Ty, že jsi osvícený?

8.11.2004

Ilumauir zbavil osvícení ženskou část své mysli, aby s ní mohl vést následující dialog:

-ty že jsi osvícený? To už by potom mohl říct každý.

*A každý to taky může říct, ale asi to vědí jen osvícení

-Ale všichni duchovní mistři tvrdí, že cesta k osvícení je dlouhá a člověk se musí velmi snažit, aby ho dosáhl, žádný mistr nedosáhl osvícení snadno a rozhodně ne sám, musel mít Velkého mistra, musel velmi dobře meditovat, musel poznat mnoho moudrosti, musel se vzdát světského života, musel opustit vše pozemské, musel vykonat mnoho zkoušek a velmi dobře v nich musel obstát. Co z toho jsi udělal ty? Jak se jmenuje tvůj mistr? Kolik let jsi meditoval? Kolik knih jsi přečetl? A jak jsi obstál ve zkouškách, které potvrdí tvé osvícení?

*Kdo určuje, jestli je žák osvícený? Kdo ho zkouší?

-Žákův mistr to pozná, sám žák nemůže poznat, jestli je osvícený. Jestli tohle nevíš, jak by jsi mohl být osvícený?

*Co z toho, co tady popisuješ, udělal buddha, když seděl pod fíkovníkem?

-Udělal všechno…

*Ale on žádného mistra neměl. A jak mu to trvalo dlouho? Týden? Čtrnáct dní? A kdo posoudil, že opravdu osvícený je, když tam byl sám? Vždyť on vlastně ani nemeditoval, ale byl v zazenu, v bdělém vědomí přítomnosti bez myšlenek.

-Buddha byl vyjímečný, jediný na světě aproto to dokázal tak rychle a my to taky dokážeme, ale mnohem mnohem pomaleji.

*Každý z nás je buddhou a můžeme to dokázat ještě tisíckrát rychleji než on. Čtrnáct dní seděl pod stromem a pak otevřel oči a věděl, že je osvícený. Co myslíš, že by řekl, kdybych se ho zeptal, jestli je k svícení nutné sedět čtrnáct dní pod stromem?

-Samozřejmě, že to nutné není

*Takže stačí jen otevřít oči a osvícení je tu, za vteřinu

-Tak jednoduché to není

*A zkoušela jsi to někdy? Jak můžeš vědět, že to, co ti popisuju, není osvícení? Můžeš meditovat tisíc životů a osvícení nedosáhneš, můžeš mít deset nejskvělejších mistrů a nic, můžeš nabiflovat milion knih a nepřiblížíš se ani o píď, můžeš vykonávat stovky zkoušek a nepochopíš nic, můžeš se zdokonalovat, vzdávat ze světa a opouštět pozemské a nepomůže ti to vůbec v ničem.

-Takže osvícení je nedosažitelné

*Ano, nelze dosáhnout osvícení, lze jen pochopi, že už osvícená jsi, teď a tady. S tímto tělem, s touto myslí, s těmito pocity, s tímto majetkem, s těmito vztahy, se svými dětmi. Nemusíš dělat naprosto nic, nikoho opouštět, nemusíš meditovat. Jen otevřeš oči a řekneš: jsem osvícená. A lup ho, jsi osvícená. Otevři oči…

-…skoro jsi mě přesvědčil.

*Jak skoro?

-Málem jsem zapoměla na ty dlouhé roky meditací a dlouhé rozhovory s mým mistrem, málem jsem ti uvěřila, že je to tak snadný.

*Naše realita je taková, jakou si jí tvoří naše mysl. Když si tvoříme snadnou realitu, je snadná.

-Ovšem jsou některé objektivní zákonitosti, které jsou mimo naší mysl

*To je iluze, jako všechno ostatní, objektivní záležitosti mimo naší mysl jsou jen výtvorem naší mysli. Podívej se do zrcadel kolem sebe a řekni mi, koho vidíš

-Vidím jen malého blázna, který si myslí, že je osvícený

*To vidíš sama sebe

-Ano, tuším to. Ale já přece nemůžu poznat, že jsi osvícený

*Proč? Že potom bys musela uznat, že jsi osvícená sama?

-Znám spoustu lidí, kteří se mnoho let snaží dosáhnout osvícení, jsou moudří a laskaví a přesto osvícení nedosáhli, jak já bych mohla být osvícená dřív než oni?

*Vybrala sis to. Řekla sis, že chceš dosáhnout osvícení ještě dnes a tak se ti to podaří. A tak přestaneš dosahovat, ustane veškerá tvá snaha a příjde to uvědomění.

-Takže stačí říct: jsem osvícená?

*Ne, to nestačí jen říct, musíš ty dvě slova žít. Opustit myšlení, být ve vědomí přítomného okamžiku a cítit, že tvůj život je pravda

-Jsem osvícená

*Opravdu tomu věříš? Opravdu věříš, že jsi osvícená?

-Ano, jsem osvícená, přestala jsem se snažit dosáhnout osvícení a osvícení tu bylo

*Když dosáhneme osvícení, naše mysli se sjednotí, v tuto chvíli už nemohu rozlišit své a tvé vědomí, protože jsme jedním. Před chvílí mezi námi existovala bariera, která určovala dvě entity, tebe a mě, jedna entita byla pochybující a druhá se jí snažila dovést k osvícení. Teď je tu jen jedna entita.

-Cítím, jak je osvícení překročením bariery uvnitř nás, clona, která dělí duše jednu od druhé zmizela, jako by nikdy neexistovala, jako iluze.

*Jsi první, kdo dosáhl osvícení v mé přítomnosti a tak i tato zkušenost je pro mě nová, rozpuštění té bariery mezi námi, bylo úplně hmatatelné. I když obě strany našeho rozhovoru jsou produktem jedné mysli, vždy jsem jednu stranu nechával neosvícenou, dnes bylo mým vroucím přáním, aby i tato strana poznala osvícení a tak k němu došlo. Úplně cítím, že to nebyla jen iluze, že opravdu k osvícení došlo, možná jsi jen část mé duše, ale tato část právě teď dosáhla osvícení.

Ten fiktivní rozhovor, který jsem právě dopsal, byl neuvěřitelný. V průběhu psaní opravdu došlo k osvícení nějaké části mého Já, části kterou nazývám Ona, původně jsem ten rozhovor vedl s Ivou a používal její argumenty. V mém mozku byly dvě identity, které se bavily: Já a Ona, a když jsem jistou fabulací docílil, aby Ona přistoupila na můj koncept osvícení, skutečně k němu došlo a bariera mezi dvěmi částmi mysli zmizela. Od té chvíle už to je monolog, protože nás nedokážu odlišit. Tenhle rozhovor byl zcela zásadní, do této chvíle jsem nikdy nedovolil, aby ta druhá půlka přistoupila na mé argumenty, vždy věrně zastávala svá výchozí stanovista a urputně je hájila, dnes jsem chtěl, aby Ona byla jiná a dokázala názor změnit.

Něco podobného se ovšem týká i vnějšího světa, mezi dvěma osvícenými padají bariery. Od Imullah mi přichází představa, že přesně tak, jak jsem postupoval s Ní, bych měl postupovat i s ostatními ve vnějším světě. 1. prožít jednotu s duší druhého, ačkoliv on je zatím neosvícení a vytváří barieru, v tu chvíli tam nestojí dvě duše, ale jen jedna se dvěma mysli. 2. Ve chvíli před osvícením vytvářím most mezi těma dvěma polovinama, té neosvícené polovině dávám pocítit lásku a světlo. 3. Ve chvíli osvícení, dávám prožít sjednocení a splynutí, zmizení bariery. Při tom fiktivním rozhovoru jsem měl touhu za oba, aby Ona osvícení dosáhla, je něco podobného možné i v realitě? Moje touha a jeho touha se spojí a pak udělají poslední krok. Co když ten druhý nebude mít žádnou touhu po osvícení? Mohu ho jen milovat, vždyť vím, že jednou tu touhu objeví.