Svatý Grál

Svatý Grál není nějaká imaginární, mýtická či legendární záležitost, ale něco, čeho se můžeme dotknout a co nás dennodenně provází a formuje. Ze spousty důvodů na něj chtěli vlivní lidé zapomenout a vytěsnili znalosti o Svatém Grálu ze společenského povědomí, obalili ho kouřovou clonou bájí a lží. Ale tím, jak poznáváme, kým skutečně jsme a co je naším posláním na Zemi, objevujeme znova moudrost Grálu.

Svatý Grál je nádoba na boží krev. Tahle informace se uchovala přes propasti věků, ale její pravý význam byl zamlžen a dezinterpretován. Dnes víme, že to není žádný kalich, ze kterého Ježíš pil při poslední večeři nebo do kterého zachytili jeho krev, není to ani jen lůno Marie Magdalské nebo pokrevní linie Ježíšových a Mariiních potomků, jak praví některé moderní legendy, ale je to lidské tělo. Je to člověk jako individuum i lidstvo jako druh. Naše krev je boží krví a naše těla jsou nádoby, kde je uchovávána.

Celá spiritualita Svatého Grálu je o posvátnosti lidského těla a všech jeho projevů. Je o přijetí sebe sama jako božího dítěte, které, ať dělá cokoliv, vždy je v souladu s Bohem, je přijímáno, respektováno a milováno. Vše lidské je i božské.

Svatý Grál je hledán, pátralo se po něm po celém světě, ale marně. Grál může být nalezen jedině tím, že je přijat, tady a teď, takový jaký je. Není to žádný dokonalý klenot, žádný skvostný zlatý pohár, ale lidské tělo se všemi svými neduhy, nemocemi i bolestmi, se vší svou krásou, schopností i sexualitou. To tělo se stává svaté tím, že je přijato a milováno i se všemi svými touhami, pocity a potřebami. Svatý Grál se objevuje při magickém rituálu přijímání těla zvaném eucharistie. Říká se jí pravá eucharistie, aby se odlišila od eucharistie, kterou dělá církev. V ní je tělo symbolizováno oplatkou a krev červeným vínem, ale která je ve svém důsledku odmítnutím tělesnosti a popřením božskosti lidského těla a božskost i lidskost je v ní přiznána jen Ježíši Kristu, kdežto těla nás ostatních jsou viděna jen jako nádoby na hřích.

Svatý Grál je lidské tělo a vzniká sexuálním spojením ženské a mužské energie, proto i tohle spojení je božské. Současná obnova spirituality Svatého Grálu je obnovou posvátnosti stvoření a sexuality a přijetím božského potenciálu lidstva. Pravou eucharistií tvořící Svatý Grál je každý akt sebepřijetí a sebepoznání, je jí také každé přijetí druhých lidí takových, jací skutečně jsou. Pravou eucharistií je i uvědomění, že každá žena i každý muž jsou nositeli Svatého Grálu, ve kterém je boží krev. A prastarým symbolem našeho spojení je hrot a štít.

Ježíš Kristus. To jsou dvě jména pro dvě úrovně našeho bytí, spojená se spiritualitou Svatého Grálu. Ježíš je lidská úroveň, Kristus je božská. Každý z nás má v sobě obě tyhle roviny symbolizované dvěma jmény, jménem těla a jménem ducha a to, jak s těmito jmény zacházíme, ilustruje, jak si jsme těchto úrovní vědomí. Jméno těla všichni známe, ale že máme i druhé jméno, to většina lidí netuší nebo přímo odmítá, podle toho jestli tušíme a přijímáme, že máme v sobě to božské. Naším současným velkým tématem je přijmout obě dvě naše složky a integrovat je, to je opět pravá eucharistie.

Sebepřijetí a vnímání posvátnosti lidského těla je jen první krok, kterým se Svatý Grál vytváří. Druhým krokem je jeho naplnění, čili projevení potenciálu v něm skrytém, je to vyjádření smyslu života. Tehdy do té nádoby, nejen do každého z nás jako jednotlivce, ale do lidstva jako svrchované jednoty, vtéká další energie a nastává třetí krok. V té nádobě dochází k transformaci či alchymistické transmutaci. Měníme se, naše těla, mysl i vědomí nezůstávají na dosavadní úrovni, ale dostávají jinou kvalitu

Ale ta transformace nemůže proběhnout v otevřeném "kalichu", nádoba musí být uzavřená, čili nedokáže jí udělat žádný člověk sám, musí být na to dva, muž a žena, propojení do jediné bytosti. Neposkvrněné početí není početí bez otce, na láskyplném spojení ženy a muže není žádná skvrna. "Skvrny" jsou leda v mysli, ve chtíči jednostranného uspokojení, odpojení se jednoho od druhého či ve strachu. Čistota početí je pak čistotou srdce a lásky, nikoliv tím, jestli žena je či není panna. Pak Ježíš je tím, kdo se narodil z čisté lásky.

Spiritualita Svatého Grálu pracuje s mužskou a ženskou energií a klíčem je pochopení, že mezi nimi se jedná o POLARITU ne o dualitu.

V dosavadním světě založeném na dualitě vždy stojí proti sobě dva principy a probíhá mezi nimi boj, například mezi dobrem a zlem, světlem a tmou nebo právě mezi mužským a ženským. Spiritualita Svatého Grálu ale vede do světa jednoty, kde vše je jen principem jediným, ale ve dvou projevech, které tvoří protipóly. Tato polarita pak vytváří rozdílné potenciály a tím vzniká tvořivý proud. Těch polarit je v jednotě spoustu, ale polarita mužského a ženského je asi nejsilnější (možná hned za životem a smrtí).

Transformace, která v nás, v ženách i mužích, v nositelích Svatého Grálu probíhá, se spouští tehdy, když jsme těmi kým skutečně jsme, když naplno přijímáme a akceptujeme sexuální energie, které každý z nás dostal. Naše polarita vytváří jednotu, ve které muži jsou Přítomní a ženy Září. Být přítomen, to je pro může stěžejní úkol, kterým naplňují své poslání a tvoří prostor Svatého Grálu, být přítomen ženě, být s ní. Zářit je pak stěžejní úkol žen, kterým prostor naplňují světlem.

Pro ženy je výzvou dovolit si zářit, získat důvěru a pocit bezpečí, pro muži je výzvou být tady a teď, ne jinde, v minulosti, v budoucnosti, u jiné ženy nebo ve světě svých fantazií. Ale když žena září, muž je snadno přítomen, a když je muž přítomen, žena s radostí září. Takhle se doplňujeme a takhle korunujeme klenot Svatého Grálu.

Cesty duší 2010