Večerní Orleans
V nejisté světě válek
u uragánu hořkých slov
ve víru myšlenkových bouří
našel jsem ostrov klidu
uprostřed jabloňových květů
a za záhony bujících aster
béžový altánek
a uvnitř čajová růže, Jana
silný a vonící
svůdný a kouřící
je Janin čaj
v indické konvici
Každé odpoledne
každou noc
popíjíme nápoj orientu
a sníme
Oči ? jeden zrak
tělo ? jeden cit
duše spojené
Jana a já
a nad námi večerní Orleans
Dřevěný koráb se žene za štěstím
kdo bude slavný, kdo bohatý
nové břehy jsou na dohled
a muži šílí
ach, lákavý orient
cítí Jano vůni čaje
tenkrát jen pro tebe ho objevili
v podhůří Himaláje
zakletý v křehkých konvicích
Slavní jsou zapomenutí
bohatí zemřeli
a koráb tlí na pustém dně
jen čaj žije dál
žije v tvých očích, Jano
Porcelánový kvítek se ztrácí v dlani
křehké poupě s opojným nektarem
atmosféra čajových dýchánků
atmosféra tvé blízkosti
pohoda, klid, mír
Jano, tvá ruka se chvěje
to zimou není, zimou ne
Teplý jarní vánek
ti odhaluje šíj
a načechrává vlasy
a kolem nás spí večerní Orleans
Bubny a trumpety
štíty a brnění
vlajka, prapor, čest
Jano, láska je blízko, smrt na dohled
Jano, na bitvu zapomeň?n
v závoji s vlečkou
u pasu těžký meč
jdeš s hladovou smečkou
vedeš jejich zteč
a muži šílí
ach nešťastný Orleans
Chybí ti snad
láska a naděje?
cítíš, jaro tu je
a já tě mám rád
Laskavé ruce
bez boje, bez krve
zapomeň na čest
hlavní je život
Války se přeženou
láska však zůstane
zůstane v tobě, v tvém srdci, Jano
Půlnoční hvězdy
osvětlují sad
v klidné hladaně Loiry
se zrcadlí měsíc
a my vzpomínáme
na naše první setkání
Na místě neznámém
v nečekaném okamžiku
jsem si s tebou dal schůzku
aniž jsem o tom věděl
a ty jsi přišla, Jano
v ten pravý okamžik
na to pravé místo
náhoda nebo osud?
to vědí jen hvězdy
co svítí na večerní Orleans
Půlnoční vlak
na trati mezi soumrakem a svítáním
sedím v něm sám
na cestě do neznáma
sny jsou můj svět
sním nebo bdím
kráska jak květen čajová růže z porcelánu
cestuje tak jako já
Módní střih těla
parfém elegance
něžná kosmetika
a muži šílí
ach svůdná orchidej
neznámá z půlnočního vlaku
Příliš dlouhý pohled
odhalí kousek srdce
hra na pravdu začíná
vyhraje ona nebo já?
první slova, krátká věta
první pravda tajemného světa
první dotyk její kůže
první souzvuk růže
nikdo neprohrál
jméno Jana
utkvělo mi v mysli
romantické srdce touhy
duše co hledá sny
a ten pohled dlouhý
snad se zas brzy setkáme
Potřebuji tajemství
bez něj už nechci žít
nemohu bez tebe, Jano
Tak sedíme vedle sebe
každý den, každou noc
a vypravujeme si o svých snech
ty, já a indický porcelán
tajemství čaje
tajemství duše
ztracená historie
nalezená láska
zas ztracená, pak nalezená
stále hledaná a žádaná
nezapomeňń Jano na tyhle chvíle
až se propadnou v prach
jako já na ně nezapomenu
nezapomenu
na tvé oči se světly nočního Orleansu
na ústa plná něžných gest
na vlasy barvy opojného čaje
na život dávající dlaně
na prsy s chutí osudu
na tělo i křehké poupě
stejně smyslné jako duše
toužící po poznání světa
Hledání s tebou je povzbuzující
hledání v tobě příjemné, nalezení rozkoší
a má duše šílí
ach zběsilé orloje
ach dunící orkány
zastavte se!
ať v nás co nejdýl zůstane večerní Orleans
a já s tebou mohu být, Jano
Písmák 2002