Prvobytně pospolná společnost na internetu

1.1.2009
Už delší čas se účastnímživota na internetu a tak jsem si všiml, jak se v posledních dvou letech ten (můj) život změnil. Dříve jsem nanejvýš prohlížel stránky a psal maily, maximálně občas přispěl do nějakých diskusí, dnes je ten život mnohem bohatší. Tuhle změnu umožnila změna samotného internetu, jeho nové verzi se říká Web 2.0 a je založen na tom, že každý uživatel je zároveň i tvůrce a může aktivně tvořit obsah webu. A to taky dělám. I když jsem naprostý neznalec programování či programovacích jazyků, mohl jsem vytvořit docela obstojné stránky jako jsou HT Plus. A k tomu se vynořilo spousta blogů, kde si lidé také tvoří svůj obsah. Tvoření webových stránek nebylo nikdy jednodušší a snažší než teď. To je jedna velká změna.

Druhá změna je snad ještě závažnější. Začaly se tvořit internetové komunity a společenství, kde jsou lidé spolu v častém kontaktu a navazují sociální vazby. Různé chatové servery či social networks existují už delší dobu, ale teprve dnes se začíná projevovat jejich vliv. Díky nim se začíná proměňovat lidská společnost. Zatím ty změny jsou nepatrné, spousta vnějších pozorovatelů je považuje za dočasné či nedůležité, ale my zatím v tomhle jiném světě žijeme jen dva tři roky a stále se teprve tvoří modely fungování těchto společenství. Hodně totiž záleží na technických možnostech, které programátoři jednotlivým službám dají.

Novinkou, se kterou přišel server Ning, je otočení postavení jedince a komunity. Například na Facebooku si vytvoříte nejdříve svého avatara (internetový profil) a pak s ním vstupujete do různých skupin a tvoříte sociální vazby, většina komunikace tam funguje mezi jednotlivými členy (přáteli) a ti si budují své osobní stránky. Na Ningu to funguje obráceně, vstupujete do skupiny a pro ní tvoříte svého speciálního avatara. Tahle změna má závažný důsledek, na Ningu primárně tvoříme pro společenství, vytváříme společný prostor, který zaplňujeme svými vstupy (blogy,fotky, videa, diskuse) a tím se tvoří skupina odlišného charakteru. Co se z toho vyvine? Už rok vnímám Novou Zemi jako takovou svou tlupu a teď jsem si uvědomil její specifickou prvobytnou pospolitost.

Internet je velice mladé medium, ale jestli jeho vývoj půjde takhle dál, hodně rychle bude mít naprosto dramatický dopad na celou společnost. Uvědomuji si to čím dál častěji, když sleduji, co se děje na naší politické scéně nebo v našem státě. Spousta lidí vidí naprostou nefunkčnost toho, co politikové dělají a hledá náhradu nebo jinou cestu. Naši politikové si totiž vůbec nevšimli, že se „něco“ změnilo, my jsme se změnili. Získali jsme do rukou nástroj, který nám umožňuje spolupracovat, aniž bychom potřebovali zprostředkovatelskou roli politiků a dohled státu. Zatím jsme si toho příliš nevšimli ani my, ale co se změní, když si uvědomíme, že stát je stejná virtuální realita jako internetové společenství? Co se změní, když do internetových komunit zabudujeme podobné mechanismy, které dovolují vznik a fungování států? Budeme potom ještě nějaký stát potřebovat?

To, co nás drží ve státě, jsou peníze. Stát kontroluje naše peníze a tím nás k sobě váže. A my tím, že mu svěřujeme své peníze, mu také dáváme energii k existenci. Představte si ale, že nemáte vůbec žádné peníze, které by kontroloval stát, a také žádné peníze nepotřebujete, ale přitom jste podporováni jiným způsobem ve svém životě, takže žijete v hojnosti. Zajímalo by vás, jaké daně máte platit? Zajímalo by vás, co projednává parlament? Zajímalo by vás nějakých 30 Kč za poplatky nebo kdo zrovna vládne? Pravděpodobně ne. Je to tím, že tento stát tvoří Vaše peníze, pokud žádné peníze nemáte, žádný stát neexistuje.

Dáváme státu energii ve formě peněz, pokud tento energetický proud ustane, stát zanikne. Když se tohle stalo v minulosti, vedlo to k dramatům a válkám, protože zde neexistoval žádný náhradní mechanismus, nebyl zde prostor pro jinou formu organizace společnosti, než je stát. Dnes se tento prostor vytvořil na internetu. Dříve byl problém v tom, že když se zastavil peněžní tok, zhroutila se celá společnost, dnes máme možnost přesunout tenhle proud do jiného prostoru bez nutnosti ho ničit. Dokonce můžeme nejdříve budovat jakýsi paralelní systém a počkat až do chvíle, kdy bude plně funkční a teprve poté zbořít ten starý. To je velká výhoda proti minulosti, protože ve 3D nemohou paralelně na jednom místě a v jeden čas existovat dva státy či dva systémy. Ve 4D internetu to možné je, tam člověk může být najednou i ve více komunitách, či v mnoha systémech.

Co se stane, pokud své finance přesuneme na internet, do nějakého systému, na který nebude mít žádný stát vliv? Co se stane, když do rukou politiků náhle půjde míň peněz z našich daní? Co se stane, když naše motivace k práci přestane být svázána s penězi v současném finančním systému a bude nahrazena důvěrou v podporu od jiného systému?

Jsme na prahu revoluční změny v celé lidské společnosti, ale vše je zatím v zárodečné podobě. A jen na nás záleží, jestli vůbec či jakým způsobem tenhle potenciál využijeme. Ale já vidím, že „pandořina skříňka“ už byla otevřena, internet existuje, zárodečné komunity existují, takže je jen otázkou času, kdy to někdo zkusí, kdy vznikne první „internetový stát“. A myšlenka na to, už je zde taky. Právě o ní čtete.

Možná si říkáte, že ke vzniku státu je třeba víc než jen plkání na internetu. Jistě, ale první státy vznikly tím, že se lidé dohodli je vytvořit. Dohodli se, čili nejdříve o tom spolu mluvili. První státy vznikaly dlouho, protože lidé spolu komunikovali pouze ústně, bylo jich málo a tak než ty rozhovory dospěly ke vzniku států, trvalo to staletí. Důležitá tedy byla četnost kontaktů mezi lidmi, protože z jejich interakce vzniká společná představa a cíl. Dnes jsou naše komunikace stokrát rychlejší než před sto lety a tisíckrát rychlejší než před tisíci lety, to má určitě dramatický dopad na to, co mezi námi vzniká. A je pro nás samozřejmý kontakt s lidmi po celém světě, sdílíme myšlenky a inspiraci napříč kulturami i to umožňuje rychlejší vývoj a rychlejší nalezení souladu. Pro vznik státu je důležitý záměr a odhodlání. Kdy se objeví tato odhodlaná skupina lidí, která udělá první krok?

Jak by k tomu mohlo dojít? Jak by se takový stát lišil od těch současných?

Komunity na internetu vnímám jako prvobytně pospolné, protože v jejich fungování zatím nehrají žádnou roli peníze, to se velmi podobá prvobytně pospolným společnostem neolitu. Je ovšem zřejmé, že za internetem je velký podpůrný systém, který umožňuje jeho fungování a který nám dovoluje se do těchto komunit zapojit a ten je založen na penězích. Musíme si kupovat počítače, platíme si připojení, jiní lidé staví a budují internetovou infrastrukturu atd. Toto vše vnímám jako vnější peníze. Naopak uvnitř komunit peníze nehrají žádnou podstatnou roli, i když práce, která je vynakládána na jejich tvorbu a udržování je skutečná. Každý článek či fotka, které kdokoliv z nás do komunity přidá, zvyšuje její hodnotu, v tom článku je ukrytý čas a práce, věnované na jeho napsání, jsou tam inspirující myšlenky, podněty, nápady, které pak ovlivňují jednání členů komunity. To bohatství je skutečné.

Zatím tyhle komunity tvoříme jako zábavu, jako něco, co nás baví a naplňuje, i když odměna není žádná. Ale naše práce se neztrácí, akumuluje se v systému a ten roste a expanduje a tím přitahuje i další energii, další lidi i skutečné peníze. Pak přijde zlomový moment a někteří lidé se začnou profesionálně věnovat tomu, co zatím bylo jejich koníčkem.

Kolem Nové Země už je pár lidí, kteří se živí tím, co dělají na internetu, ale zatím jsou podporováni těmi „vnějšími“ penězi a jsou tedy napojeni na ten vnější systém našeho státu. Může se ale stát, že vznikne vnitřní systém s vnitřními penězi na státu nezávislými, který může lidi podporovat stejně jako ten vnější.

Zatím jsme ale v té prvobytně pospolné fázi. Podívejme se na analogie dneška s neolitem, protože historie nám může ukázat cestu dál. I v pravěku existoval podpůrný systém, který umožňoval lidem přežití – příroda, z ní získávali vše potřebné pro to, aby se mohli zapojit do společenství (jídlo, oděvy, nástroje). V tomhle vidím analogii se společností vně internetu, která nám také poskytuje to potřebné pro zapojení do internetových komunit. Zapojení do komunity je pak dobrovolné, jak v neolitu tak dnes, ale poskytuje mnoho výhod v boji o přežití. V neolitu komunita poskytovala ochranu před nepřáteli, pomoc v době nouze, pomoc při práci na věcech nad možnosti jednotlivce. Internetová komunita nám pomáhá tím, že jsme v kontaktu s podobně smýšlejícími lidmi, rychle si můžeme vyměňovat informace a hledat přátele pro aktivity vně internetu. Vlastně důvody, proč jsme dnes spolu, jsou velmi podobné těm, které měli naši předci.

Další fáze ve vývoji neolitické společnosti nastala, když došlo k dělbě práce, objevili se specialisté, kteří už se neživili primárním získáváním potravin, ale vyráběli např. určité věci, které s ostatními za potraviny směňovali. K podobné dělbě práce směřujeme i v internetových komunitách, už tu máme správce, autory článků, výtvarníky, designery, architekty, organizátory, učitele, léčitele atd. Jak by se jejich práce změnila, kdyby se jí mohli věnovat naplno, kdyby zde byly zdroje peněz, které by jim umožnily dělat to pro komunitu profesionálně? Když k této změně mohlo dojít v neolitických komunitách, může k ní dojít i v internetových? Například i v pravěku existovali lidé, kteří se starali o lidské zdraví, přes den pracovali na poli a po večerech jako svůj koníček a zábavu léčili lidi, v současnosti necháváme tyto lidi dělat jejich práci naplno a královsky je platíme a je vidět, že zdravotnictví se tím docela změnilo. Jak se změní internetové komunity, když v nich budou lidé, profesionálové, kteří budou pracovat na jejich rozvoji?

Vývoj systémů, jak dostat peníze na internet už nějakou dobu probíhá. Jsou zde zpoplatněné weby (např. osud.cz), ale u nich cítíme, že tohle nejsou komunity, spíš internetové firmy. A ty jsou navázané na ekonomiku vně internetu, takže to není nic nového. A také cítíme, že dělat firmu zaměřenou na zisk a dělat komunitu jsou dvě naprosto odlišné věci. Chceme najít jiný způsob, jak tvořit bohatství, než je honba za ziskem a konkurenční boj. Internet pak má tu obrovskou výhodu, že zde můžeme ve velice krátkém čase vyzkoušet množství způsobů, jak bohatství tvořit a najít ten optimální, který podporuje jednotlivce i vytváří vědomí sounáležitosti a vzájemné podpory.

Jak by to tedy mohlo vypadat s vývojem Nové Země? Nejjednodušší způsob, jak zavést na NZ peníze by bylo zpoplatnit vstup. První otázkou by bylo, na čí účet by ty peníze šly a koho či co by vlastně podporovaly. Pokud by šly na účet správce komunity, vznikla by spíš monarchie než komunita, kterou hledáme. Technicky by to bylo schůdné, ale už na začátku jsme si vyříkali, že tohle opravdu není směr, kudy chceme jít. A protože jsme neměli lepší nápady, raději jsme zůstali u té prvobytné pospolitosti. Na Nové Zemi je skvělé, že jsme během úvodních šesti měsíců přeskočili 5000 let vývoje monarchií, prostě jen tím, že jsme si rychle, bez nutnosti staletých válek, řekli, že tohle nechceme.

Jaké jsou další varianty? Bylo by možné založit občanské sdružení Nová Země a jeho členové by dobrovolně platili příspěvky, které by podporovaly práci specialistů. Mohla by existovat nějaká Rada Nové Země, která by rozhodovala, kam ty peníze půjdou. To už je krok vpřed, od monarchie k republice, takhle třeba funguje Humanity´s Team a je to technicky realizovatelné hned. Ale mnoho z nás cítí, že tam není příliš nového, že je to okopírovaný současný systém a proto jsou v něm skryté stejné vady, které časem vylezou na povrh.

Jsou tu i další nápady například mikroplatby za shlédnutý obsah nebo oceňování tvůrců uživateli, ale ty jsou v současnosti technicky nerealizovatelné, ale uvidíme, kam půjde vývoj.

Kromě tohoto „politického“ pohledu se lze také zabývat „hospodářským“ systémem Nové Země. Jsme produktem informační revoluce, čili to, s čím pracujeme, jsou informace, ne lovená zvířata, zemědělská půda či průmyslové stroje jako v minulých stoletích. Přesto si i z hospodářských dějin můžeme vzít ponaučení, je v tom, že vývoj probíhá od individuální práce, k práci kolektivní. Na Nové Zemi zatím tvoříme jako jednotlivci, mohou tady ale vznikat týmy tvůrců? Nebo kdyby se zde někdo pustil do nějakého systetického projektu? Do přehledu článků, souhrnů diskusí či shromažďování inspirací?

Prvobytně pospolná společnost se také vyvíjela ve směru otrokářství – feudalismus – kapitalismus – socialismu - komunismus, či ve směru diktatura - demokracie. Existují nějaké analogie i ve vývoji internetové komunity? Interenet je tak otevřený systém, že donutit tady někoho dělat něco, co nechce, je prakticky nemožné, takže otrokářství nebo diktatura tady nemají šanci. Stejně tak feudální zábor části internetu a lidí v něm je krajně obtížný, protože na netu je snadné se rychle přesunout někam jinam. Prohlášení např. Nové Země za soukromé vlastnictví by způsobilo rychlý odchod členů, založit si jinou skupinu na ningu je snadné. Tohle je základ demokratické podstaty internetu.

Internet vznikl díky průmyslové, vědeckotechnické a informační revoluci ve vnějším světě, kde dominovaly kapitalismus a demokracie. Jak se tento původ promítl do světa internetu? Je zajímavé, že uvnitř internetu spíš panují ty prvobytně pospolné vztahy než kapitalistické, za většinu obsahu se neplatí a dlouhodobě se nedaří ten kapitalismu do internetu implementovat. Je to tím, že druhou podstatou internetu je spolupráce na rozvoji, ne konkurenční boj o přežití, který je podstatou kapitalismu. Proto předpokládám, že ani internetová společenství či státy nemohou fungovat na kapitalistickém základě, nemohou ovšem fungovat ani jako státněkapitalistická čili komunistická či socialistická. Stojíme zde před nutností vytvořit či objevit úplně nový hospodářský systém. To je zajímavá výzva, že?

Jak tedy bude vypadat ta státu podobná komunita na internetu? Kam se budou vyvíjet společenství jako je Nová Země? Svoboda a demokreacie jsou jejich podstatou už dnes a přibude ještě hospodářský systém založený na vzájemné podpoře, důvěře či rovném přístupu k příležitostem, který z počátku bude používat jakousi formu vnitřních peněz, ale nakonec se možná obejde i bez nich. Co je také klíčové a důležité pro úspěšný vznik takového společenství je to, jak dokáže reálně změnit jednání a chování lidí mimo internet, jestli to, o čem tady přemýtáme, také skutečně uděláme v realitě, jaké příležitosti si z internetu do reality přeneseme atd. Jsem optimista, protože už mám hlavu plnou plánů jak na to.
 

HT komunita 2010