dávno nebojí oponovat jeho aroganci,lžím a planým slibům, i když je známé jejich jméno a neskrývají se v anonymním davu.

Poslední změnou, kdy socialisti dělají z nouze ctnost, je neúčast Paroubka v televizních debatách. Jeho mediální obraz je opravdu katastrofální, spoustě citlivějších diváků se dělá fyzicky špatně, jen když ho v televizi zahlédnou nebo zaslechnou jeho typickou dikci. Obzvlášť znechucující je to jeho „pááánovééé…“, do kterého vkládá veškerou svou aroganci, pohrdání, nenávist a zlobu. Když to slyším třikrát za pět minut, chce se mi zvracet. Fakt ho chceme poslouchat další roky?

I když volím pravici, tak bych si v Čechách přál normální a slušnou levicovou stranu, se kterou by šlo polemizovat o programu a ne pořád řešit jen porušování elementárních pravidel slušného chování. S obdivem teď sleduju britské volby, kde je vidět, že to je možné. Mohla by takovou stranou být ČSSD? V čele s Paroubkem a Rathem nikoliv, tisíckrát již předvedli, že se nemění. Chápu, že sama ČSSD teď nemá sílu se těchto lidí zbavit, že jí mají ve své moci. A tak jediný způsob, jak to změnit, je jejich totální porážka ve volbách. Dopřejme jim jí už teď hned.

Nikdy mu nic nedokázali

25.5.2010

Paroubek si myslí, že když se nepodepíše na billboardy své negativní kampaně, že lidem nedojde, kdo je autor. V Pardubicích se to moc nepovedlo. Na jednom billboardu byl ještě včera Bohoušek Sobotků se svým slibem 13.důchodu a dnes už tam je „nevolte lháře a podvodníky“.

Samozřejmě je to nedokazatelná „náhoda“, ale věřili byste na náhodu, když to je před okny sociálně demokratického hejtmanství? S úsměvem už dva měsíce sleduju, jak pan hejtman diriguje střídání obrázků na těch pěti billboardech, na které z okna kouká. Před časem tam asi týden viseli véčkaři, samozřejmě je rychle přelepili ve chvíli, kdy se zjistilo, že nebudou spojenci, ale že jsou největší konkurenti, kteří berou ČSSD nejvíc hlasů. Minulý týden už tam proto byly nějaké pomluvy Johna. Aby se na těch pět billboardů dostala ODS nebo TOP09, na to zapomeňte.

Nebo jiný příklad. Chrudimský autobusák byl asi půl roku oblepený hláškami typu „Vy umíte pracovat, my umíme vydělávat“ nebo „Smutný unavený muž“ nebo „My za nic nemůžem, vy jste si nás zvolili“, až jednoho rána se celý oděl do oranžové. Na jiném billboardu do minulého týdne visely „Sny našich dětí“, dnes tam je „Nikdy mu nic nedokázali“, samozřejmě bez podpisu, bez důkazů, prostě cákanec špíny a nevyvratitelná pomluva druhé strany za každou cenu.

Když se sociálních demokratů zeptáte na autorství, zapírají, zapírají a zapírají, jako při každé špatnosti a podvodu. Pak se diví, že po nich lidé házejí vajíčka, ale jak jinak můžeme náš společný prostor bránit před takovými manipulacemi, demagogií a lhaním?

Ale dnes jsem si všiml, že na mě to má trochu jiný vliv. Jak pořád vidím ty samé billboardy a už mi splývají ty rychle se střídající obrázky na nich, zůstává mi jen celkový dojem. „Nevolte lháře a podvodníky“ velmi trefně popisuje sociální demokraty, „Nikdy mu nic nedokázali“ pak přesně sedne na Jiřího Paroubka. „Smutný unavený muž“ je naprosto jasně Bohuslav Sobotka.

Věřím tomu, že sociální demokraté tyhle volby prohrají a Paroubek dostane padáka. Věřím, že moc a vládu nad touto zemí získají lidé, kteří respektují druhé, dokážou spolupracovat a slušnost je jejich přirozeností. Věřím, tak jako jsem věřil v hokejové zlato a zlatí hoši dokázali, že když se chce a je to od srdce, všechno jde.

Díky, lidi

30.5.2010

Udělali jste mi velkou radost. Už si ani nepamatuju, kdy mě něco v české politice potěšilo tak, jako tyhle volby. Věřil jsem nám, důvěřoval jsem našemu zdravému rozumu a spoléhal na elementární slušnost. A je to tady, jsme v bodu obratu.

V pátek ráno jsem si napsal na papírek svůj tip na výsledek, byl tou nejoptimističtější variantou, jakou jsem si dovedl v tu chvíli představit. Vůbec jsem se netrefil, ale to proto, že skutečnost má nejsmělejší očekávání překonala. Lidi, jste prostě úplně jiní, než jsem si myslel. Jste neuvěřitelní, senzační, báječní.

Vzpomínám, jak jsme si někteří před rokem a něco, po pádu vlády, zoufali nad tím, že cesta k moci pro Paroubka a spol je vydlážděná, že snad ani není naděje, jak to zastavit. Ondřej Neff si na Neviditelném psu rval virtuální vlasy a situace se jevila beznadějně. Ale pak se to začalo kousek po kousku měnit. Jeden kluk hodil vajíčkem a naše vzpoura proti aroganci a nabubřelosti politiků začala. Ten jeden jediný hod změnil vše. Začali jsme snít o slušné politice dělané slušnými lidmi a o tom, jak ti druzí dostávají kopačky. Naprosto netuším, jak se to dá zařídit, jen prostě píšu do blogu, sním s otevřenýma očima, toužím, mám naději. A věřím, že vesmír to „nějak“ zařídí.

A společně jsme objevili cesty. Mám radost, že třeba úžasně zabrala výzva na kroužkování čtyřech kandidátů zespoda, dostalo se jich tam asi deset a díky tomu taky byly vyřazeny některé provařené persony. Společnou prací i nás bloggerů na iDnes jsme dokázali zmobilizovat lidi a změnit totálně atmosféru. Uchovejme si proto v paměti, že i osamělý čin jediného člověka dokáže změnit svět. A tím jediným člověkem je každý z nás a tím osamělým činem je vše, co děláme.

Právě prožíváme totální proměnu naší politické scény a největší změnu za posledních dvacet let. A je to naše vlastní zásluha. Je to tím, že my sami jsme se velmi změnili. Díky internetu jsme se více propojili, více si nasloucháme, víc si to užíváme. A když se do něčeho dá celé srdce, vždy to dopadne lépe, než doufáme.

Dnes by ČSSD dostala maximálně 15%

31.5.2010

Kouzlo zmizelo. Velký mág, který hypnotizoval davy, s brekem utekl. Stačily pouhé tři dny a atmosféra ve společnosti se totálně změnila. Věřím tomu, že kdyby se dnes hlasovalo ještě jednou, debakl ČSSD by byl fatální.

Neznám nikoho, kdo volil ČSSD (nikdo se nepřiznal) a ještě žádný známý nelitoval, že Paroubek zmizel. Spíš všichni cítí úlevu, i když někteří pochybují nad vítězi. Ale už tón, se kterým začala Modrá koalice vyjednávat, dává naději, že se politici konečně zase vrátí k důležitým věcem a tématem přestanou být takové elementárnosti jako slušnost, respekt či schopnost spolupráce.

Včera jsem se dokonce po asi čtyřech letech vydržel dívat na Otázky VM a bez té dusné atmosféry, kterou kolem sebe Paroubek šířil, to bylo hned jiné. Ilustrativním příkladem byl Bohoušek Sobotka, v jeho dikci byl roky slyšet Paroubkův jízlivý hlas a arogance, ale včera už ne, spíš tam byl jak kůl v plotě, který ještě nezaznamenal, že časy se změnily a jako kafemlýnek si mlel to své. Tentokrát už to bylo jen k smíchu, nikoliv ke vzteku, který mě jímal ještě minulý týden. Bez Velkého šéfa je z něj nula.

Už po třech dnech je jasné, z jaké černé díry plné hnoje jsme vylezli, a věřím, že je to jasnější i těm, kteří ještě v sobotu dali hlas Paroubkovi, dnes by dostal maximálně 15% a byl by rád, kdyby uhájil třetí místo. Poražené totiž příznivci opouštějí nejrychleji, obzvlášť když jsou drženi v houfu jen sliby a lží. A když se ukáže, že Velký mág vaří jen z vody, i hladoví utečou.

Sobotka chce svůj pokus o vládu, jak vidno ČSSD ještě nic nepochopila. Změna, kterou budou muset oranžoví projít, ještě ani nezačala, odchod Paroubka je zoufale málo a naštěstí nikdo z modrých na tohle rychlé převlečení kabátu nereaguje. Co by jim také mohli sociální demokraté slíbit, když to u nich vypadá jak u snědeného krámu?