Smysl životu dáváme my sami

...náš rozhovor byl dlouhý a co v něm zaznělo?

Vše, co prožíváš, se děje v tvé hlavě.

Zkus si odpovědět na otázky: kdo se směje? kdo pláče? kdo zuří? komu je zima? Něco se děje ve světě kolem tebe, ale prožitek je jenom tvůj. Ty rozhoduješ, jak danou situaci budeš prožívat - můžeš si říct: je to fajn nebo stojí to za houby. Všechno, co se děje kolem tebe, se děje v tobě - tomuhle principu říkám Zrcadlo. Svět kolem nás, lidi, zvířata, rostliny, věci, vztahy, řeči, jsou zrcadlem nás samých. Někdo mě nadává, ale proč vnímám jeho nadávky? Protože ve mě je něco, co si ty nadávky přeje. Nebo, krásný západ Slunce - co je krásného na západu hvězdy spektrální třídy G8 za obzor planety terestrického typu? Nic. Ta krása je ve mě. Vše, co vidím, cítím a prožívám, je mým zrcadlem.

Tvůj život je zase tvým zrcadlem. To, co vidíš na lidech kolem sebe, jsi ty sama. Nemohla bys vidět a cítit lásku druhých lidí, kdybys jí už neměla v sobě, nemohla by ses s nimi radovat, kdybys už tu radost neměla. A platí to i o negativních pocitech. Tak třeba tvůj manžel - "je strašný" (neznám ho, pod slovem strašný si nic konkrétního nepředstavuju, to je na tobě). Ale můžeš si uvědomít, jak je vlastně úžasný, že ti pomáhá tím, že ti nastavuje zrcadlo, že to něco "strašného" je v tobě a tím, že on ti to ukázal, ty se toho můžeš zbavit. Nemůžeš nijak změnit jiné lidi, můžeš změnit jen sama sebe a když ostatní uvidí, že ty jsi krásná a úžasná, budou se chtít změnit taky.

Takže do tohohle života sis darovala úžasného manžela, úžasné rodiče, úžasné děti, narodila ses do úžasného světa plného výzev. Všichni jsme tu jen proto, abychom ti pomohli (někteří vědomě a někteří nevědomě).

Na druhých lidech vidíme jen to, co máme v sobě, jen ty pocity, myšlenky nebo vlastnosti, které máme sami, můžeme vidět na druhých. Lidé kolem nás nám dávají příležitost, abychom si uvědomili, co máme v sobě. Např.: nějaká prodavačka mě urazí, čili ve mě je něco, co může být uraženo, prodavačka to podvědomě ví a ukáže mi to v Zrcadle svého jednání. V tu chvíli mám příležitost si svou uraženost uvědomit a zbavit se jí. Jiná prodavačka se na mě mile usměje, nebyl bych si jejího úsměvu všiml, kdybych už v sobě ten úsměv neměl. - většina lidí nejsou čistá zrcadla a i oni potřebují pohledy do zrcadel kolem sebe, ale díky těmto pohledům všichni společně čistíme svou mysl. Ale mistři nám nastaví Zrcadlo, aniž by se ušpinili pocity nebo myšlenkami, které odráží.

Všichni jsme vedeni úžasnou cestou poznání, že my sami jsme tvůrci světa kolem nás. Každý, koho znám, je na téhle cestě. Je úžasné sledovat, jak nám vesmír vždy vrátí to, co si představujeme. Spousta lidí si myslí, že jsou ve vleku událostí a události je vlečou a smýkají s nimi, další vidí kolem sebe nepřátele, se kterými musí bojovat, a tak boj je stále krutější a nelítostnější. Někteří vidí, že svět kolem nich je pořád horší a horší. A pak příjde ten úžasný bod obratu, události jsou neúnosné, nepřátelé neporazitelní a svět nad propastí, dál už to zkrátka nejde, v tu kritickou chvíli se mysl a ego zastaví, protože dál jejich svět končí. Události prostě jen plynou, z nepřátel se stanou lidé a svět jen JE. A v tu chvíli příjde uvědomění - osvícení - vesmír nám vrací jen to, co chceme. Chtěli jsme bojovat, měli jsme boj, který jsme nemohli vyhrát. Boj skončí ve chvíli, kdy přestaneme bojovat s obrazem v Zrcadle.

Svět je takový, jaký ho chceme mít a máme svobodu vytvořit ho podle svých představ. A protože v této kritické chvíli mysl a ego mlčí, vynoří se ta představa z hlubin naší duše. - je úžasné sledovat, jak tahle hluboká představa všech lidí na světě je podobná, nikdy to není o penězích, o ovládání jiných lidí nebo o slávě, ale vždycky je tam láska a je úžasné, že i když každý má tu představu jinou, všechny jsou harmonicky propojeny, jedna představa druhou doplňuje nebo rozvíjí. - Mám taky takou představu a mou cestou je naplňovat jí, jdu to té cestě a naplňuju jí každým svým krokem.

Jak jsem poznal boha?

Stal jsem se jím. Takže vím, že bůh není někde daleko vysoko v nebi v posledním patře (sedím přece u počítače), že není jen ten, který řídí, ale je i vším, co je řízeno. - Piju čaj, to JE bůh. Chápeš? Mé tělo, hrníček, voda v něm, černý louh, ta vůně, ta horkost, to pití, to všechno JE bůh, ten skutečný nefalšovaný bůh. Neale Walsch říká, že synonymem ke slovu bůh je slovo život. TY JSI ŽIVOT = TY JSI BŮH. Vím, že Bůh existuje, vím to tak jistě, jako vím, že existuju já. Každý JE PRAVDOU, ta pravda je v tom, co děláme. Nemůžeš jít po ulici a svými kroky lhát, co krok, to pravda.

O osvícení

Osvícení se nedá popsat, dá se jedině zažít. Jedním z mých přání je dopřát tento zážitek všem lidem. K osvícení dojde během vteřiny a i ty můžeš být osvícená během příští minuty, ale většina lidí se k této vteřině dopracovává roky nebo desítky let. A přitom je to tak snadné. Není nic snadnějšího než být osvícený, to prostě jen JSI. Všechny věci ve vesmíru JSOU (osvícené), jediným, kdo si toto BYTÍ neuvědomuje je člověk. V uvědomování samotné existence nám brání ego, které nás odděluje od vědomí. Osvícení je stav, kdy ego je mrtvé. Osvícený je každý kámen, každé zvíře, každý strom. A jaké problémy má smrk v rodině, jaké problémy má s penězi, komu co dluží z minulých životů? Smrk žije bez problémů a bez chyb a ani jinak žít nemůže, protože nemá ego. Příjde vítr a zlomí mu větev, to není problém, trest ani chyba. Příjde sucho a smrk uschne, ze živého smrku se stane mrtvý smrk. Žiju prostě jako ten smrk, když mě něco svědí, tak se poškrábu. Mé ego je mrtvé, neexistuje, to je osvícení. Chtěla bys být "prosvícená"? Tak řekni : JÁ JSEM !!!

Osvícení nehledej někde daleko, to není nic vzdáleného, co můžeš najít daleko vysoko v Tibetu. Osvícení je něco, co je stále s tebou, ať děláš cokoliv; já jsem si ho poprvé uvědomil, když jsem si žehlil rifle, v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem, že dělám přesně to, co chci dělat. Řeknu ti to slovy, kterým neosvícení nevěří: osvícená už jsi, stačí, když si to uvědomíš. Chceš být osvícená? Tak prostě buď osvícená. Od téhle chvíle.

Ptal jsem se spousty lidí, co si představují pod pojmem "osvícení" nebo jak vypadá a co dělá osvícený člověk. Každý měl o tom báječnou představu, jak každý osvícený je láskyplný, soucitný a moudrý, ví, co je pravda atd. Tak jim říkám: "dělejte to a jste osvícení". Hned si všichni (a jejich ega) vymyslí tisíc důvodů, proč to nejde. Každý osvícený člověk dělá taky spoustu dalších věcí, jezdí autobusem do práce, k obědu si dá rajskou, odpoledne staví zahradní domek, v noci spí a ať dělá cokoliv z toho, je to osvícené. Sedím u počítače a píšu - to je to, co dělá osvíceného člověka osvíceným. Mysli jako osvícená, mluv jako osvícená, konej jako osvícena a jsi osvícená.

O zlu

Zlo v jakékoliv podobě není naprosto nutné k tomu, abychom mohli prožívat lásku. Když je světlo, nemá tma naprosto šanci. Ale naše vnímání světa kolem nás je založeno na iluzi. Tuhle iluzi vytváří ego, aby nás od světa oddělilo. Ego nám říká "tady jsem Já a tady je svět, dvě entity", to je iluze oddělenosti. AIDS, války nebo tsunami nemají za úkol snížit počet lidí nebo je ponižovat, ale dávají nám šanci nalézt v sobě lásku. Vždyť na obří vlna solidarity a lásky s Asií byla daleko mocnější než tsunami. Žijeme v iluzi, že na světě je nedostatek a kdo si drze nevezme, na toho se nedostane. A týká se to všeho: jídla, peněz, lásky - to je iluze nedostatku. Bytosti světla říkají, že všeho je dostatek a ten dostatek začíná v našich srdcích. Proto ti říkám, že lásky máš tolik, kolik si jí sama dáš, jak bys mohla dávat lásku svým dětem, kdybys tam měla prázdno? Co bys jim asi ze svého srdce dávala, kdybys tam měla nenávist nebo strach? Ve chvíli, kdy ze srdce tryská jen čisté světlo lásky, jsme propojeni.

Dostal jsem od Eikir krásný příklad s Georgem Bushem a jeho válkou proti terorismu. Řekla mi: "vyslal vojáky do světa, aby hledali teroristy a taky je našli, kdyby tam hledali lidi, tak je taky najdou. Nehledej zlo, protože ho najdeš, hledej lásku, protože jí najdeš." Nebojuj se zlem, protože je to boj. Miluj zlo, protože je to láska. Make love no war. Tvoř lásku ne válku. Když bojuješ za mír, je to válka, proto miluj válku, protože to je láska. Zlo je temnota a láska je světlo a v přítomnosti světla nemá tma šanci. Stačí zářit.

Život bez ega

Život bez ega je život beze strachu, proč bych se měl třeba bát napsat "miluji tě"? Ego vždycky jenom chce, chce si něco koupit, chce se líbit, chce být milováno, chce dávat a brát. Bez ega jenom JSEM = kupuju, líbím se, miluji a jsem milován, dávám a přijímám. Cítíš ten rozdíl? Proto napíšu "miluji tě" a ne "chtěl bych tě milovat". Sním o světě, kde můžu každému a každé říct "miluji tě" bez toho, aby to bylo chápáno jako morální závazek nebo sexuální návrh, ale jako vyjádření lásky, kterou mám uvnitř a která proudí ven. Sním o tom s otevřenýma očima a vím, že ten svět je buď tady a teď nebo neexistuje. A tak ten svět tvořím tím, že ho žiju.

"Miluji tě" je nejsilnější mantra, jaká byla na Zemi pronesena. Ta dvě slova dokážou zastavit války, nasytit hladové a uzdravit nemocné. Při vědomí téhle mantry jsou přírodní katastrofy zcela nepodstatné.

Žiju, jako strom, a potřebuju k životu ty samé věci jako strom: vzduch, vodu, prostor, svobodu, matku Zemi. A krása je ve mě, když vidím nádherný západ slunce, vidím sám sebe. Když si přivoním k rozkvetlé květině, cítím sám sebe. Když se dotknu jemné kůže milované ženy, dotýkám se sám sebe. Přijímám všechno takové, jaké to je, nic není dobré a špatné, pravdivé nebo lživé, krásné nebo ošklivé, užitečné nebo marné. - Protože smysl životu dáváme my sami. - Ať se stane cokoliv, není to problém.

Cesty duší 2008