Sféře Moci nelze uniknout

Dnes obklopuje celou planetu Sféra Moci a jsou do ní zapojeni všichni lidé. Nelze před ní utéct na žádný pustý ostrov ani vysoko do hor ani hluboko do podzemí. Všude si jí neseme sebou. Někteří lidé dokažou částečně eliminovat její vliv na sebe, pokud se zaměřují na lásku, jednají ze srdce a z vyššího vědomí, ale žádný člověk se z ní nevyvlékne úplně, protože jsme propojeni. Zbořit Sféru Moci je naše společná práce.

Vlastně je jeden způsob, který každý z nás nakonec využije. Smrt. Až zemřeme, naše duše se ze Sféry Moci dostane, spirituální svět je čistou Sférou Lásky. A taky je jeden člověk, který to právě skrze smrt dokázal. Ježíš. To, co se stalo na Golgotě, byl Armageddon, křižovatka dějin, tam Sféra Moci padla a vyrostla Sféra Lásky. Jeden z nás dokázal projít tou branou v živém těle. Brzy tím projdeme všichni. Zhroucení Sféry Moci je JAKO smrt, ale zároveň je to znovuzrození.

Sféra Moci nepadá poprvé v lidské historii, už se to stalo několikrát, ale tentokrát to bude jiné. Po tomto pádu už sféra nebude nikdy obnovena a Lidstvo se vydá po jiné dálnici stvoření. Sféra Moci je spojena s naším archetypem Adam Kadmon a lidé jí vytvářejí od té doby, co jejich sekundární duše vstupují do těl, čili asi posledních 90 000 let a tvoří jí procesem zvaným inkarnace. Celým smyslem inkarnace je právě tvoření Sféry Moci a prožitků či zkušeností s ní spojených. Země je nejtěžší planetou pro život duší právě pro to , že ty vstupují do takové sféry jinde neznámé. V nadcházejících událostech dojde ke změně archetypu a duše budou vstupovat do těl jiným procesem, který Sféru Moci netvoří.

Když se dítě narodí, rodí se z čisté lásky a bez spojení se Sférou Moci, ale přináší si ze spirituálního světa takzvaný inkarnační plán nebo karmu, to je jeho záměr, jak se chce do Sféry zapojit, podle jakých vzorů a matric chce jednat, na jaké pozice ve struktuře a hierarchii se chce dostat a jakými zkušenostmi chce projít. Dítě samo by toho nikdy nedosáhlo, je naplněno čistou láskou a k zapojení do Sféry Moci je třeba mít strach, proto má kolem sebe druhé lidi, kteří ho naučí bát se. Je to v pravém slova smyslu bolestný proces, protože právě skrze bolest, fyzickou či duševní, se učíme strachu. Miguel Ruiz tomu říká ochočování, kdy svobodný duch, který přišel skrze zrození do těla, je lapán do pasti a spoutáván a tím napojován do Sféry Moci. Prvotní napojení, které je ukončeno asi ve čtyřech letech, musejí dělat ti, které absolutně milujeme, naši rodiče. Dál už se napojujeme sami, spoustě lidí se to samozřejmě krajně nelíbí a dělají vše pro to, aby se tomu vyhnuly, bojují proti tomu, protestují, utíkají, ale i tohle je účinný způsob, jak se do Sféry Moci zapojit a najít v ní svou pozici podle inkarnačního plánu. Prostě není úniku.

Jakákoliv vnější akce, protest nebo boj, nás zapojuje do Sféry a když jsme byli malými dětmi, nikdo nám neřekl, jak to dělat jinak, nikdo to nevěděl ani naši rodičové. Vychovávali nás tak, jak byli vychováváni sami, pomocí tvorby strachu a odmítáním lásky, pomocí odměn a trestů, pomocí posuzování, přijímání a odmítání. Ale už jsme přišli na to, jak se z té pasti dostat, pomocí absolutní a bezpodmínečné lásky.

Mnoho duchů v tělech se dokáže v průběhu života dostat do tzv. čisté karmy, říká se tomu stavu také osvícení. I v tomto stavu je člověk zapojen do Sféry Moci, ale je si toho plně vědom, zná své místo v ní a je na něm, uvědomuje si své vztahy, kterými Sféru Moci tvoří a vyživuje. Pro každého z nás je ve sféře připravena životní trajektorie s nejnižším potenciálem moci, kde na nás působí vnější moc nejmenší silou a my nejmenší silou působíme navenek a kde máme maximum moci pro sebe. Zde také Sféru Moci minimálně podporujeme. Pokud se pohybujeme po této dráze, děláme vše nejlépe, jak dovedeme a podle hlasu svého srdce. Není to život bez vlivu moci a pokud lidé žijí v totalitních státech, rozhodně to není život ve svobodě, ale přesto se můžou rozhodnout žít ho s maximální láskou, kterou dokážou v sobě najít.

Většinu lidí ovšem zláká vnější moc a pohybují se životem mimo tuhle minimální trajektorii moci, myslí si, že získají víc svobody, ale akorát vytvoří víc útlaku. Ale je to jako lezení do kopce, je to vyčerpávající a únavné a všichni nakonec skončíme na dně toho údolí moci.

Posledních 90 000 let přicházejí na Zemi tzv.svobodní duchové, proto také tato první éra bude zvána érou svobody, ačkoliv ta vždy byla provázena strachem a útiskem. Ale už teď jsme uprostřed obrovské změny, protože přicházejí noví duchové. Říkáme jim duchové lásky, občas někteří přišli už v minulosti, ale teď přichází jejich invaze, těla pro ně začala být připravována od září 2008 a začnou se rodit od května 2009. Duchové lásky se rodí s čistou karmou, tedy od okamžiku zrození si jsou vědomí svého místa ve struktuře Sféry Moci a nepůsobí na ně strach,který vyvolávají rodiče nebo společnost. Tahle invaze je přípravou na okamžik změny archetypu lidského rodu, kdy se jeho rychlou změnou zhroutí Sféra Moci. Duchové lásky jsou stabilizátory proměny, jako první odhodí starý archetyp a přijmou nový. Nové děti tak učiní spontálně a z vyššího vědomí čili na ně nebudou mít vliv naše rozumové argumenty, strachy nebo moc. V okamžiku proměny archytypu v prosinci 2012 u nich ještě nedoběhl proces inkarnace, žádnému nebudou ani čtyři roky.

My ostatní, dospělí a děti starší čtyř let, musíme tu operaci udělat vědomě a o své vlastní vůli opustit Sféru Moci a starý archetyp. Způsob je stále stejný a dříve popsaný, zaměříme se do svého nitra a zvolíme si lásku.