Jednou jsme měli seminář a na otázku, co cítíme, spoustu z nás odpovídalo, že lásku. A lektor se z nás pořád snažil dostat něco víc a pak napsal na tabuli Škálu emocí ....
Š Radost / Poznání / Svoboda / Láska / Vděčnost
T Vášeň
Ě Nadšení / Dychtivost / Optimismus
S Pozitivní očekávání
T Naděje
Í Spokojenost
-----------
N Nuda
E Pesimismus
Š Zdrcenost
T Pochybnost
Ě Starost
S Obviňování
T Zastrašení
Í Pomsta
Nenávist / Vztek
Žárlivost
Nejistota / Vina / Nehodnost / Ubohost
Strach / Žal / Deprese / Zoufalství / Bezmocnost
---------------------------
...pak plácnul do té tabule a řekl "Tohle všechno je láska a teď mi Kamile řekni, co z toho cítíš." Vybral jsem si zlost nebo vztek, protože to byla forma lásky, kterou jsem v sobě zrovna cítil a byl jsem vzteklý a zlostný. A užíval jsem si to, protože to byla emoce, kterou jsem v sobě dlouho potlačoval a myslel jsem si, že duchovní člověk nemůže mít zlost. Ale může. Je úžasné být s takovými lidmi, kde člověk může mít jakoukoliv emoci bez nebezpečí, že si to někdo vztáhne na sebe a bude si falešně myslet, že já ten vztek mám na něj. Ne. To, jak teď pracuju s emocema je o tom, že si uvědomuju, že za ně mám absolutní zodpovědnost, že jejich původcem jsem já sám ne někdo druhý a že na mě je, jakým způsobem je vyjádřím. Takže teď mám všechny emoce na povrchu, když se setkáme, okamžitě uvidíš mé emoce - i spousta lidí z Nové Země z toho bývá zmatená, protože lidé obvykle své emoce skrývají v nitru. Na mě hned uvidíš, že jsem nervórní, netrpělivý, vzteklý, nedočkavý, radostný, veselý, hravý atd - emoce na povrchu. ALE uvnitř božský klid a čistá mysl a absolutní láska
7/2009