Proces odpouštění

Odpuštění je výsledek procesu zvaného odpouštění. Když to je proces, tak to nějaký čas trvá, odpouštíme, odpouštíme, až odpustíme. To, že jsme odpustili, poznáme snadno, budeme v mysli marně pátrat, proč nás něco tak rozčílilo, ranilo či vykolejilo.

Jak na to? Prvním krokem je naprosto naplno přijmout bolest, kterou v sobě máme, když si vzpomeneme na tu situaci či toho člověk. Neoddělujeme se od bolesti a dovolíme si jí znova prožít a uvědomíme si tak všechny pocity, které s bolestí máme spojenou, všechny ty strachy, nedůvěru, pochybnosti, vztek, nasranost, výčitky svědomí. A když je třeba brečet, tak se vybrečíme, když je třeba se vyvztekat, tak si zakřičíme či zmlátíme polštář. Tak se uvolní to napětí a maska rozumové kontroly, kterou většina z nás má a kterou se od bolesti oddělujeme a ona pak zapomenutá zahnívá někde hluboko v nás. Tak si tvoříme energetické bloky. Odháníme bolest výroky typu: "takhle bych reagovat neměl", "to se nedělá", "jsem na nějaké duchovní výši a tohle je přeci primitivní". Při procesu odpouštění je důležité dostat se z mysli do těla, protože tělo má svou inteligenci, která nás dokáže vést žádoucím směrem.

To, co nás tíží, je něco v těle a rozumově si to nevysvětlíme, proto je třeba obejít mysl a ponořit se do pocitů. Naše mysl a myšlenky nás vždy zrazují a odvádějí naší pozornost od sebe sama k druhým lidem, ty ovšem nevyřešíme, můžeme změnit jen sebe. Naše mysl vytváří kolem té bolesti a blokovaných pocitů příběh, co nám kdo udělal, jak nám ublížil, jak by se nám druzí měli omluvit atd. Hrajeme si na oběť. Tohle všechno je v mysli, to nejsme my, je to maska, která má vysvětlit tu bolest uvnitř. Je třeba si uvědomit, že ten příběh není naší podstatou a můžeme ho pustit. Tím se opětovně spojíme sami se sebou a v tu chvíli můžeme změnit naše prožívání. Jindy ne, dokud se ztotožňujeme s příběhem, bolest zůstává.

Po vybouření a sebepřijetí následuje druhý krok. Najdeme a definujeme si pocit, jaký chceme mít vzhledem k těm, kterým chceme odpustit. Tohle je několikastupňový proces, kdy z počátečního vzteku či nenávisti se posunujeme výš na škále emocí a zvyšujeme vibrace svého vztahu k nim, například přes lhostejnost a naději až na závěrečné "miluji". A když tuhle vibraci dokážeme udržet, jsme v odpuštění.

Skvělé je dělat tenhle proces v kruhu přátel, kteří nám tvoří bezpečný prostor, přijímají, že to s námi dnes prostě hází a nechají to odplynout, a kteří nám můžou pomoci.
 

Cesty duší 2010