Těžká noc s modlitbou za mír

Právě se probírám z těžké noci a srovnávám si to v hlavě. 

Probudilo mě to asi ve 2:30, bylo mě tak nějak neidentifikovatelně blbě, trochu od žaludku nebo v puse, trochu nepříjemně po celém těle. A po chvíli se přidala zimnice. "Tý jo, co to je?" říkám si. Trochu jsem se občerstvil a zalezl hlouběji pod peřinu, abych se zahřál. Ale nic nepomáhalo a třásl jsem se čím dál víc. Začal jsem tušit, že zdroj těch mrazivých vibrací je někde mimo mě. A najednou jsem se na to napojil a šla mi hrůza po těle. Nad celou planetou se nesl "mrazivý dech" - je to jakési nízkovibrační energetické pole, které je ovšem velice konzistentní a tuhé a v těch chvílích vstupovalo do zemského plánu. 

Společně s tím šla další vize: Dostal jsem se do válečné vřavy a byl jsem svědkem leteckého útoku Izraele na íránská jaderná zařízení, po čemž následovalo několik odvetných úderů obou stran a velká válka. 

Jak víte, fakt na žádné konspirace a hrozby války nedám a aktivně je tady na NZ bojkotuju, ale tohle bylo tak živé a jednoznačné, samozřejmě i s apelem na to, abych to zveřejnil. Zeptal jsem se, jestli už to tedy začalo - tak prý dnešní noci ještě ne, ale přípravy vrcholí. Vojáci si myslí, že do konce března je prý na dlouhé roky poslední možnost a situace je prý příhodná. V Iráku je po volbách, které dopadly relativně dobře a tak by Američané měli splnit slib, že zahájí odchod, až odejdou, budou ale vojákům chybět. Dále se podařilo jakštakš pacifikovat jižní Afghanistán i posílit vládu v Pakistánu. Izraelcům se též podařilo přemluvit Rusy, aby nedodávali do Íránu nejmodernější protiletadlové rakety. A pro války na středním východě je období března-dubna to nejpříhodnější, jsou relativně dlouhé noci a ještě není takové vedro, a už tuto neděli je nov a tedy tmavé noci, což pomáhá momentu překvapení. 

Tak tohle na mě vychrlili během pěti minut a já se ptal, co s tím jako mám dělat. "Potřebujeme, abys byl vzhůru a okamžitě se začal modlit za mír." "A to pomůže?" "Musíme narušit mrazivý dech, neboj, je vás teď spousta v akci." Chápal jsem, že to nepočká do rána a že je třeba jednat TEĎ.

Miluju, miluju, miluju, miluju.....mír, mír, mír, mír...je mi to líto, prosím odpusť, děkuji, miluji

Pane míru tobě dáváme svoji sílu

ať láska vzroste a válka pomine

Mír Míru Mír

už když jsem to vyslovil poprvé, ucítil jsem, jak "mrazivý dech" povolil. Opakoval jsem svou modlitbu zas a znova a do těla se mi vracelo teplo. Obraz válečné vřavy se začal rozpadat a já uviděl v ulicích celého světa lidi tančit Tance míru, a tím tvořili také Chrám lásky a míru podobný tomu, co jsme vytvořili na Vyšehradě. Už tehdy, když jsme ho v sedmi lidech postavili, dostali jsme slib, že mír bude zachován a čím víc lidí se modlitbou připojí, tím větší ten Chrám bude, je v něm totiž místa pro všechny.

Někdy mezitím jsem opět usnul (nebo byl uspat), totálně unavený jako po dobře odvedené práci. Když jsem se probudil, tak zimnici vystřídala horečka, mám 38 a raději si vzal dovolenou.

Uf, tak takhle to vypadá, když je člověk napojený a ochotný celou svou duší tvořit mír a Novou Zemi, někdy je to tedy makačka a zabíračka...ale zvykám si, v poslední době je to už druhá akce, kdy se prostě jede na ostro, žádný dlouhý vysvětlování, učení či vedení za ručičku "Vstávej a makej"

Můj současný pocit? Teplo, mrazivý dech byl odražen.

Světlo a lásku Mamince Zemi