Sedím u okna

Sedím u okna a do pokoje vplouvá měsíc
oranžový pomeranč, svítící a sladký
hvězdičky mu nestačí a tak si září jinde

Mnoho básníků takto snilo
mnoho jich bude snít
někteří v radosti, někteří v žalu
někteří samotní, jiní v objetí
všichni však se svobodnou myslí
třeba i pod krutou mocí
v noci o čemkoli můžeš snít
to nikdo nehlídá, to nikdo hlídat nemůže
uhlídej lásku, uteče ti

Sedím u okna a poslouchám
jak noční země zpívá
žabí končertino, vlčí sólo
co houslí vyrostlo v trávě a vyhrávají
ne do pochodu, ne k tanci, ale ke spánku
celý svět usíná, ale láska nespí, jen leží a sní

Mnoho zamilovaných obdivovalo hvězdy
jejich stříbrný svit a mihotavý jas
i má sladká hvězdička leží na dosah
zlehka zakrytá mlžným závojem
a spí a netuší
že jí pozoruji
Jasně září v měsíčním světle
má stálice, má láska
jí bych všude miloval
na století nezáleží
ony ať si klidně běží kolem nás

náš čas má jiný rozměr, hvězdný
on nás nerozdělí
vždyť právě on spojil tebe se mnou
nechtěli jsme zůstat jeden bez druhého, odděleni, každý sám
proto jsme teď spolu, jeden s druhým, sami dva
za nocí je to krásné

Sedím u okna
a do pokoje proudí svěží vzduch
kvete les a létem voní louky
medem dýchá lípa a z pole sálá horké aroma žní
z tebe zas heřmánkový šampón, levandule, malinová rtěnka
noc je opojení

Mnoho milenců přemýšlelo o lásce
víc bylo těch, co jí prožívali
spousta jich jen lásku viděla
stačí však k šťastnému milování
samotné tělo, samotné srdce, samotná duše?
Ne, společně nám vládnou
cítím, že v jejich kombinaci je vzrušení
vím, že v jejich propojení souhra
tuším, že ve splynutí je cíl
A tak pronikáme jeden do druhého, k sobě blíž
těla jsou propletená, srdce otevřená, duše splynuté

Sedím u okna a z nebe padaj hvězdy
smítka vesmírného prachu
malá, malinkatá, ale září jak novy
Na jednu hromadu
se je snaží smést kometa
svým dlouhým chvostem
když se jí nedaří, tak letí dál
nevěrnice proradná
zač jí básníci platí

Mnoho nocí uplynulo od chvíle
kdy se objevila láska
mnoho nocí rostla a sílila
a přeci je tak mladá
tak nezkušená, stále panna
už milion let se rodí a umírá, bojuje o život
ovládne člověka, pak dva
připoutá k sobě milence
každého na chvíli uchvátí do své moci
na víc však její síly nestačí
a její světovláda je pořád v nedohlednu
pomozme jí proto, vždyť je ještě v plenkách
a tak velký úkol před ní stojí....a leží

Sedím u okna a píšu básně
nevím, kdo bude číst
ty mé melancholické výlevy
ale tuším, že ty budeš první
možná je pochopíš, to budu rád
možná ne, nevadí, jsme dva
jen jedno si prosím o mne zapamatuj
láska je nejdražší mému tělu, srdci a hlavně duši
vše ostatní klidně zapomeň
a s mírem odejdi

Mnohokrát jsem si položil otázku
proč vlastně miluji, proč
čekání na odpověď je nejisté
ale když přijde, nastává uvolnění
A já odpověď vždy našel
pokaždé jinou, ale pokaždé správnou
jsou jí tvé oči, tvé rty, vlasy a kůže
vzrušený tlukot srdce, zrychlený dech
a hlavně báječné sny a duše
široká, růžová, milující snící
hřejivá, mazlivá, hledající, zkrátka tvá
věčně v ní můžu hledat
věčně v ní budu nacházet inspiraci 
pro svůj život, pro naše štěstí

Sedím u okna a svítá
přichází nový den
slavík svým zpěvem slunce vítá
a já jdu dospat zameškaný sen
   

Písmák 2002