Torzo budoucnosti

Občas se objeví v chytrých hlavách myšlenka, že jestliže chce lidstvo přežít a nezničit své životní prostředí, musí být omezena lidská svoboda a zavedena jistá forma totality, protože v demokracii si každý dělá co chce a tím ničí životní prostředí. Když se podíváme na materiální spotřebu v současných demokratických státech a srovnáme jí se spotřebou v nedemokratickém světě, je jasné, že nedemokratické státy spotřebovávají mnohem méně. Vyplývá snad z tohoto pozorování, že nedemokratické společnosti se chovají ekologičtěji? Jsou diktatury ekologičtější než demokracie?

Představme si takovou "ideální" ekologickou diktaturu, kde potřeby lidí jsou "chytrými hlavami" omezeny a tím je šetřeno životní prostředí, protože jak víme, zdroje jsou konečné, jen lidská přání jsou nekonečná. Malá omezení možná budou nedostatečná a bude nutno omezení zpřísnit a nakonec možná tuto totalitní moc napadne konečné řešení dilematu: "eliminace" několika set milionů nebo miliard lidských škůdců. Opravdu báječná budoucnost lidstva, která začíná "nevinou" myšlenkou. V zájmu "nejvyššího dobra", které chápou jen "vyvolení" zavedeme něco, co se z nenápadných počátků vyvine v druhý holokaust. Je toto lidský svět, který chceme budovat? Žádná totalita lidskost nechrání, ale každá jí ničí.

Ekologie a demokracie jsou pojmy z různých světů. Je nesmyslné říkat "ekologie nebo demokracie", protože je jasné, že potřebujeme oboje. K ekologickému chování lze lidi přimět i jinak než "osvíceným" terorem, nejsem zas tak skeptický k možnosti vzdělávání lidí, všichni na světě nejsou ignoranti, kteří nechápou, jak je planeta ničena. Spousta lidí je na cestě duchovního růstu a začínají si být vědomi toho, že jsou všichni jeden. A pak tu máme taky ekonomické nástroje. Až se bude tvrdě platit za znečišťování, každý rozumný člověk si dvakrát rozmyslí, jaké bude produkovat odpady. A k takovým zákonům lze dospět i demokraticky.

Spousta lidí se bojí svobody druhých, protože svoboda je jaksi nedefinovatelná a neuchopitelná. Ale svoboda je lidský atribut a člověk zas tak neurčitý není. Každý žijeme v jistém prostředí v kontaktu s ostatními lidmi a už od mala se učíme, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. Člověk se může svobodně rozhodnout, že bude zlý, že bude ostatním škodit a ubližovat , že je bude nenávidět. Ale každý se taky může rozhodnout pro opak, pro lásku k sobě, k druhým, k Zemi. A kdy člověk je šťastnější? Když nenávidí nebo když miluje? Svoboda je veliký dar, který ještě plně nechápeme. Ale nikdy bych člověku nebral možnost svobodně se rozhodnout, jaký bude jeho život nebo on sám. I s vědomím, že se může rozhodnout špatně, protože je vždycky naděje, že si nakonec zvolí dobře. Totalita, která by nám nařizovala, že máme být dobří, by byla stejná jako ta, která by nás nutila ke zlému.

Budovat demokracii bez demokratů je těžké. Jestliže demokracii budují lidé s totalitními choutkami omezit svobodu, čeká nás ještě hodně práce. Předveďme jim svým vlastním životem, že to lze dělat i jinak.

Google 2007