Přežije teorie relativity?

Světem hýbá objev italských vědců, kteří pozorovali neutrina vylétající z urychlovače ve švýcarském CERNu, a kteří zjistili, že neutrina k nim přiletí o 60 nanosekund dříve, než by přiletěly fotony, čili na 730 km dlouhé trase získala neutrina náskok 18 metrů. Pokud za tím není chyba v měření, je to senzace, která dost možná změní náš pohled na vesmír či podstatu reality.

Hned se začalo spekulovat o konci teorie relativity či o prolomení absolutního rychlostního limitu světla, ale já bych ještě Einsteina do koše neházel, protože se hned nabízí alternativní vysvětlení, že něco je jinak s časoprostorem – což by byl ovšem ještě větší průlom. Vědci změřili vzdálenost urychlovače CNGS SPS v Ženevě od podzemní laboratoře LNGS v Gran Sassu v Itálii v 3D prostoru, ale co když letí neutrina zkratkou přes nám neviditelnou čtvrtou dimenzi (4D), kudy je to o 18 metrů blíž? V tom případě by rychlostní limit mohl být zachován a neutrina by ho nepřekročila. Novum je, že nám nadosah je dost velká čtvrtá dimenze, o které nemáme vůbec žádné tušení a která možná ovlivňuje naší realitu. A pak by neutrina, která jsou téměř netečná nejen k hmotě, ale jak vidno i k časoprostoru, mohla být primárně částicemi z toho čtyřrozměrného světa.

Proč dále pochybuju o prolomení rychlostního limitu světla, jsou pozorování neutrin ze supernovy SN1987A, kdy neutrina přiletěla první, ale ne o moc. Rozdíl činil 3 hodiny. Kdyby byla neutrina o 7m/s rychlejší než fotony, jak vychází z italských pozorování, přilétla by dříve o celé roky. Ale i tento tříhodinový rozdíl je velký a byla navrhována různá vysvětlení a samozřejmě může mít i více příčin najednou, možná jednou z nich je i to, že těsně po výbuchu supernovy byly 4D efekty nejsilnější a neutrina získala před fotony, které musely letět oklikou přes 3D, náskok. V mezihvězdném či mezigalaktickém prostoru pak už je vliv 4D minimální a rozestup mezi neutriny a fotony byl zachován až do příletu na Zemi.

Právě vymýšlím teorii, že ten posun mezi neutriny a fotony je způsoben průletem hmotou. Z teorie relativity vyplývá, že čím hmotnější či hustější je objekt, tím větší je v jeho okolí zakřivení 3D časoprostoru. Ale pokud neutrina letí 4D prostorem, proletí hmotou rychleji. Myslím, že tohle by mohlo být testovatelné i v pozemských podmínkách. Při cestě mezi Švýcarskem a Itálií letěla neutrina jen zemským pláštěm, když by se ale postavil detektor na opačné straně Země, měl by zaznamenávat větší náskok neutrin, protože na své cestě procházejí hustým zemským jádrem. Pokud by ten posun byl v přímé úměře k hustotě, předpovídám, že by ten náskok mohl být až dvojnásobný. Čili pokud byl teď 1:40 000, když zemský plášť má hustotu cca 3000 kg/m3, mohl by být při průchodu celou Zemí při průměrné hustotě 5500kg/m3 i 1:20 000. Čili náskok neutrin by na vzdálenost 12 756 km mohl být cca 500 až 600 metrů. Pokud ne, mohl by se alespoň experimentálně zjistit vztah mezi hustotou a velikostí náskoku.

Další experiment by mohl být s detekcí Slunečních neutrin. Problém je v tom, že neznáme okamžik jejich vzniku a nemáme možnost ho srovnat s přilétajícími fotony (ty přiletí až o cca 20 milionů let později). Ale pokud by se to podařilo a platila ta úměra s hustotou, pak by měla mít sluneční neutrina cca 8 až 9 km náskok před fotony. Hustota Slunce 1400 kg/m3, čili průměrně polovina než hustota zemského pláště a náskok by byl 1:80 000 a tak by neutrino vzniklé v hloubce 700 000 km na povrchu Slunce mělo 8 km k dobru před fotony.

Také je zajímavé, že se kromě Slunce a supernovy SN1987A nepodařilo ztotožnit žádný kosmický zdroj neutrin s opticky pozorovaným objektem. Takže další potvrzení teorie by bylo, když by se zjistilo, že neutrina od daného objektu přilétají jindy a z jiného směru. To by byl důkaz, že letí kratší cestou přes 4D.

Ovšem dovedeno do důsledku, pak v místech s nekonečnou hustotou (černé díry) by jejich náskok byl absolutní, vlastně by to vypadalo, jako by černou díru proskočily v nulovém čase. Je to možné?

Dodatečné dimenze vesmíru nejsou žádné novum, pracuje s nimi už teorie strun, která předpokládá, že vesmír má dimenzí alespoň deset, z toho tři jsou takzvaně rozvinuté a sedm zavinutých. Ale co když těch rozvinutých je víc? 18 metrů na 730 km už není mikroskopická vzdálenost a právě tenhle experiment by mohl být důkazem její existence. A taková velká dimenze už může mít docela makroskopický vliv i jinde, daly by se její přítomností vysvětlit i další záhadné jevy?